zpětJiří Stehlík: "Jsem zaujat pro svůj způsob... Computer music, elektroakustická hudba a skladatel Rudolf Růžička" - sborník: Hudební sešit č. 3 - úvahy, eseje, rozhovory; Adamov 1991, str. 26 - 36
Jsem zaujat pro svůj způsob...Computer music, elektroakustická hudba a skladatel Rudolf Růžička
Moderní umění klade na umělce i vyšší intelektuální
požadavky. Není to jaksi jenom plod jeho inspirace a intuice, ale
je také svědectvím intelektuální kultury doby. Čím více poznání
pokračuje, tím se také rozšiřují možnosti umělecké tvorby. Právě
proto, že kulturní pozadí je jiné a moderní umění je právě
typické tím, že se snaží tak vlastně dělat něco podobného jako
věda, totiž rozšiřovat sféru lidských možností, lidského vědomí,
lidských způsobů, jak si osvojit svět. A v tomto smyslu je
umělecká tvorba spolu s vědou a technikou jedna s hlavních cest,
jimiž se moderní člověk zmocňuje světa stále širšího a širšího,
a tím vlastně také sám lépe poznává. Začínají tendence
o rozšíření množství výrazových prostředků - a to i tím, že
dochází k spojování jednotlivých druhů umění s druhými.1 Tento
proces začal v už avantgardním období dvacátých let našeho
století. Lidský duch naráží na hranici konvencí. Umění se rozlévá
ze svých tradičních břehů. V jednotlivých druzích umění dochází
k rozrušování tradičních vazeb. Výboje nejsou ale vždy cítěny na
uměleckém pozadí. Neusiluje se vždy o strukturní zákonité vazby,
podmiňující umělecký projev. Je samozřejmé, že tyto experimenty
neodstraní výsledky předchozího vývoje umění. Předpokládá se
spíše rozšíření dosavadní umělecké tvorby, kdy obě oblasti
systémů, tradičních i novodobých budou existovat vedle sebe,
protože v obou je dost možností k bohaté tvorbě.
Novou etapu v české hudbě v letech 1958 - 1964 otevřela
vrstva skladatelů (Miloslav Kabeláč, Luboš Fišer, Jan Klusák,
Zbyněk Vostřák, Jan Rychlík, Marek Kopelent, Josef Berg, Alois
Piňos, Miloslav Ištvan ad.), jejímž společným zájmem je tzv. Nová
hudba. Je nutné zdůraznit, že Nová hudba k nám nebyla importována
uměle. Nové slohové a obsahové snahy v hudbě s osobitými podněty
dodekafonie, seriální techniky, otevřené formy,
mikrointervalových struktur etc. vytvářely půdu pro plodnou
tvůrčí konfrontaci a výměnu názorů. Těmito tvůrčími činy se
distancovali od oficiálních ideových a slohových požadavků. Vedle
preferované politické programovosti a ždanovské jednoduchosti
a snadno srozumitelného hudebního vyjadřování, opřeného o sloh
mistrů 19. století a tradici lidové hudby, usilovali tvůrci Nové
hudby o programové dosažení přesvědčivé umělecké výpovědi
s využitím novodobého hudebního jazyka. Současně připravovali
nekonvenční provádění svých skladeb v zajímavě "inscenovaných"
koncertech.
Současně s těmito činy skladatelů české i slovenské Nové
hudby vzniklo v Československu první studio elektroakustické
hudby roku 1959 v bratislavské televizi a od roku 1963 se
vyvíjelo Studio pro experimentální hudbu Československého
rozhlasu v Plzni. Problematice elektronické a konkrétní hudby se
od začátku věnoval Miloslav Kabeláč, Eduard Herzog, Vladimír Lébl
aj. V 60.letech vedli kursy tohoto skladebně technického směru,
které znamenaly v naší tvůrčí veřejnosti první soustavou
informaci v tomto oboru. Navazovali tak osobitým přístupem na
světové počátky elektroakustické hudby ze čtyřicátých let
a jejich ohnisek v Paříži, v Kolíně nad Rýnem a ve Spojených
státech amerických.2
Již od začátku v elektroakustickém studiu plzeňského
a brněnského rozhlasu pracuje na svých dílech i brněnský
skladatel, letošní padesátník, Rudolf Růžička (nar. 25. dubna
1941 v Brně).3 Po absolvování konzervatoře v Brně (hra na
klarinet, tubu a bicí nástroje) vystudoval skladbu na Janáčkově
akademii múzických umění v Brně (1962 - 1967) u Theodora Schaefra
a Miloslava Ištvana. V Praze pokračoval ve dvouletém kursu
elektronické a konkrétní hudby (1967-68) za vedení Miloslava
Kabeláče. Od roku 1969 působí jako pedagog na Janáčkově akademii
múzických umění v Brně, kde vyučuje elektroakustickou hudbu
a jako na jediné vysoké škole v Československu přednáší kompozici
vážné hudby pomocí počítačů.
