Triduum Pasquale ...999

I. (Zelený Čtvrtek)
každoročně se to opakuje, týden co týden
slaboduché odcizení versus snaha
uchopit realitu v celé její šíři i hloubce
a i kdyby ses posral mírněji řečeno: rozkrájel
nezměníš šílenství válčení a nenávist všeho druhu
naivní perverzitu chtíče, chtějí mír...
- mám jim to věřit ? když žijí ve lži v podvodech a krádežích
Nejsvětějšího? bojují...
- ale O CO vlastně ? tlachají než, tlachají
a roztahují drápky i lokty

II. (Velký Pátek)
jaké vyhlídky má církev? - v podstatě žádné
i dar učiněn HOVNEM a "nový éthos"? - k smíchu...
mrtvolky měly vždy plnou hubu "bytí a radosti"
ale když došlo na praxi, běda, najednou vše jinak a hodiny
tikají pozpátku do regrese, do vlastního přišel a vlastní
ho nepřijali, nikdo nemá lásky větší...
a dnešní mordování? stačí ponížit, sebrat co se dá
což nejen hříchem proti Duchu, ale i ochotou zabít...
kdejaký kocour chromý hřející se na sluníčku je na tom líp...
nechytá se slov a prostě ví zač je toho loket
když každé stvoření (tedy i on)
smí býti zváno BOŽÍM SYNEM (a je-li to kočka, pak teda dcérečkou)
Haleluja !
dostali jsme pouze návod k ŘEŠENÍ, nikoli k návod POUŽITÍ
(o zneužití radno nemluvit, nechceš-li dostat po kušně)
i zhovnila a zlenivěla sůl, bez chuti i virkování
zbylo než tupé čumění na křivdy páchané, čumění na sebe sama
v narcistním opojení nad dosaženou již dokonalostí
a zrada splácena zradou, modlářství modloslužbou
doba skrytých i zjevných loktů, hlídání a sebezničení
věru k pláči, z Božího díla nezbylo nic (they are too old)
a dříve než se narodili, stačili zdechnout, namísto chleba
kámen a místo ryby, smrdutý, jedovatý had neúcty pohrdání
kruté nevlídno, rouhání se plivanci frašek, flašek nedopitých...
beztvarý hnus obeliskem, totém nabubřelosti, zbyly než střepy
slzy a sůl, výsměch slzám země, přibylo zbabělců
ubylo odvážných, přibylo pyšných až nevíře
ubylo pokorných až k trpělivosti v potu tváře každodenního
vše jde samo, skončíme u zblbnutí a podstatné šlo mimo
dobito k řiti řítí se to nikam, trendem droga
ano, vyřkli soud, záleželo jim na tom
patentem na rozum: pouta, chtíč nemastně neslaného, blevajz
sračky kajut "privátního nebe", narcistní pach ghetta
a podezíraví jako vždy zapomněli na důvěru
(pravda tak zkreslena k nepoznání a Bůh mrtev, zemřel
páč doba není ještě zralá) být tvrdým, natvrdlým, toť vše
a rána palicí do hlavy vykoupením, čili plošné
až příliš plošné: prázdnota, prd, prdel, propast
prostor nulový...
bližší než rozum, chmury, příšery v srdci, zapšklé a smrduté
dobrovolné zkurvení in modo: niente visto, niente audito, ho dormito
mechanismus nepříčetného, rituál zbabělých, vírou bábovička
polozbořená, umělec hovnem, požehnání zradě
paleček dolů a je to...
hořce smutná pravda, paruka, honosné zdání
snaha zredukovat do debilit, dospěli jsme, pravda, ale kam?
mrtev Král Bytí, zlenivělý zmatek, "triste e consolamente"

a raduje se krojovaný lid, nic jiného, než spirituální jatka
prázdnota na povrch, hniloba uvnitř...
jinak vše při starém a k čertu se vším novým
k čertu se vším sakrálním - volá profaneita...
dary už nejsou deštěm Ducha, člověk umírá, nikoli najednou
jen to skomírá, stačí šeď, žít se v tom nedá...
pokora přijmout chybí zcela, o odvaze tvůrčích nemluvě
- pyšný zpěv o ničem... a jak to začalo, tak to končí
nedostal jsem se ani o kousíček dál, přesmutná bilance
tón ničím, interval dosud hříchem a tvarem kacířství...
od rána už slaví VELKÉ UKŘIŽOVÁNÍ
a je jim při tom dobře...
- čímž skončila epizóda zvaná
zima v Leustetten...

