---

 
 
        Betonové nebe... stydno k nevíře, posbíral jsem něco z materiálů, nedá se to číst - poezii jsem vyhodil úplně, zbyl než chrchel bez půvabu, (fi)jalový hnus a trapná nahota v každodenním kraválu mezi kravama a hnojem... poprvé a naposledy se směl Steinbrünning konat 4.-10.května 1987, o tři dny později Hinxl zešílel a o rok později jsem pochopil, že šlo vlastně (nejen vzhledem k prostorám) o hudbu Liturgickou... Přijeli totiž pouze ti, kteří byli ochotni jet stovky kilometrů napříč Evropou, podat stoprocentní výkon ( - perly - jak zněla kritika), bez ohledu na to kolik dostanou, nikým nesponzorováno, bylo než zapálení pro věc, spontaneita, Gemeinde Saaldorf to nestálo nic, naopak: měli docela slušnou a pozitivní reklamu v místě jinak nechvalně známém republikánskými radovánkami, což jsem tehdy netušil... každý z večerů slušně navštíven až se Klaus Ager divil, jak je to vůbec možné, uprostřed stájí a na dědině, když tehdá v superkulturním Salzburgu přicházelo na "Aspekty" kolem pěti lidí... A aby se pokrylo alespoň cestovné a večeře, vstupenky stály tuším 12 říšských marek, což vlastně pakatel, celý týden přicházelo kolem padesáti lidí, nic moc, vím, ale všichni nadšeni z toho, jak zajímavá že ta "dnešní hudba" je - a že to nevěděli - a že kdyby se "takovádle hudba hrála v kostele, pak by tam prý i chodili"... Lilo a Lenz dali lístky do prodeje už tři týdny předem (prodávaly se pak pod rukou) "gibts noch kárt fír štejnbrunigwoch"?), denně článek v novinách, kdo bude co hrát a proč, a kdekdo měl strach, aby se tam vůbec dostal, páč šlo vlastně o miniaturní kapličku in the middle of nowhere, zkrátka: šlo to skoro samo, až podezřele lehce... Příští rok jsem dostával dopisy od umělců z celého světa, že by se také rádi zúčastnili, kopice partitur ležely na stole a já se snažil pochopit, že asi nepůjde o jednorázovou akci, jak jsem se původně domníval... Pak zavolal Klaus Ager, "kdy že to letos bude" - a průser začal: "jen ať si všichni pěkně zůstanou tam, kde jsou doma" - procedil Hinxl skrze zuby, Klaus mu napsal dopis a pak už to šlo ráz na ráz... Nejdříve jsem v tichu komponoval Sáldorfvskou mši, potom Requiem, pak informoval biskupa a "jednací číslo" 5014/94/RS/6055 mi zapomněli vypálit na předloktí... Přestalo jít o pouhý festiválek "uprostřed stájí a hnoje", začalo propletení církve a státu... "Es hilft nicht weiter, wenn Sie i dieser Sache immer wieder insistieren. Der von Ihnen praktizierte Informationsdruck im Bereich der Gesamtkirche hilft in der Sache überhapt nicht. Wir können Sie, Herr Brozak, nur noch einmal abschließend dringlich bitten, Ihre Kampagne einzustellen"... a farář Hinxl prý "pouhým zaměstnancem ordinariátu", nic víc, nic míň... Z hovorů ve stáji kulové. Škoda. Mohla to být zajímavá knížka... Naštěstí otevřeny hranice a konfrontace s historií počíná: 1947 - narozen v Písku, 13.dubna, otec architekt, původně zedník, přesvědčený komunista, matka služka, oba v Jednotě českobratrské, dětství v Putimi s výhledem na nádraží, rybník a kostel... 1953 - otec přeložen do Prahy, hudební škola, členství v prvním "profesionálním" orchestru dospělých amatérů, neutuchající zájem o fyziku, geometrii, architekturu, práci se dřevem a poezii... 