--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 326
Název: Poturkyně horší Turka
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 001
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Sousedka paní Melánie Olešková se mi smávala, jak jsem blbej, v dobách, kdy mi ještě u dveří spávali ve spacáku estébáci a o svém psu boxeru Dingovi ráda prohlašovala, že by naši kočku překousl jako makarón a dělalo jí dobře, když malé černé zvířátko dávalo najevo strach. Neboť byl pěkně tučný a zubatý ten pes Dingo, a to, že z něho šel strach, dopřávalo sousedce klamného dojmu, že ten strach jde vlastně z ní.

Jinak ji nebylo nikde vidět a nic o ní slyšet. Zalezlá v lůně našeho domu si tiše chrochtala při stejných pomejích jako ostatní a vyčkávala tiše jako krysa. Až přišla Velká sametová revoluce a píšťalkou svolala do svých řad i to, co dosud šmejdilo v příšeří stok. S volbama využila paní Melánie Olešková příležitost kandidovat do městského magistrátu. Drzosti na to měla dost. A protože nebyla "blbá" (jako někteří revolucionáři!), kandidovala za OF, které přece muselo nutně vyhrát.

Když byla pevně v sedle, nebyl pro ni problém dostat se přednostně k nebytovým prostorám a "udělat se pro sebe" přes partiovku s dovozovým zbožím. Když si děti z našeho domu hrály na dvoře, vyhrožovala jim, že na ně zavolá policajty, protože jí prý odrazují zákazníky. Vyháněla je, ať si jdou hrát na ulici či do některého z městských parků a když tam nemohou být kvůli "úchylákům" samotné, ať s nimi prý jdou rodiče. Takové manýry neměl nikdo v našem domě ani za minulého režimu. A to jsme měli za sousedy ledasjaké komunistické existence.