Rudolf Růžička ROSA SEPULCRETI
Skladba Rosa sepulcreti pro baryton nebo mezzosoprán a syntetizér vznikla v roce 1989 na podkladě téměř dvacetileté autorovy spolupráce s vynikajícím překladatelem starořecké a latinské literatury dr.Janem Šprinclem. Preciznost a umělecká kvalita jeho překladu básně Jana Nerudy Hřbitovní růže ze sbírky Hřbitovní kvítí zaujala Rudolfa Růžičku tak, že si ji vybral k zhudebnění. Při kompozici byly využity možnosti počítačových skladebných postupů, úspěšně ověřených v řadě autorových instrumentálních děl i při vzniku vokální a elektroakustické hudby. Růžičkova tvůrčí spolupráce s dr. Šprinclem se již uzavřela, dr.Jan Šprincl zemřel na prahu svobody v prvních listopadových dnech devětaosmdesátého roku. Rehabilitace své vědecké, pedagogické a umělecké práce se již nedočkal. Svým obsahovým vyzněním je skladba Rosa sepulcreti vzpomínkou na tuto významnou osobnost.Text básně:
V mém srdci je už mrtvo tak, In corde mi iam regnat morsSkladba Rosa sepulcreti byla poprvé provedena koncem roku 1991 interprety Tomášem Badurou a Danielem Forró, natočena byla v pražském Audiostudiu v květnu 1992.
že těžko říci slovu, non possum fari verbis,
když se kdys srdcem procházím - cor lustro sicut busta, qua
jak bych šel po hřbitovu. est tecta tellus herbis.A všude pusto - jediná Ubique vastum - unico
zde kvete ještě růže, mi flagrat planta flore,
a ta je krásna - krásna jak qui pulcher est ut pulcher is,
jen z krve vyrůst může. qui crescit ex cruore.Kde ona roste, krvavě Qua crescit, spargit semper vim
vždy lístky rozekládá, ruborum frondeorum,
ta růže - láska k lidstvu je is flos est plebis caritas,
a vždy si krve žádá. quae indiget cruorum.Chtěl jsem ji často vyhubit Tendebam florem vellere
a dostál svému slovu, et non reliqui cursum,
však v zemi zbyly kořeny sed non evelli funditus,
a přes noc vzrostla znovu. flos crevit nocte rursum.