1962 - pražská Konzervatoř (housle - dirigování), koncertním mistrem Pražského Komorního Studia (turné v německu, dánsku, finsku a rakousku), doslova fascinován dějinami hudby, obzvláště pak vývojem harmonie, kontrapunktu a dodekafonie, kompozice pro komorní orchestr, obrazy, grafika a básnické sbírky... 1968 - odebrán služební pas Pragokoncertu s permanentní výjezdní doložkou do všech států světa, v repertoáru má tehdy Bachovy sonáty a partity pro sólové housle, všechny skladby Paganiniho, Ysaye, Regera, Hindemitha, Bartóka i mnoha současníků... 1969 - Armádní umělecký soubor, Kroky a tóny pro nikoho, Hudba pro housle, Hudba duše, Duchovní hudba, Litanie (sv.Hora u Příbrami - K.Bříza), pověřen vedením orchestrů a smyčcového oddělení LŠU v Praze Dejvicích, téhož roku vyhozen při politických čistkách... 1970 - členem orchestru Národního divadla, pracuje pro VÚRT ve studiu EAH v Plzni (Rigorosum, Memento, Krajina bez lidí), hraje pravidelně u sv.Markéty v Břevnově (Černický, Hanuš, Vyskočil, ThDr.Jedlička) a pak téměř ve všech pražských kostelech... 1973 - konverze ke katolické církvi, autorský koncert v Muzeu B.Smetany (M.Lemariová, Dr.V.Holzknecht, J.Suk) brutálně napaden v Rudém právu, vyhrůžky a zákaz jakékoli koncertní činnosti... 1975 - členem Het Residentie Orkest, Konzervatoř v Haagu, IRCAM v Paříži, STEIM Amsterdam, Sonologický Institut utrechtské státní university (P.Schat, Stockhausen, Xenakis, Boerman, Andriessen)... 1977 - Intervalové tóniny a Strukturální harmonie, narození dcery Alžběty, odebrán český pas pro přílišný zájem o Chartu 77... 1978 - Slunovrat, Equinox, stipendium holandského min.kultury... 1983 -  GAUDEAMUS / DONEMUS (souborné provedení mých kvartetů)... 1984 - Řím,"Un mouton mange tout ce qu'il rencontre" (Vrána, Špidlík, Steiner, Koláček, radio Vaticana) Concerto da Cappella pro J.P.II a jeho návštěvu v Pontificio Collegio Nepomuceno... 1985 - "Missa Festiva" (Vale di San Silvestro) pro královnu Beatrix a tehdejší papežovu cestu do holandska (pak Vídeň)... 1986 - Laufen / Oberndorf: "ex voto", 52 liturgických skladeb ke každotýdennímu použití pro různá obsazení... 1987 - STEINBRüNNINGER WOCHE FüR LITURGISCHE MUSIK / D-83416... 1988 - festival zakázán mnichovským ordinariátem (Kardinál Wetter, gen.vik.Simon, F.Schwarzenböck), zákaz trvá přes protesty z celého světa dodnes, dá rozum, když NAŠE církev k tomu dodnes mlčí... 1990 - IG Komponisten Salzburg, SPNM/S, SNH/39815, "Patologie Hudby", přednášky v Praze, semináře o "Umění a Víře" etc... 1991 - SNH v Pasekách u Písku (dodnes systematicky bojkotována všemi státními i právními institucemi, MKČR, okresním, krajským i vrchním státním zastupitelstvím, policií ČR, včetně ministerstva spravedlnosti a kanceláře presidenta republiky)... 1993 - Requiem... 1994 - Bezruký Bůh, Katolické Radovánky (Vídeň, Stuttgart, pro nadaci za záchranu kláštera v Teplé)... 1995 - "Děti hudby", "Mezi dvěma světy", Gravitace, Kvaternion (Regensburg, Maria-Zell), Diseased Society, Xenofóbie... 1996 - Privat sky, Behind the Black, Teritoria, Továrna na absolutno (pro sv.Kopeček u Olomouce), provedení zakázáno ctihodnou sestrou Rafaelou opět za mlčení všech informovaných... 