Použití počítačů při práci hudebního skladatele není tak
zcela vyjímečnou záležitostí, jak by se na první pohled zdálo.4
Počítače konstruujeme, aby doplnily, nahradily a v lecčems
i předčily práci lidského mozku. Vkládáme do nich různé elementy.
Podle výsledku pak usuzujeme, zda nějak podobně nepracuje také
náš mozek. Jsou však stále ještě nesnáze konstrukční i koncepční.
Ale jsou i některé překvapující analogie. Počítače jsou pokusem
o sestrojení umělé inteligence. Předpokládáme, že v našem myšlení
se plasticky a pružně prolínají vztahy mezi jednotlivými
koncepcemi. Něco podobného by mohl dělat počítač, kdyby se
reprezentovala každá vědomost jako umělý program. Trvalým
propojováním syntaktické a sémantické analýzy by snad bylo možno
napodobit významnost. Dosud však ani nejlepší počítač nedokáže
napodobit lidské uvažování, a proto nám nepomohl pochopit povahu
našich myšlenkových procesů. Počítač si může vybírat jen
z alternativ předem definovaných.
Lidské poznávání není pouhé slepé a podvědomé třídění všech
možností, s vybíráním jediné alternativy, která se právě hodí.
Mimo to se při svém výběru orientujeme jen v podstatných rysech,
vynechávajíce vše bezvýznamné. To zatím neumíme v počítači
napodobit. Moderní počítač tedy dosud není dokonalým modelem
lidského mozku, ale snad jím jednou bude.
Mozek člověka, i když pracuje neskonale pomaleji než
počítač, umí mnohem lépe holisticky zpracovávat
fyzikálně-chemické děje, má intuici, dovede navrhovat nová řešení
a tvořit nové hypotézy. Lépe poznává, vnímá a hodnotí tvary
struktury. Novější počítače se už pokoušejí napodobit alespoň
některé vlastnosti mozku, např. přestávají si všímat uniformity,
zdůrazňují diskontinuitu, kontrasty, obrysy, rozdíly ve tvaru
i v barvě ap. Percepci to ještě zcela neřeší , ale už je to
pokrok. Zatím neumíme digitálně napodobit kognitivní pochody,
afektivní přízvuk a hodnocení.
Umělá inteligence, jakou už některé počítače mají, se dosud
nevyrovnala ani rozsahem ani složitostí lidskému poznávání
a myšlení. Očekávají se počítače tzv. páté generace, které se
budou vyznačovat inteligencí srovnatelnou s inteligencí
kvalifikovaných odborných specialistů. Mají být ovládány mluveným
slovem, takže člověk s nimi bude moci běžně rozmlouvat, mají mít
schopnost učit se, uvádět ve spojitost informace různého druhu,
usuzovat podobně jako lidé. Porozumějí i nepřesně formulovaným
dotazům, budou diskutovat s operátory, klást jim otázky a sami
hovorovým jazykem na četné dotazy odpovídat. Není ovšem
vyloučeno, že existují hranice inteligentního chování, určitá
mez, za niž se stroje nikdy nedostanou. Jisté však je, že hranice
myšlení bude vždy tam, kam si ji sami umístíme.