III. (Šábes)
z chaotického průseru
až do nebe volajícího
pokouším se sestavit
to, co nutno...
Noc nevzkříšení
tupé prázdno
kde nic tu nic
a nikde nikdo...
Za celý rok jsem se nedostal ani o kousíček dál. Naopak. Ještě více
jsem zapadl do bláta, kterému říkají "tvrdohlavost a pýcha" prý. Je to
mou vinou? Co jsem dělal (co dělám dosud) špatně? Nevěřit? Plácat se
životem "jen tak, pro nic za nic"? A co Hudba? Mám ji nechat padnout a
ležet na okraji cesty v prachu a špíně zblbnutí? Cožpak jsem CELÁ HUDBA?
Není to náhodou "Mesiášký Komplex"? Postihnul tedy už i mě jen proto, že
tu Hinxla? Nakazil mě? Čím?
pokřižováno, dokonáno, ukřižováno
a Milost nulová
proč asi ?
z Krista pseudověda katechismu (ať už jakéhokoli)
ze zdravé skepse: tupá "víra"
z genia loci: prachsprosté odcizení
z práce a radosti, z nadšení pro "věc"
pouhá lenost, smutek a lhostejnost
perverzita maskována naivitou
a zbytek ať si každý vypočítá sám...
Řekla mi dnes ráno jedna paní (povídala)
že už nevěří a vlastně ani nikdy nevěřila
snaží se pouze lidem pomáhat, ale to prý žádnou vírou není
- ale co když je "vírou" právě a JEN TO ?
Zdravá skepse není nikdy na škodu
jenomže horší, když to u ní skončí
ba co horšího: co když VÍRA sama
skepsí končí - a co ještě horšího: když ďábelsky nesubstanční
zůstane pouhou frustrací ?
- co pak...
asi to doopravdy třeba: zapřít sebe sama
stát se (téměř) "strojem", nástrojem pouze jakýmsi
přičichnout ke smrti z blízka
přitakat hnoji a porážce (dobytka vedeného na porážku)
kořenům, "hnití za živa", organizaci a proorganizovanosti
byť jen proto, aby bylo možno tuto doménu OPUSTIT
(opouštět můžeš jen NĚCO, nikoli nic)
jen proto, aby se člověk dostal o stupínek dál
alespoň o krůček, malý, nedůležitý
ale přecejen krůček směrem ke všeobjímající Lásce...
prožívám to bolestně každý rok
pokaždé jinak, ale stále intezivněji
jakoby na tom záviselo VŠE

je to naivní (možná) a zbytečné (dá se žít i jinak, ale jak)
je to "druhotné" - jakási "nadstavba" (říkají)
jakési "přikrášlení" (říkají), zkrátka "cosi navíc" (říkají)
zatímco ONO TO PODSTATOU všech spirál jdoucích k nekonečnu
a běda když ji zavrhneš... pak stačí vír, který smete vše
jak válka (i dnes přítomná, všudypřítomná, i když jinak a možná ne tak
zjevně) - stačí pocit ZADOSTIUČINĚNÍ, hrátky na lidskou "spravedlnost"
které jak známo NENÍ...
platilo to vždy a všude a dodnes to platí
CO ?
spravedlnost BOŽÍ, které nikdo (a nijak) neunikne
což není "hrůzná zvěst" - nýbrž RADOST sama
posílat děti se světýlkem od domu k domu nestačí tam
kde v praxi každodenní hlásána hrůzná perverzita NIČENÍ a výsměchu
kde pouhá lenost, neochota, zimouření, chlad a nezájem
opakovat pouze až do zblbnutí se dá ledacos
vývoj to není, není co cesta dál, natožpak pravda či Život...
z čirého zoufalství jsem včera uklízel pod schody na půdu
a našel tam spoustu věcí, vzpomínky na výlet do Francie
i na to, jak minulou zimu prasknul bojler, samý prach a špína
pravda, babrám se v tom už šest let (většinu jsem odsunul "stranou"
ale nevyhneš se tomu) poslední tři roky (shrnuto) Baba Jaga
pak Kroměříž, radosti s Pipinkou, Paznecht, Mueler, Mamulová
a znovu Olomouc... a také Tvoje botičky, sandálky mrňavé
svědectví o tom, kolik času uběhlo
mezi tím co jsem psal Liturgii Zbabělých
a stěhováním do Písku (z Doderholzen), pak domeček a jeho okenice
záclony dodala Rézi, Hiasova moudra a "realita" Gerdina
papá Heringer a díky jemu kříž zrozený z "posvátných teritorií"
alias "genius loci"... a nakonec mě zachránil Tvůj bakelitový
brontosaurus
hračka možná, pouhá blbinka
ale dnes v tom vidím symbol
oné nasládle růžové
přiblblosti...
zkrátka vystihlas to
mrzí než to (i já žiji se zpožděním neboť jsem ducha mdlého)
že až dneska jsem to pochopil...
a také přišel dopis, Alenka poslala zvěsti o "duchovní obnově"
téměř jsem zařičel nad tím co tam zprdla hrdla psáno
(proti gustu žádný dišputát) chtěl jsem to sice nějak komentovat
ale pak jsem to pouze secvaknul dohromady
a raděj šel mýt okna (nemyta celou zimu, vlastně už od léta)
akorát ta pohlednice a připojená báseň (Zahradníčkova) mě zaujala
apropos: tu olomouckou fresku (snímání z Kříže) jsem dosud neviděl
- je opravdu tak krásná?
všechny ty kecy (s odpuštěním) mi připomněly Špidlíkovo varování
(dosud v Římě), že Březinovy básně prázdné
ani tomu jsem tehdá nevěřil
nechápal
- teď chápu...
pro Tvoji potěchu, pár cicátů:
"jak překlenout bolestný rozdíl mezi tím
kým jsme pro naše potomky my
a tím, kým je pro ně Bůh Otec? "...
- a ještě lepší HIT: "Mám tě moc ráda
ale to není nic proti tomu, jak tě má rád Bůh"...
a na přilepšenou: "je čas radosti a veselosti jiný než čas náš? "
ó, Kristepane, nedej zahynouti nám ni budoucím
v blbosti naší a v odcizení našem, ó AMEN !
gumové medvídky jsem přilepil vlastní slinou
(pjěkně to tam drželo, na tom lesklém papíru)
jakoby na "BEGEGNUNG", zajt-šrift ordinarrrrriátu Muenchen...
a s prstýnkem mariánským nalož jak cítíš

máš představivost...
brzy se uvidíme
předevčírem čtvrtek
fčera pátek
šiju šiju si botičky
do sucha i do vodičky...
hastrmane tatrmane
dej nám kůži na buben...
                                                                            (dB,1-3.4.99)