1997 - pokus o otevření oddělení liturgické kompozice při Církevní konzervatoři v Kroměříži končí nejapným prohlášením děkana Říhy i místního varhaníka v chrámu u sv.Mořice, že "se tu žádné experimenty konat nebudou"... a ještě něco: abych se nemusel opakovat víc než nutno (i když opakování matka moudrosti) pár štichvortů z Patologie Hudby: "varuje i tehdy, když už ji nikdo neslyší / jsme dětmi Hudby, ale nechceme o tom vědět, bolelo by to až příliš / dospělí mají sice své jistoty téměř o všem / děti Hudby nemají žádné / láska bez odvahy je horší než odvaha bez lásky / s jakousi zvláštní 'samozřejmostí' přijímají než to, co tu už je, nikdy nepochybují o tom, zda je to vůbec správné / život jako zvyk zděděný po otcích, nového se nerodí nic / inspirace? - k čemu? / olizují než sladká lízátka a mlaskají při tom blahem / hlavně když je to sladké! / nepotřebují nic vědět o pokoře přijmutí / nepotřebují vědět nic o tom, čemu učí Hudba / znamenalo by to totiž námahu a ta bolí / Modelovat přítomnost? A k čemu? Stali se střízlivými / autíčko 'bytí' jede dál, hříchy odpuštěny předem / Jakápak výstřednost! Stačí NĚJAK přežít! / Poezie ničím... to raději laciný, banální 'mír' / Na co pot a dřina? hluchota srdce pouhou obranou! / Chtějí poznat cosi jiného, krom vlastní pýchy? / Divotvůrce prý už netvoří / feedback nula / poptávka předchází nabídku a je to / prznění náboženstvím / mrtev Král Bytí / dějiny zmizely / existence celých národů pozbyly svou identitu / matka Nejapnost počala své dítě / stačí vzít si tam kde je a nebrat tam kde není / i kříž už ničím - pýcha vším... / k čertu se vším novým! - volá slaboduchost, k čertu se vším sakrálním! - volá profaneita... / dary už nejsou deštěm Ducha / člověk umírá, nikoli najednou, jen to skomírá / barva neexistuje, stačí šeď... / Opovrhují tím, co není hmatatelné, co nezaplní kapsu, kasu, břicho / život zmalátněl - a aby to nebylo poznat, chrochtá se nadšením / jdeme odnikud nikam jen proto, že jsme si odvykli snít / Hudba je však více než pouhá 'nálada', více než 'sklenice piva' na cestě do narcistního ráje / We are the world! We are the Children / jste si tím tak jisti? / Mistr bez kladiva mlácený hlava nehlava Kladivem bez mistra / za znásilnění Ducha paragraf Keni / kdyby byl život šachovou partií, prohráli bychom ji už dávno / prznění náboženstvím / mohyla minimalismu / neartikulované decibely, kulisy nasládlé až ke zvraceni / bolest neexistovala / pod lipou se sesedli střečkové a hlásali svá moudra / bezruký Bůh / & na zdech NO FUTURE / Pýcha krkavčí matkou / hloupí Honzové opakují než svá zaklínadla: sudkulatýrystupije... / Perverzita ve službách profánního / 'Musik ist höhere Offenbarung als alle Weisheit der Philosophie' / Design the Process right and forget about the product... / strach z oběti horší strachu z pohoršení / zmatek, eventuelně pár plesnivých hub... / dělníků na vinici Páně ubylo - na stopadesát architektů, deset zedníků... / čím dál tím prázdnější je ruka / lidský prostor vymírá / Komponovat jsem se učil od růží, přistřihl je tam, kde měly růst, a rostly... prodíraly se k životu, tam, kde cosi chybělo... A ptáci? - i ti zpívají jen do pauz, nikdy jeden přes druhého! Prostor, který nám byl dán jsme dosud nezaplnili, a ten, který jsme měli stvořit, jsme dosud nestvořili / hudba pouhou kulisou, čím dál tím prázdnější jsou srdce... / Beztvarý čas pohltil živé / a opět: Kladivo bez mistra mlátí hlava nehlava Mistra bez kladiva... Pyšně a rouhavě řve ta tlama... už nejsme dětmi Hudby, bolelo by to až příliš / stačí modla úspěchu / laciný pohár "vítězství" / víno vodou, klapky na očích / dospěli jsme, pravda, ale kam? / a opět a opět: navzdory vší "askezi & revoltě" mlsně