Dodejme, že umělecké, a stejně tak vědecké schopnosti
člověka jsou determinovány geneticky. A nad ostatní přírodu se
člověk pozvedá teprve vědou a uměním. Na vědecké otázky jsou
možné odpovědi "ano" a "ne". To je v umění odlišně předně tím, že
ano a ne nepřichází v úvahu, dále, že tam je člověk naopak
středem zájmu. Věda se však nezajímá o pouhé poznávání
skutečnosti. Chce také vědět, jaké jsou mezi fakty kauzální
vztahy. Samotná fakta jsou někdy méně významná než konstanty,
které vzájemné vztahy určují. Ti, kdo mají nadání k vědě
a výzkumu, bývají k tomu tak přitahováni, že to nedovedou
rozumově vyložit. Špičkové vědecké pracovníky vábí jejich práce
ještě víc, než umělce jeho obor.
Hudební skladby se můžou komponovat tak, že se do paměti
počítačů vkládají pravidla odvozená od známých skladeb historie
i současnosti. Programem dostanou povel, aby tónům odpovídající
čísla skládaly do jistého zákonitého pořadí.5
Tímto způsobem postupoval řecký exprimentátor Iannis Xenakis
(1922) vytvořením tzv. stochastické hudby a hudby algoritmické
v roce 1954.6 První jeho dílo vzniklo r. 1962 a mělo název St/4
- 1080262. První evropskou veřejně provedenou počítačovou
skladbou byla však Musique Algorithmique francouzského skladatele
a muzikologa Pierre Barbauda v Paříži 30. června 1960. Za konec
"naivní" epochy hudební tvorby prohlásil Barbaud den 9. srpna
1956, kdy po dvou letech pokusů s použitím univerzálního počítače
Illiac na komponování poprvé zazněla na illinoiské univerzitě
v USA čtyřdílná Illiac-Suita pro smyčcový kvartet autorů Lejarena
Arthura Hillera (1924) a Leonarda M. Isaacsona (vydání partitury
vyšlo v následujícím roce Pensylvánii) a kdy - jak řekl,
- hudební tvořivost nahradila hudební tvorbu.7
Rudolf Růžička, který se u nás jako jeden z prvních
soustavně věnuje skladbě s pomocí počítače, již v roce 1965 píše
skladbu ELEKTRONIA B pro komorní sbor, komorní orchestr
a elektroakustické zvuky - provedeno v Brně 19. května 1966.8
Jmenujme dále TIMBRI pro dechový kvintet a elektroakustické zvuky
(komponováno 1967, první provedení v Čs. rozhlase v Praze 1969),
elektronickou skladbu DISCORDIA (z r. 1970, premiéra téhož roku
v Plzni) ap. Teoreticky se zabývá uměleckým využití počítačů
hudbě a v roce 1980 vydal na JAMU v Brně první samostatný spis
v češtině Využití samočinných počítačů při vzniku uměleckých děl
se zvláštním zaměřením na hudbu a soudobou hudební kompozici.
Růžička napsal více než 30 skladeb elektroakustické a počítačové
hudby s programátory Jiřím Kopřivou, Josefem Gerbrichem a Petrem
Randulou.9
Mezinárodního ohlasu doznává Růžičkova tvorba udělením
1. ceny v soutěži elektroakustických kompozic Musica nova v roce
1970, vypsané Čs. rozhlasem v Plzni za prostorovou čtyřkanálovou
elektroakustickou skladbu GURGES, a zejména v roce 1984 získáním
první ceny za dílo TIBIA I. pro sopránsaxofon a magnetofonový
pás, prezentované v mezinárodní skladatelské soutěži o cenu
Marcela Jossého v Paříži. První uvedení v Československu bylo na
III. expozici experimentální hudby v Brně 6. října 1990
v provedení barytonového saxofonisty Josefa Audese
s magnetofonovým pásem. Dále získal v mezinárodních soutěžích
řadu významných cen a uznání.10
V roce 1987 byl skladatel jmenován stálým členem soutěžní
poroty bostonského uměleckého sdružení NEWCOMP - pro každoroční
mezinárodní skladatelské soutěže počítačové hudby. V desetičlenné
jury jsou renomovaní skladatelé a hudební vědci jako Jon Appleton
a Paul Lansky z USA, Barry Truax z Kanady, Francoise Barriere
z Francie, Erhard Karkoschka ze Spolkové republiky Německa
a Gottfried Michael Koenig z Holandska.11
Připomeňme zde oblast, kde byli Američané průkopníky a jež
se postupně stěhuje do Evropy. Jde o počítačovou technologii,
která hrála klíčovou roli v analýze a pedagogice, nemluvě
o kompozici. Jde zvláště o čtvrtletník Computer Music Journal (od
roku 1976) a Journal of Music Theory Pedagogy (od 1986). Bylo by
dobré a užitečné, aby se tento dialog stal mezinárodním nejen pro
skladatele, ale i muzikology. Z našich časopisů uveďme
dvouměsíčník vydávaný v Bratislavě, Computers and Artificial
Intelligence.12
Od roku 1988 je Rudolf Růžička čestným členem - rytířem
Confederation of Chivalry, Sydney - Austrália.13
Skladatel Růžička se věnuje rovněž přednáškové činnosti.
