--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN č.: 340
Název: Nikdy jsem nebyl v jižních Čechách
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Lžu. V tomto případě skutečně nemluvím pravdu. Byl jsem tam. Jel jsem s několika svými přáteli soukromým autem a hledali jsme Tábor. Jeli jsme vesele, byla krásná jarní noc, a my jsme opravdu jenom jeli. Jedeme přes kopce, jedeme přes řeky, jedeme přes krásné vesničky, bylo na co se dívat, bylo nám příjemně,a potom...

... potom jsem se polekal. Uviděl jsem peklo. Skutečně. Připadal jsem si jak návštěvník podzemí, připadal jsem si jak na břehu Léthé, hledal jsem Cháróna, jestli na nás nečeká - viděl jsem čtyři obrovské věže, čtyři obrovské babylonské věže, nasvícené a rozsvícené tak, že se člověk k nim musel bát přiblížit, okolo byla absolutní tma a my jsme jeli po silnici - jinam to nešlo - mezi tato čtyři apokalyptická stavení. Jeli jsme blíž a blíž, nevěděli jsme, kde jsme a já jsem si říkal - přinutí-li nás silnice jet mezi tuto hrůzu, otočím auto a budeme se vracet - opravdu jsem se bál... Neprojel bych mezi tím. Blížila se cedule se jménem obce - T E M E L Í N ..

Najednou mi hlavou proběhlo, co o této šílené stavbě minulého věku vím - o nebezpečí zničení jižních Čech, o zvednutí teploty, o změně klimatu, o ekologické katastrofě, co by se mohlo stát, vzpomněl jsem si na film .. Den poté /The day after../, vzpomněl jsem si na Černobyl, kolik by nás mohlo být Volyňských Čechů, projeli jsme okolo několika krásných jihočeských samot na dohled od této šílenosti, kde stále žijí LIDÉ, a jel jsem rychle, jel jsem bez nálady, jel jsem na Prahu, která dnes začíná žít po mnoha desítkách let, ale která by mohla být ...

Dnes vím. Nikdy jsem nebyl v jižních Čechách. Tábor nemám rád.