olizují "bytí", hořkost jen pro blbečky / mrtvolné relikvie & muzea / banální, anální "mír" model mrtvých / a opět: umírat se dá i pomalu / falešné uspokojení / mámin prsík / stačí použít, zneužít a znásilnit / nejdokonalejším alibi "střízlivost" & (jen Husákova?) "normalita" / hlavně se nenechat nikým a ničím "zbláznit"! / Prostor nula, čas záhrobí / rozšiřuje snad mechanismus Poznání to, co se samo stalo mechanismem / korupce / zahrady plné trpaslíku společenského dění / a opět: sterilní 'čistota' přikázáním / náš zákazník náš pán / prodejný tapetový papír / & souhlas obdrží než to zaručeně "optimistické" a průměrné / drogy minulosti ve víru dostředivých spirál..." A tak to opakuji stále znovu (a nikdy toho není dost): Hudba nedokáže lhát ani tehdy, kdyby chtěla, vždy vydává svědectví pravdivé, (Karel) Gott sei Dank... proč umřela poezie známo hloubka citu nahrazena koketováním intuice zakrněla komerční ovládlo pole svou prodejností i já bych to rád viděl jinak žoviálněji ale jedni zestárli až příliš a ti druzí ? - dříve než se narodili zmagořili niente visto, niente audito, ho dormito... mafie narcismu privátního nebe teritoria a "továrna na absolutno" soudy definitivní ploché, mělké, prázdné, bezduché... - raději snesu ránu pěstí než tuto "zdvořilostní" hypertrofii nemocných "mocí"... - ne moc nemají věru žádnou... jsou psi, kteří si pamatují i kopance od svých pánů a přesto zůstávají věrni jsou to výjimky, ale potvrzují pravidlo páč jsou i vášně čisté ne, nejsem opěrným pilířem "lidstva" a ani jím nechci být stačí mi trocha radosti ale té tu prostě není je než nadnárodní vychcanost a týká se to všech dělají to s "elegancí" téměř dokonalou... slovům konec nutno přejít k činům páč pustit si hubu na špacír není uměním zrovna tak jako mlčet s pocitem uraženého člověk neznámou nikoli matematickým pojmem můj přístup k církvi je prostý přál jsem "být u TOHO" být s Ním a v Něm, oddat se mu zcela Ó pološílená která ses vloupala do mé duše bez varování nazýval jsem tě Láskou, skromností, pokorou a odevzdaností důvěrou, nadějí a Tvé "černé noty" se měnily v bílou v jas ale k čemu partitury, co zůstaly neslyšeny k čemu Tvá zoufalství, něha i zuřivost Ó Hudbo tvé zkurvení mou prohrou Tvůj pokorný zpěv o ničem pouhou masturbací krkolomného... a ze všeho nejtrapnější: "angažovaná tvorba" hvězd televizního nebe... Co proti tomu posvěcení Křížem ten kdo poznal, mluví o něm s ostychem ať děláš co děláš jde to mimo - alles Falsch ohnehin... moc toho nezbylo pár pomatených přátel jakási podivná církev snažící se dokázat že ona jediná je tou pravou vybíravá smečka snobských primitivů zdegenerovaných tu a tam muzikant, nesmírně laxní kterému vše JEDNO sesráno zdeptáno o čistotu nezavadíš upřímnost na hony vzdálena a krom vydírání zbyly než oči pro pláč... bolest bezdomoví už roztěkána a krutá pravda lepší, než prohnilá pololež teplá jak sračky z Neposkvrněného než nouze křupanství zdechnutí plivanec poplivali, vín tradice omezena na setrvačnost orientace nulová... a krach časoprostoru už není pouhou chimérou okupace tady i tam TICHO poslední tečkou směšné paruky parohy vlastně záchvat strachu panika kladivo bez mistra (Boulez) nikoli Mistr bez kladiva což nutno křeče intimního stvořeni pod obraz Krampf Kunst und Krempel wertloses Zeug aplaus množství jistota "přijatelnosti" hroby nestvořeného jakoby vše už bylo zatímco