Významné bylo pozvání na konferenci v Paříži v roce 1984, kde
v kulturním a uměleckém centru Georgese Pompidoua probíhala ve
dnech 19.-23. října jubilejní X. mezinárodní konference
o computer music pořádaná společnosti IRCAM, pod patronátem
jejího ředitele, skladatele, dirigenta a organizátora Pierre
Bouleze. Osobní účast skladateli Růžičkovi byla znemožněna
tehdejšími hudebními normalizátory.14
O své tvorbě hovoří později R. Růžička na mezinárodních
skladatelských kursech v Darmstadtu (31.7. - 17.8. 1988), na
festivalech Ars Electronica v Linci (13. - 17.9. 1988 a 13.
- 16.9.1989) a na četných domácích akcích v Československu.
Jmenujme cykly o hudbě 20.století pořádané v Malém divadle hudby
(při oddělení dějin hudby Moravského muzea v Brně),
elektroakustické kompozice zvl. brněnských autorů při výstavách
v Domě pánů z Kunštátu v Brně zvaných Hudba mezi obrazy, v tzv.
Hovorech o hudbě v Klubu mládeže v Brně na Křenové ulici,
v Divadle v kavárně v restauraci SAVARIN v Brně na Pekařské ulici
- to vše koncem sedmdesátých a v průběhu osmdesátých let.
Důležité byly vzájemné přednášky a informace na seminářích
Matematika a hudba, které se od roku 1985 pořádali slovenští
kolegové matematik Beloslav Riečan a skladatel Roman Berger
- v Bratislavě, Lubochni, Liptovském Jánu, Dolné Krupé.
Na počítačové hudbě se podílel i v Československé televizi
v Brně v pořadu Perspektivy 1 v roce 1986 a v Československé
televizi v Ostravě při čtyřdílném cyklu Elektronika a hudba roku
1987.15 Je samozřejmé, že se zúčastnil i písemného anketního
výzkumu o názorech našich skladatelů, hudebních vědců, matematiků
a programátorů na přínos počítačové hudby, který v červnu 1986
jako soukromou akci pořádal muzikolog Jiří Stehlík.16
Vlastní podněty a nahrávání skladeb elektroakustické hudby
a computer music na magnetofonové pásky použil ve spolupráci
v SAMIZDAT TAPES + CASETTES + VIDEOS, který založil Petr Cibulka
a v edici KONFRONTACE II, vedenou Jiřím Stehlíkem.17
Významná byla Růžičkova účast na mezinárodním sympoziu
Aplikace umělé inteligence AI 88, jež proběhla v Praze v Paláci
kultury ve dnech 8. - 10. března 1988. Růžička společně
s programátory Josefem Gerbrichem a Petrem Randulou přednášel
o hudební počítačové tvorbě a programu pro automatickou notaci
vážné hudby. 8.března se zde zúčastnil i prvního pražského
koncertu syntetizérové a živé elektronické hudby Digitální
kontrapunkty - spolu se skladateli Karlem Odstrčilem, Aloisem
Piňosem, Václavem Kučerou, Emilem Viklickým, Eduardem Spáčilem,
Ivo Medkem.18
Skladatel Růžička pracoval koncem šedesátých let
i v nekonformní brněnské Tvůrčí skupině A19 a byl členem Týmu
brněnských autorů (1968 - 1974), vedeného Aloisem Piňosem.20
Velmi důležitá zde byla spoluúčast brněnského rozhlasu, kde
dirigent Jiří Hanousek založil z podnětu Tvůrčí skupiny A v Brně
v roce 1963 orchestr Studio autorů, který se specializoval na
interpretaci Nové hudby, zvláště pak brněnské Tvůrčí skupiny A.
