--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 329
Název: Exorcista
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.06.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Téměř pravidelné "pochody na Hrad" pořádané panem Sládkem se pomalu stávají fádní záležitostí. Jediným oživením poslední akce republikánů byla blokáda čs. televize, kdy republikánští "hoši" obsadili vchody do budovy a bránili odchodu zaměstnanců i účinkujících, čímž dosáhli opět dalšího stupně tolik potřebné popularity. Blokádě předcházelo obvyklé představení na Loretánském náměstí, které jsem, řekněme ze studijních důvodů, navštívil. Pan Sládek jako obvykle nabídl přehršli přímočarých a jednoduchých řešení, kdy kromě stále stejných požadavků zaznělo něco nového - zastavit privatizaci ! Čerti vědí, co tím myslel - nehledě už k tomu, že republikánskou stranu označuje za zástupce autentické pravice. Podrobněji rozebírat "perly" v hojné míře se vyskytující ve vystoupeních páně předsedy nechci a ani to nemá smysl. Většina oněch vyslovených pravd jsou pouze bezobsažná hesla a výkřiky, které se tolik zamlouvají davu chtivému jednoduchých návodů bez nutnosti hlubšího zamyšlení. Podobné projevy hodné pouťových vyvolavačů jsme zvyklí obvykle slýchat na komunistických seancích. Exorcisté jsou si totiž navzájem podobni jako vejce vejci - pouze postava ďábla se poněkud liší. S důsledností, kterou se tak rád ohání, by musel začít z "vymítáním" už ve vlastní rodině svou zákonitou manželkou, pominu-li jeho bohulibou činnost v ČÚTI, kde zřejmě působil v roli "vnitřního nepřítele" se záměrem rozvracet cenzurní ouřad zevnitř. O podobných peripetiích života svého normalizačního se ovšem pan oxorcista nezmiňuje.

Nevyvratitelným faktem zůstává jistá a velmi blízká spřízněnost této pseudopravicové strany s krajní levicí - obraz těchto dvou extrémů se vzájemně prolíná a prostupuje. Republikánům Sládkova vrhu však chybí náznak jakékoliv politické koncepce - to je poněkud odlišuje od komunistů a jim podobných stran "demokratické levice", kteří se přece jenom pohybují v mezích daných rudou ideologií.

Hodně se mluví o lidech, kteří republikánskou show v nemalém počtu navštěvují a nedá se říci, že by je slovní eskamotérství řečníků zaráželo. V davu se sice vyskytují individua, která je možno vídat i na bolševických shromážděních - jde jim však hlavně o možnost vyřvat se a je jim jedno, kdo k nim z tribuny hřímá. Ten, kdo navštívil letošní prvomájovou "veselici" rudých bratří v Šárce, by velkého rozdílu nenalezl. Podezřívám rovněž mnohé soudruhy z toho, že jejich jedinou zábavou je snaha po vykřičení veškeré hořkosti a zloby ze ztráty alespoň části výsad, po sice nedonošeném, ale přece jenom částečně úspěšném převratu roku 1989. K tomu jim dost dobře poslouží i představení z údajně opačného pólu politického spektra. Je však třeba, aby nedošlo k omylu. Převážná část občanů navštěvujících akce republikánů jsou docela obyčejní lidé, kteří nejsou spokojeni s vývojem u nás. Je možno jim podsouvat zneuznání, nedostatek pudu sebezáchovy či nepatrnou schopnost postarat se o sebe v době, kdy šalebný svět sociálních jistot končí a nastupuje nutkavá potřeba dříve tolik proklínaného individualismu. Jsou jistě mezi nimi i lidé nenaplněných ambic, kteří chtějí dosáhnout moci jakýmkoliv způsobem - ti se však najdou ve všech politických skupinách. Nelze však zapomínat na to, že díky přežívající společenské struktuře, která fakticky zůstává stejná jako v dobách nejtvrdšího bolševismu, mnoho lidí je, a ještě bude, ochotno podporovat kazatele Sládkova typu. A to jenom proto, že předkládaný recept nápravy společnosti je zdánlivě prostý, jasný a všem srozumitelný. V této "jednoduchosti" spočívá jedno z hlavních nebezpečí pro další demokratický vývoj v naší zemi. Dochází-li v poslední době ke spolupráci nacionalistických (čti šovinistických) hnutí a krajní levice s podobnou pseudopravicí, kdy všichni ve vzájemné shodě používají sociální demagogie toho nejtěžšího kalibru k ovlivňování prostých, jednoduchých lidí a titíž nebudou schopni, a možná ani ochotni, včas prohlédnout, potom Bůh ochraňuj tuto zemi !

červen 1991 B. Karel