člověk dosud pouze v půli Cesty zlenivělé ucho necvičené už nedokáže rozeznat mezi plytkým (ve skutečnosti prolhaným) a opravdovým co tedy zbývá můj drahý? nic jiného než substanční theologie nic jiného nemám tudíž: zmobilizovat všechnu pokoru dokonce i tu, kterou nemáš jde do tuhého z poézie sračky až příliš pyšná neochota cosi tu chybí, není tu lidí chybí články v řetězu umožňujícího skutečné dotknutí se... otázka studu a svědomí vnitřně spjata s pojmem hříchu - dojde k němu tam, kde Bytí nahrazeno pouhou "tolerancí" ? studené milejší než beztvaré, vlažné, bez obsahu a vášnivá nevědomost lepší, než hrátky na "rozumnou vyrovnanost" slova mnohdy k ničemu chromá nic neříkající prázdná a bez obsahu sebevíc se snažíš vše bude brzy jinak fašizmus kolektivního odcizení dozraje ba dokonce se už tak děje ze říše Šavlů, Havlů, Pavlů do říše Meče a zdánlivého rozdvojení i to je funkčnost nic neuloženo "ad acta" (jak tvrdí MKČR) pokusní králíkové? - ah kdež! v noci ze včerejška na dnešek jsem opět málem zešílel zacházel měsíc, v mlhách, zahalený mraky a měl jsem dojem že už ho už nikdy neuvidím bylo mi jasno že se rouhali piškvorky ztopořeniny zpotvořeniny církve lupičů a teatrálních megalomanů což mám už dozajista v malíčku Vážený pane Kardinále, jako každoročně, ani tento rok jste si neodpustil Váš proslov k umělcům a proto mi nemějte za zlé, že se Vám dostává odpovědi. Vyjadřujete se v prázdných, devalvujících a líbivých frázích, používáte terminologii která je umělci samozřejmostí, snažíte se vyvolat dojem, že jste jakousi "hybnou pákou Duchovna", zatímco s Vaším souhlasem dochází ke kulturní genocidě, která nemá v poválečných dějinách německa obdoby. Opětovně Vás proto přátelsky vyzývám k tomu, abyste nechal umělce na pokoji, nemáte-li ve svém repertoáru krom nabubřelých slov nic jiného, než povýšenecké mlčení a vše negující aroganci tam, kde šlo o SKUTEČNÉ setkání kultur, nikoli "per hubam", nýbrž skrze zcela konkrétní skutek... Jako občan svobodného státu Vás ještě jednou žádám, abyste dodržoval etická, elementární LIDSKÁ práva, a když už ne ta, pak přinejmenším úvodní slova bavorské ústavy. Ano, dvěma pánům skutečně nelze sloužit. Buď budete i nadále fandit všenegující nekrofilii klerofašistického (pak se vyvarujte i falešného alibicionismu) či řečněte si k umělcům, ale chovejte se pak jako oni, jako ti, kteří žádná práva nemají, nýbrž jen povinnosti, což tuším není Váš případ... S pozdravem Váš dB 2.března 1998 D-83416 Saaldorf An Friedrich Kardinal Wetter München anebo ještě něco "lepšího": Dr. Otto von H a b s b u r g, c/o Steinbrünning, 1.9.1998 Velevážený pane doktore, zvolil jste si za thema přednášky ve Steinbrünningu oblast, se kterou jsem byl prakticky konfrontován víc jak deset let, v umělecky nejproduktivnějším věku. V roce 1975 jsem byl pseudokomunistickými manýrami donucen opustit vlast - a nebýt holandského přístřeší, asi bych se dodnes toulal Evropou, jako bezprizorní, lidské důstojnosti zbavený netvor. Jak to souvisí s Bavorskem a s místem Vašeho vystoupení? Je Bavorsko skutečně kulturním, právním a sociálním státem? Obávám se, že nikoli. Několik kroků od místa pravidelně se konajících mega-show, stojí malý, krásný, vodním příkopem obehnaný kostelík, jedna z bavorských idylek par excellence... V roce 1987 se v něm poprvé a naposledy odehrálo cosi, co nenechalo klidným nikoho ze zúčastněných, Týden