Od 3.února do 18.března 1969 se uskutečnilo sedm koncertů
I. expozice experimentální hudby v Brně.21
V příštím roce pak proběhla II. expozice experimentální
hudby (od 31. března do 4. dubna 1970).22 A poté nastala tvrdá
reakce epigonů a figurek husákovské administrativy na skladatele
Nové hudby jako důsledek okupace Československa armádami
Varšavské smlouvy ze srpna 1968. Syté důstojenství se tu páří
s nahým obchodem. Roste a vzkvétá tzv. OSA nostra, protivníkovi
v polemice se podkládají mylné ideové postoje a politické omyly,
diskuse se dostává na půdu nepoctivého osobního boje. Těmito
způsoby se ničil sám demokratický charakter našeho kulturního
a společenského života.23
Dlouhodobá absence skutečných polemik (včetně zahraničních
partnerů) vedla k tomu, že se místo věcných prostředků označení
konkrétních jevů a stylů stávaly abstraktní výrazy kategorií
realismu a formalismu. Takto vymezené základní normy a tendence
vyzdvihovaly bezpečné sféry puntičkářské deskripce hodnocených
jevů, zvláště hudebních skladeb, a to jak významných tak
i naprosto špatných. Podobný stav byl i v hudební kritice,
popularizační publicistice i v muzikologické produkci.24
Rudolf Růžička jako řádný člen Svazu československých
skladatelů do roku 1970 byl pro své tvůrčí zaměření a užívání
postupů tzv. Nové hudby po konsolidačním ustavujícím sjezdu Svazu
českých skladatelů a koncertních umělců v prosinci 1972 - jako
řada dalších našich skladatelů - vyřazen z našeho hudebního
života. Zákaz provádění skladeb na koncertech, natáčení
a vydávání na gramofonových deskách, tiskem, včetně vycestování
na festivaly, koncerty, přednášky, semináře do zahraničí - to
byla odměna úspěšných domácích cenzorů české hudební kultury,
kteří si na uniformitě, tvůrčím černobílém vidění založili
výnosné a snadné kariéry po celých dvacet let.
Proto se skladatel Růžička se svými díly obracel na
mezinárodní fóra, kde získal mimořádnou pozornost a řadu
významných úspěchů.
Jeho vyznáním je odpovědnost jen a jen k vlastní práci,
nepodléhat nikomu v ničem, hlavně nepodléhat vnějším okolnostem.
A tak i dnes se u nás můžeme konečně setkávat téměř po dvaceti
léty s díly Rudolfa Růžičky.
Jeho dílo, to je záznam jeho života a přemýšlení, jeho
nálad, touhy, vášní i dilemat. Jako významný skladatel, pracující
s použitím počítačové kompoziční techniky, realizuje programy,
jež jsou velkým přínosem pro výzkum myšlení, zejména v oblasti
umělé inteligence. Zde využívá prakticky neomezené možnosti
zadávání parametrů a úpravy podprogramů podle vlastních
požadavků, jež mu umožňují plně zachovat tvůrčí uměleckou
činnost.
Závěrem bych uvedl umělecké krédo Pierra Bouleze: Velké
dobrodružství hudby se zakládá na proměně věcí. Přeji si, aby se
obecenstvo těšilo z toho, že se vytváří Nová hudba naší epochy.
Není klasické hudby a není současné hudby, je pouze hudba. - A to
vše přeji do dalších let a další tvůrčí činnosti Rudolfu
Růžičkovi. Valete!
