--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 338
Název: Nostalgie po komunismu ?
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 26.06.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V interview P. Rychetského vídeňskému listu Der Standard zazněly obavy z nebezpečí návratu komunismu. Podobná hrozba samozřejmě odstraněna nebyla a díky beztvaré politice plné kompromisů, jak ji prezentuje federální i obě národní vlády, se podobná možnost stává reálnou. To, co se děje na Slovensku, lze označit za úpornou snahu některých politiků po restauraci socialismu s patřičným akcentem "specifík" slovenského šovinismu. V tom se sjednocují všechny síly, kterým nejde o nic menšího než o návrat k moci, lhostejno, zda se jedná o "demokratické komunisty" z SDĹ či nacionální socialisty působící v Hnutí za demokratické Slovensko. Ovlivňování slovenského vývoje Moskvou je zřejmé a nelze předpokládat, že "rudý bratr" vyklidí kolbiště bez boje. Sovětský imperialismus není zdaleka poražen a jediným faktorem, který zpomaluje jeho akceschopnost, jsou domácí problémy s rozpadem říše.

Podobný vývoj však není vyloučen ani v českých zemích. Není třeba komentovat separatistické snahy některých moravských hnutí, kdy zejména v HSD-SMS působí nemálo lidí s bolševickou minulostí, kteří zaměnili rubášku marxleninismu za kroj ryzího moravského národovce. Sjednocení levicových sil, kterým pouze ostych brání v přímé spolupráci s komunisty, na sebe nedá dlouho čekat. Veřejné mínění se stále více odklání od vlády i zákonodárných sborů. Roste nedůvěra a skepse. Vzniká tak politické vakuum, které se stává manévrovacím prostorem extrémních sil. Rozlišovat v tomto případě komunisty a pseudopravici typu Sládkových republikánů nemá smysl.

Obratu v myšlení lidí a jejich nostalgickým reminiscencím na poklidný reálný socialismus se nelze divit. Na čelných místech ve vládních i hospodářských funkcích se mnoho nezměnilo. Někteří soudruzi pouze vyměnili vlčí kůži za demokratické beránčí roucho. Reformátor socialismu - Alexander Dubček - při svých cestách po světě směle propaguje jakousi třetí cestu a jeho ponížená servilita vůči ruskému medvědovi je bezbřehá - to se však týká i vládních představitelů. Novou ústavu, právní základ nového státu, tvoří zasloužilí legislativci Jičínský a Bogusziak. Jako spoluautoři předchozích "rudých" ústav mají zřejmě dostatek zkušeností. Justice je obsazena soudci s bohatou praxí v politických procesech uplynulých let totality. V armádě a bezpečnosti zůstává množství silně zkompromitovaných důstojnických kádrů... To vše v době připravovaného přesunu sovětských vojsk z Německa přes naše a polské území. Komunističtí mafiáni a jejich spřízněnci zůstávají ve funkcích a není výjimkou, že na místa, ze kterých odešli po listopadovém převratu, se vrátili zpět s patřičně posíleným sebevědomím. Podobná situace je ve sdělovacích prostředcích, v nejlepším případě obsazených "osmašedesátníky", stejná situace je i ve vysokém školství. Komunistický majetek se zvolna rozplývá v nedohlednu a loňské heslo "Vraťte, co jste nakradli" se stává prázdným pojmem. Volání po eliminaci potenciálního nebezpečí ze strany estébáků a rozsáhlé sítě konfidentů zůstává neoslyšeno a v nejbližší době zřejmě nebude zákonná úprava lustrací přijata. Komunističtí zločinci všech kategorií zůstávají nepotrestáni a naděje na spravedlivé posouzení jejich činů mizí v mlze právních kliček a obstrukcí. Naproti tomu se rehabilitační řízení vlečou tempem hlemýždím a restituční zákon je výsměchem politickým vězňům žijícím mimo území republiky.

Díky "neexistenci" špinavých peněz a ničím neomezovanou možností vkládat finance pochybného původu do podnikání vzniká dojem, a nikoli neoprávněný, že krást se vyplácí ...

Není však mým záměrem vypočítávat pouze negativní jevy - byly prosazeny i věci prospěšné - například ekonomická transformace, jejíž tempo sice není zdaleka optimální, ale daří se ho udržet i přes pokřik narudlých kritiků typu Miloše Zemana či Ivana Svitáka.

Nelze však vést spor o tom, že řada obtíží, se kterými se setkáváme na každém kroku, je způsobena absencí jasné a důsledné vládní politiky a zůstává otázkou, zda je vláda v dnešním složení vůbec schopna dotáhnout potřebné systémové změny do konce. Levicovost některých politiků, kteří se hlásí k Občanskému hnutí, cudně ukrývaná za liberalismus, není ničím jiným než průhlednou zástěrkou pro jejich skutečné reformně-socialistické přesvědčení. Lze se potom divit tomu, že se stále více ozývají hlasy lidí, v jejichž podvědomí přežívá nostalgie po komunismu ? Sociální demagogie proklamovaná levicovými stranami a komunisty, společně s impotencí vládních orgánů zamezit násilným akcím extrémistů, podobným náladám jenom nahrává.

26.6.1991 B. Karel