té nejskvělejší, nejkomornější a především nejniternější Soudobé Hudby, s převážně liturgickým zaměřením. Všechny večery byly neobvyklou ukázkou toho nejlepšího co měla Evropa onehdá k dispozici v této oblasti, byl přítomen rozhlas i televize, zájemci, posluchači i účinkující se dostavili z daleka, bylo "vyprodáno" a nesponzoroval to nikdo jiný, než sám Duch Svatý, nebojím se říci, neboť o pouhý rok později se dostavilo hotové peklo, které nedokázala umenšit ani "sametová evoluce" v mé rodné zemi, naopak: chtě-nechtě jsem si musel začít všímat i paralel, které se projevovaly nejen v Čechách a na Moravě, nýbrž i zde, v místě mého bydliště, aby pak (dotvrzeny postojem zdejších úřadů) dostaly jméno a společného jmenovatele: KLEROBOLŠEVISMUS... Ne, nepřeháním, vše možno písemně doložit dopisy z nejvyšších státních, kulturních i církevních institucí, kterých dnes již víc než stovky... Nejsem politik, ani diplomat a nehodlám jedno či druhé dávat do uvozovek jen proto, abych se mohl mylně pyšnit tím, že "s těmito věcmi nemám a nechci mít nic společného", jak obyčejně tvrdí většina tzv."lidí" až do doby, než korupce, pokrytectví i alibicionismus ohrozí jejich vlastní půdu pod nohama, snad teprve pak (možná - a kdo ví zda vůbec) procitnou z přízračné letargie ke karikatuře křesťanství, "kulturního" (zbytnělého v pouhou tradici), k šaškárnám právního (kde umělec práv nemá) a tudíž i sociálního... Ano, křesťansko sociální unie by mohla být jednou z rozumných platforem, na níž by se lidé mohli dorozumět bez ohledu na rasový původ, někdejší rodiště či státní příslušnost... Ale je tomu skutečně tak? Co mluví proti? Kdo tu má vůbec co reptat! Jaké má argumenty? Umění není modlou, ani pouhým zrcadlem společnosti. Podobně jako život církve, řídí se principem povinnosti, aktivní, účinné a hmatatelné lásky k bližnímu, vše ostatní, jsou pouhé kecy, redundantní šmarn, trapný alibicionismus, ctižádostivost a pokrytectví... Bavorsko v Evropě JE, je to prostě geografický fakt a plní v ní svou roli, tak jako všade jinde, i zde vládne odcizení, lež, nekrofilie... Kdybych to už neznal nazpaměť, děsil bych se toho. Lidé se sejdou, pokecají, vyslechnou si pár švejkáren u pivního stolu a je jim spolu dobře, mají se rádi, je to zdravé, komunikují mezi sebou a to stačí, "kulturní" (rozuměj umělý) život je možný jen ve velkoměstě, tak co! Nám stačí dechovka a buřty s pivem... koneckonců pan farář tomu nějak! rozumí - a toho se třeba držet... Zkrátka: kultura ano, jistě, ale NE TADY, sem se "to" prostě nehodí a basta... Jsem z rodu Husitů a proto jsem vsadil na sedláky. Nevěřím na dobu která "přijde" (ale přijít už nemusí, když se do té doby pobijeme), nevsadil jsem na černé díry v srdcích tzv."intelektuálů"... Steinbrünningský Týden 1978 nebyl snem. Krom toho, že onen kostelík dodnes stojí, existuje i bohatá akustická i textová dokumentace, kterou jsem záměrně (v tomto naprosto nerovném boji s církevní "vrchností") dodnes nepoužil... Nešlo o vizi, nýbrž o přímou realizaci uměleckých cílů... Když jsem žil po celé Evropě (rozuměj Vídeň, Paříž, den Haag, tyrolsko, Utrecht, Amsterdam i Řím) neměl jsem pocit, že bych byl "cizincem". Zde tento pocit mám... Ale proč? Nemohu za to, že zde žiji. Intervalové tóniny a Strukturální harmonie, kterou mi bylo dáno objevit v roce 1977, způsobily, že jsem byl "uvržen" do Evropy, jako do svého