Poznámky:
1) Srovn. např. Konfrontace (Měsíčník pro soudobou hudbu, řídí
Vladimír Lébl) 1969-70, čísla 1-4; Morpurgo-Tagliabue Guido:
Současná estetika, Praha 1985, Odeon
2) Lébl Vladimír: Elektronická hudba, Praha 1966, SHV - Schaeffer
Pierre: Konkrétní hudba, Praha 1971, Supraphon
3) Stehlík Jiří: Dějiny hudby v obrysech II, Brno 1968 - Čeští
skladatelé současnosti (red. Alena Martínková), Praha 1985,
Panton
4) Forró Daniel (vl.jm. Karel Horký): Co a jak (Vývoj a současný
stav elektronického generování a zpracování hudby), Opus musicum
1984, č.2 a 3. - Forró Daniel: Elektronika a hudba, diplomní
práce JAMU, Brno 1986. Tiskem vyjde SNTL Praha v rozšířené podobě
pod stejným názvem
5) Srovn. Gebrich Josef, Randula Petr, Růžička Rudolf: Počítačové
programy pro vytváření hudebních skladeb, in: Opus musicum
1990/7 - Růžička Rudolf: Perspektivy počítačové umělecké tvorby
a jejího společenského uplatnění, in: Opus musicum 1989/3
- Gebrich Josef, Růžička Rudolf: Počítačový program pro vznik
elektroakustických skladeb, Matematické obzory 190/ č.34,
Bratislava
6) Xenakis objasnil své umělecké představy a metody v knize
Musiques formalles (Paříž 1963, La Revue Musical)
7) Dnešní střediska počítačové hudby v Evropě navazují na centra
elektronické a konkrétní hudby v Kolíně n.R., Paříži, Miláně. Ve
Spojených státech se budují při univerzitách, kde hlavními centry
jsou: California institute of the Arts (Morton Subotnick),
University of Indiana (John Eaton), Artificial Intelligence
Center (Loren Rush) a University of Illionis School of Music
(Lejaren Hiller)
8) Srovn. diplomová práce Rudolfa Růžičky: Kompoziční
a technicko-výrobní problémy Elektronie, JAMU, Brno 1967 - zde
rozbor vlastních skladeb Elektronia A, Elektronia B a Elektronia
C
9) Soupis skladeb Rudolfa Růžičky z let 1958-1990 obsahuje 94
skladeb bez opusového označení
10) Jmenujme: Deliciae - elektroakustická skladba pro kontrabas
a konkrétní zvuky (1968) - Londýn 1984
Anthroporea - elektroakustická prostorová
konkrétní skladba pro scénické provedení (1969) - USA 1970
Cantilena ae ae ae na text Jana Nováka, komorní
sbor (1970) - Heidelberg 1977
Arcanum - computer music (1984) - Paříž 1984,
Vancouver 1986
Malefica - comp. music (1974) - Buenos Aires 1975
Olympijské zpěvy (1976) - Bonn 1976
Rota (1985) - Nice 1988
11) Srovn. Lidová demokracie, 6.února 1987
12) Stať Thomase Christensena: Hudební teorie v programu americké
muzikologie, in: Hudební věda 1990/3, str. 245-252, dále
připomeňme: Laske Otto: Definitions of Computer Art - in: NEWCOMP
REPORT "American Computer Music", Boston 1984
13) Dále je skladatel R.Růžička členem International Biographical
Association Cambridge v Anglii, American Biographical Institute
Research Association, Raleigh, North California v USA, Electro
Acoustic Music Association of Great Britain, London v Anglii
a v Computer Music Association, San Francisco v USA - tím vším
byl poctěn během osmdesátých let
14) Na mezinárodní konferenci v Paříži dne 23.října 1984 v rámci
přednášky: "Počítačové hudební skladby v Československu" byly
programátorem dr. Josefem Gerbrichem a hudebním vědcem dr. Jiřím
Stehlíkem uvedeny kompozice Rudolfa Růžičky
15) Viz. Daniel Forró: Pár úvah při shlédnutí jednoho TV seriálu,
in: Opus musicum 1988/č.1, str. 12-15
16) Anketa - využití computeru v oblasti hudby - skladatel,
programátor, hudební vědec - matematik - počítače a hudba; autor
ankety: Jiří Stehlík
17) Antologie magnetofonových pásků z elektroakustické hudby
a computer music skladatelů Československa KONFRONTACE II byla
natáčena od května 1987 a dokončena v červnu 1988, zasíláno na
základě požadavků
18) Srovn. aplikace umělé inteligence AI '88 (sborník referátů),
Praha 1988, Ústav pro informační systémy v kultuře, str. 289-296.
