--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN č.: 335
Název: Dva kulhaví
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dva vysocí důležití kulhaví armádní důstojníci se na výzvu dostavili. Dostavili se na výzvu k představiteli. Na výzvu se k představiteli dostavili vyslovit názor.

Kulhavost jednoho pocházela ze střetnutí, v němž, kdysi, dle vlastního a nejlepšího přesvědčení, hájil svůj názor. Z jiné, podobné potyčky, když za podobných okolností hájil jiný názor, si odnesl kulhavost druhý. Prvému se to přihodilo za války a druhému v době, kdy válka nebyla. Takový byl například mezi nimi rozdíl. Každý z nich si o sobě samém myslil, že obhajuje ten správný názor. Každý z nich se o druhém domníval, že neobhajuje názor tak správný, jako on sám, ale, že obhajuje dokonce nesprávný. Tak si to o sobě navzájem myslili. Taková byla například mezi nimi shoda.

Každý z nich by byl rád ovlivnil představitele svým názorem, názorem považovaným sebou samým za správný. Proto se každý z nich k představiteli neprodleně dostavil na výzvu.

Jak hluboce se ti dva pro své rozdílné názory nesnášeli, tak spolu jinak vycházeli ve vší slušnosti. Údajně tomu tak skutečně bylo přesto, že film podle pověsti o té události později udělal jednoho jakoby lepším. A druhého jakoby horším. Potvrdila to jedna babička. Byla to babička, která si to všechno moc dobře pamatovala. A protože pamatovala moc dobře, jak to všechno skutečně bylo, rozzuřila se a vypnula při promítání filmu televizi. Prohlásila, že je to všechno jedna pakáž. Tím všechno myslila důstojníky, představitele i film. Když to prohlásila, bylo jí už devadesátosm let. V takovém věku ten film v televizi babičce promítali. Bylo jí devadesátosm let, ale těšila se stále dobrému zdraví. To zdaví bylo k nezaplacení. Proto ho nikdo nikdy nezaplatil. A kdyby ho zaplatit chtěl, stejně by nevěděl komu, kde, v jaké měně a v jaké částce. Jen nohy jí už tolik nesloužily. To však nic nezměnilo na tom, že toho tolik znala a že si všechno moc dobře pamatovala. Že jí tolik nesloužily nohy, jí vadilo jen někdy. Vadilo jí to většinou v neděli dopoledne. V neděli dopoledne bývala po celá dlouhá léta zvyklá chodit hrát s holkami volejbal.

Když se kulhaví důstojníci dostavili k představiteli, choval se představitel po celou dobu jejich přijetí uvážlivě. Nehodlal se nechat ovlivnit ani názorem jednoho, ani názorem druhého z obou vysokých důležitých kulhavých armádních důstojníků. Nechtěl si poskvrnit pocit vlastní objektivity straněním jednomu či druhému. Vyslechnul laskavě a uvážlivě každého. Představitel vyslechnul laskavě a uvážlivě každého, nejen ty dva. Nechtěl lichost, ani sudost, nechtěl nalevo, ani napravo. A šel si svou cestou. Nedošel daleko. Vypukl převrat. Převrat se vydařil. Po převratu utekl představitel do dříve spřátelené země a jestli neumřel, žije tam dodnes. Jestli neumřeli kulhaví důstojníci, dosud někde kulhají. Kdyby je někdo potkal náhodou spolu, což je však obtížné předpokládat, neboť se spolu hluboce nesnášeli pro své rozdílné názory přesto, že spolu jinak vycházeli ve vší slušnosti, hned je pozná. Oba jsou vysocí, oba jsou důstojníci, oba vypadají na první pohled důležitě a každý z nich kulhá na jinou nohu. Podle toho, jak by spolu šli /pokud by spolu šli tak, že by šli vedle sebe/, by tedy kulhali oba na vnitřní anebo by oba kulhali na vnější nohy celkově čtyřnohé dvojice. Setkat se přesně s takovou dvojicí musí být k pohledání.