domova... Ale jak tento "domov" vypadá zde, v místě kam se mnichovský ordinarriát odvažuje zasahovat tak, jakoby byl znalý situace a prostředí? Kardinál Wetter zde skvělým příkladem: dodnes hlásá své špruchy k umělcům, ale skutek utek... Oficiální, ničím a nijak nezdůvodněný zákaz výšezmíněného Týdne, podepsaný generálním vikářem (Dr.Simon, GV- Nr.5014/94/RS) dodnes platí... Ještě nikdy v dějinách se nestalo, že by se stát, církev či dokonce dnes již panevropské instituce(!) přehnaně staraly o ty, kteří dali lidskému společenství nejvíce... Nicméně Hudba i její dějiny v sobě pořád ještě mají zvláštní moc (nejsou pouhým zrcadlem společnosti), absenci lásky a porozumění mezi lidmi si dějiny hudby vždy vykládaly po svém, vždy zázračně vyřešily thema strachu i averze k soudobému, nikdy nebyly "až příliš pokorné", nekoncipuje je žádný "giga- pius"... To, co produkuje zrůdnosti časem zlikvidováno a po smrti stavěny mohyly mučedníkům, kteří se věnovali hudební praxi i teorii "nadarmo", jelikož zdravou silou není žravost a kvantita, nýbrž kvalita. Hudba se vlastně už velmi dávno stala naučným slovníkem přehmatů a kriminálních dějin tzv."duchovenstva", které se nikdy neštítilo šaškáren přeorganizovaného, hierarchického hodnocení a velkopanského rozhodování o tom, co smí býti důležité a co ne. Oplzlé radovánky davu se časem projevily jako falešné a mánie všeobecného odcizení přinesla vždy než výplody hlouposti, zla a pustin ducha.... I nyní žijeme v době, kdy obludnost "intelektuálního" produkuje než pouhé zmetky... Poezie, ta vskutku noblesní, si neklade nárok na uznání, dává tvar společnosti, jakkoli záměrně likvidována. A dodnes nezdechla. Politická síla, která si dala do vínku úkol rozhodovat o tom, co kulturou je a co jí není, která se drží falešných pozlátek kýče, - je vlastně už hřbitovem, ztrátou orientace... Ještě nikdy nebyla Evropa ve větším nebezpečí, než právě nyní, v době Internetu a záplavy informací... Fekálie již jednou stráveného předkládány za potravu... Nikde v Evropě jsem se nesetkal s takovou mírou církevní xenofó-bije, jako zde. Mnichovský ordinarriát zřejmě o živé a žité víře nemá ani potuchy. Jeho šaškárny pseudopolitického, zde nejsou řešením. Ne, nejsem prorokem a ani jím nechci být, žiji Zde a Nyní. Štítím se bezbarvého neurčita, bojkotu kultury, za nímž vždy (jakkoli skryto) sterilno a degenerace. Žiji na dědině. Pozoruji zdejší "radovánky", gaudi, jak se říká... Pozoruji místní klaustrofóbii i její opak, strach z otevřených prostorů... Zločinnost registrovaná bavorským státem jako církev "římsko katolická" mě prostě fascinuje svou prušáckou "dokonalostí"... Dějiny Světla však nejsou tyranií, ani terorem. Glorifikování sebe sama nemá nic společného s poselstvím Kristovým. Doufám, že to chápete... Arcibiskupské paláce se již dávno staly nedobytnou pevností... Člověk by čekal, že politické události posledních let konečně uvolní i po desetiletí ztuhlé umělecké směry, aktivitu, která byla uměle blokována železnou oponou a jejímž cílem i výsledkem byla dezinfekce k sterilitě... Došlo k naprostému zablokování jakékoli kulturní výměny prostřednictvím falešného, přeorganizovaného, až příliš chtěného a nespontánního. I to je dnes aktuální. Spontánní likvidováno finančními aspekty, nepřátelstvím, žárlivostí, ba záští, neochotou úřadů a ministerstev kultury pochopit pravý význam "jakýchkoli