Dále dodejme, že Daniel Forró jako FORROTRONICS vystupoval
od roku 1883 s programem živé elektroakustické hudby; od roku
1986 ještě s využitím MIDI systému a počítačově podporované
interpretace, zejména v Brně.
19) V letech 1963-1968 pracovala brněnská tvůrčí skupina A.
Založil ji Josef Berg (1927-1971), členové byli Alois Piňos
(1925), Jan Novák (1921-1984), Miloslav Ištvan (1928-1990)
a Zdeněk Pololáník (1935). V roce 1967 přibyli Rudolf Růžička
(1941), Arnošt Parsch (1936) a Miloš Štědroň (1942).
20) Členové Týmu brněnských autorů byli dále Arnošt Parsch
a Miloš Štědroň
21) Jmenujme zde: expozé konkrétní hudby a fónické poezie, večer
brněnského elektronického studia v konfrontaci s evropskou
elektronikou, koncert Pražského akademického kvinteta a Pavla
Horáka, večer české a italské elektroniky, recitál souboru Due
Boemi di Praga a orchestrální koncert Studia autorů z Brna
s původním celovečerním programem autorského týmu Piňos, Parsch,
Růžička, Štědroň, K.W.Haugwitz
22) Kromě přednášek a uměnovědných dialogů Josefa Berga, Aloise
Piňose a muzikologa Vladimíra Lébla na ní došlo k soubornému
provedení sonát a interludií Johna Cagea a k premiérám skladeb
Vojtěcha Mojžíše (1949), Pavla Slezáka (1941), Jiřího Bulise
(1946), Jana Klusáka (1934), Václava Kučery (1929), Arnošta
Parsche (1936), Jiřího Bárty (1935), Leoše Faltuse (1937).
Z pódiových produkcí na expozici zaznělo dílo A.Piňose Vyvolávači
na texty J.Berga, komorní oratorium M.Ištvana Já, Jákob, dále
scénické kompozice R.Růžičky, Aparát M.Štědroně, Snění J.Berga,
cyklus kompozic A.Piňose podle výtvarných objektů Dalibora
Chatrného a koncert elektronické a konkrétní hudby.
23) Srovn. Smolka Jaroslav: Stínová česká hudba 1968-1989, 1
a 2, in: Gramorevue 1990, č.6 a 7. - Velké myšlenky se v rodí
v tichu (s Ivanem Štrausem hovoří Jana Klusáková), Lidové noviny,
31.7.1990. - Horáček Michal-Beniak Luboš: OSA NOSTRA, Mladý svět
1989, č.40. - Pololáník Zdeněk: Na adresu výboru Ochranného svazu
autorů + Jeřábek Mojmír: OSA NOSTRA II, Brněnský večerník,
22.8.1990. - Kopelent Marek: Otevřený dopis panu Josefu
Chuchrovi, děkanovi hudební fakulty AMU, (8.1.1991), Lidové
noviny, 17.1.1991. - Chuchro Josef: Vážený pane Kopelente
(Otevřená odpověď Marku Kopelentovi, hudebnímu skladateli,
27.1.1991). - Adamus Jan: Otevřený dopis, Lidové noviny,
29.1.1991. - Kofroň Petr: Estetický totalitarismus, Tvorba,
15/1991. - Kofroň Petr: Soudobá hudba má Prahu zakázanou, Tvorba,
14/1991. - ap.
24) Srovn. např. dvoudílnou publikaci Sovětská hudební kultura I.
- II. (1917-45-1977) Jiřího Bajera, Praha 1977 a 1978, Supraphon.
Porovnejme skladatele druhé poloviny 20. století zde, u oficiální
tzv. vědy, a např. samizdatové sborníky pod redakčním vedením
Petra Kofroně:
1) Steve Reich a John Cage: Sborník textů ., Praha 1987
(stran 129)
2) Adorno - Cage - Partch - Lébl: Sborník textů II., Praha
1988 (stran 144)
3) Ives - Golyšev - Cage - Šnitke - Feldman - Gubajdulina
- Young - Pärt: Sborník textů III., Praha 1989 (stran 171)
Napsal a poznámkami opatřil Jiří Stehlík