--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno č.: 333
Název: Vězeň bambusového Gulagu
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na mých verších není nic krásného Moje poezie je o samých hrozných věcech:

jako je strana, svaz, vůdcové, ÚV. / . . . . . /

Moje poezie je jen pro obyčejné lidi, pro ty, co vidí skrz temné srdce rudého ďábla. (Nguyen Chi Thien)

Když se v roce 1958 Nguyen Chi Thien společně se dvěma přáteli obrátil na příslušné stranické orgány s žádostí o povolení založit časopis, zapracovali bdělí hlídací psi s obvyklou pružností. Mládencům řekli, že jejich žádost bude posouzena. Ať jdou domů a tam vyčkají rozhodnutí vyšších míst. Zatkli je už druhý den. U Thiena našli při domovní prohlídce verše - a to nejen milostné, jako podvratní živlové byli on i jeho přátelé uvězněni v převýchovném táboře. Byl to první lágr, který Thien poznal. Ze začínajících redaktorů chystaného časopisu přežil převýchovné metody jako jediný.

Po návratu v roce 1961 začal pracovat v podzemní antikomunistické skupině DOAN-KET (něco jako Solidarita), brzy se opět dostal do komunistického koncentráku. Propustili ho v září a začala mnohaletá pouť peklem věznic a pracovních táborů... V tom pekle psal básně. Psal o stromech, o bramborách, psal o skřípavém zvuku, se kterým se otvírají dveře cely, o beznaději, o touze zemřít. Jeho básně jsou o tom, co zažil na vlastní kůži, o tom, co viděl, o devastaci, o zabíjení, někdy píše o nocích v džungli a je to přírodní lyrika. Básník Thien pomalu vražděný v táboře, dělá právě to, co se zpravidla od spisovatele očekává: ostře sleduje svět kolem sebe a v sobě a píše o tomto svém pozorování pravdu.

2.dubna 1979 tento vietnamský spisovatel a právě propuštěný politický vězeň, proběhl kolem strážných, vnikl do budovy britské ambasády a vrazil převkapenému úředníkovi do ruky svazek básní s průvodním dopisem, ve kterém žádal o jejich otištění. Pak z ambasády odešel a byl okamžitě uvězněn v převýchovném táboře u Haiphongu. Pro pětašedesátiletého Nguyen Chi Thiena to nebyla nijak nová zkušenost. V nejrůznějších věznicích a koncentrácích komunistického Vietnamu strávil celkem 27 let. Nyní je zavřený opět a podle posledních zpráv z minulého roku je těžce nemocen. Nguyen Chi Thien je pokládán za jednoho z největších vietnamských básníků tohoto století. Když jeho kniha v Americe vyšla, americký editor považoval za nutné podotknout: "Nepovažujeme za nutné omlouvat se za těžce antikomunistický tón téhle poezie."

Když sůl sládne v ústech

Jako by sůl v ústech sládla, ne hořkla jako by mne právě teď vařené listy kasavy

zvaly k hostině

tak by mi bylo dobře,

kdybych smíchal vlastní chrchel s krví a pomazal tím Marxovi i Leninovi ksicht

i kdybych za to měl viset. Pozn.: Zpracováno z materiálu a překladů Jáchyma Topola, sestavil takto: Volné slovo-občasník, J.Maraczi, Vršní 13, 182 OO Praha 8