kulturních akcí, které nebyly naplánovány", odsouhlaseny a podporovány shora... Ó, jaká absurdita! a tam, kde zdupáno nadšení, volají později tatáž ústa po nutnosti individuální, svobodné a věru křesťanské aktivity (což opět Kardinální chyba!) - Jak tomu rozumět? Co si o tom myslet? Jde o hloupý šprým? A co je za ním? Neznalost situace? Záměr? Komunikační porucha? A kdo ji způsobuje? Co si myslet o cynické praxi obsažené ve slovech "žádná odpověď je TAKÉ odpovědí"? Znamená snad povýšenecké mlčení něco jiného, než pyšnou, mocipánskou, cynickou nadřazenost? Koho nad kým? Z jakých důvodů zde nastolován středověk horší toho, ze kterého jsme se právě tak pracně vymanili? Svoboda je dozajista užitečnou věcí. Pravda ještě nikomu nezkřivila vlásku na hlavě. Ale čemu, komu slouží lež, přetvářka a alibicionismus, to opravdu nevím... Umělcům věnujícím se (v jakékoli podobě a formě) sakrálnímu umění dozajista nehrozí ztráta orientace, naopak, hrozí těm, kteří vanutí Ducha utloukají... Kdybych neměl naději, že jednou dojde ke zcela harmonickému propojení umění a vědy s přirozenou zbožností, asi bych se nenamáhal s tímto šriftem, komponoval bych si i nadále do šuplíku příležitostné skladby, věnoval bych se tomu, co mi jde jaksi samo... Sploštění religiosity fundamentalismy všeho druhu mne však i ve spánku děsí, jakkoli maskováno zákony či "žoviální lidskostí"... Za krásu považován kýč, vše "co se líbí" a co je "úspěšné" - i když pouhou kulisou, potěmkinskou vesnicí... Mnohé, co bylo zbožným snem několika jedinců, stalo se dnes skutečností... I odvahu postavit se zlu, nespravedlnosti a bezpráví ( která jistě není k zahození) lze cílevědomě zredukovat na minimum... Vaše přednáška o roli Bavorska v Evropě je skvělým příkladem perfektní kamufláže jednoho ze zločinů místní "katolické církve". Zúčastnit se jí nemohu, nesmím. Z principu. Z toho co se tu děje (respektive NEDĚJE) je mi převelice smutno. Jistěže bych si rád vyslechl alespoň několik povzbuzujících slov. Potřeboval bych je právě dnes a více, než kdy jindy, ale k nim, jak znám okolnosti, nedojde, naopak: bude glorifikováno, oslavováno nevykonané, tak jako vždy za pivním stolem... Můj vlastní národ na to zašel před lety a dodnes se z toho nevzpamatoval. Kristus totiž neučil univerzitní profesory, nýbrž prosté lidi... Můžete-li něco učinit proto, aby Steinbrünningský Týden směl nadále existovat (je zakázán již deset let - a to by snad mělo stačit), byl bych Vám vděčen... Bylo by šílenstvím věřit v dnešní době na zázraky. Ale i ony se dějí, je možné je stvořit, učinit je realitou, udělat vše pro to, aby se OPĚT STALY, jste-li skutečně věřícím člověkem, jinak Vám budiž odpuštěno předem... V hluboké úctě Váš dB... / ze všech stran než kravál - život v Pravdě se stal nesnesitelným a možná že ani není tak scestné "lidem" se pokud možno vyhýbat - zrůdnost "demokratické" tyranie v níž vládne to nejprůměrnější z neschopného učinila poslední tečku - žel právě "doma" takže zbyla cizina - se vším všady "evropská integrace" postavená na hlavu páč bez křídel... paleček dolů a je to... odvaha a pokora už není propojena spíš propíjena zhrdáním vírou, nenávistí nebezpečné de-generace, huhilismem "umění"... škoda, co Bůh dal, to vzal... cítím než strašlivé prázdno, které nejsem schopen nijak zaplnit...    * * *  

---

---

---

  kolem sebe vidím než podivnou krásu, zbožnost jakousi