+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: -SI- ¦

¦Název: Vím něco, co bych vědět neměl ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0001/003 Str.: 001 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.07.1991 Rok: 1991 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Vím něco, co bych vědět neměl!

Autentický rozhovor s Alexejem Žákem , pořízený ve

Švýcarsku, v Zürichu koncem července l99l

Mafie se tak všude na světě nazývá proto, že

pracuje skrytě. Nezanechává za sebou stopy, nezanechává za

sebou doklady. Taková skupina se musí rozpracovávat

postupně. Z různých indicií se skládá celá mozaika a je to

opravdu nejednoduché a dlouhodobá záležitost.

Bez pomoci některých bývalých pracovníků

zpravodajské služby a jejich bývalé agentury není normální

tým pracovníků policie schopen dát tuto problematiku

dohromady. A já jsem tyto kontakty měl. Není důvodu se

domnívat, že jsem byl podvedený nebo zmanipulovaný.

Poznatky, které se mi podařilo shromáždit k zahájení

trestního stíhání, vždy "seděly".

Musí být utvořen speciální tým z prověřených lidí,

který by na to měl, protože trestní činnost, kterou jsem

zjistil, se prováděla s vědomím a krytím funkcionářů Krajské

správy SNB, pracovníků StB, kriminální služby... S vědomím

státních orgánů, které měly snahu mne odstavit z

vyšetřování.

Ale já pochybuji, že dnešní aparát, který je k

dispozici a za situace, jež dnes panuje v resortů MV ČR , je

schopen ty mafiány nějak postihnout - to je nemožné - a

navíc ani nechce !

Dne 19.8.1991 v ranních hodinách hlásily rozhlasové

stanice zprávu o politickém převratu v SSSR. Z té zprávy

mrazilo! Člověka hned napadla otázka, jaký dopad mohla mít

tahle neblahá zvěst na státečky bývalé socialistické

soustavy západně od SSSR? V této souvislosti jsem si

vzpomněl na kpt. Alexeje Žáka, se kterým jsem se koncem

července setkal na návštěvě u přátel ve švýcarském Zürichu.

Dali jsme se do řeči a ten rozhovor s jeho souhlasem

natáčený na magnetofonový pásek - byl dost zajímavý. Dnes z

něho mám pocit, že naše staré struktury ani nemají zapotřebí

organizovat také nějaký ten převrat. Proč také? Vždyť jsme

jim sametově ponechali velmi pevné pozice skoro na všech

klíčových místech! A k plnému uchopení moci lze tiše a

nenápadně obsadit i ty zbývající důležité pozice, které se

jim na čas poněkud vymkly z rukou....

Ale koneckonců posuďte sami. Už fakt, že články v

Die Weltwoche nebyly přetištěny v plném znění v našem

demokratickém a nezávislém tisku - na rozdíl od kampaně,

která se proti nim rozjela - nápadně připomíná konec let

sedmdesátých.

O kpt. Žákovi se už popsalo hodně novinového

papíru, tak jen stručně k jeho osobě:

V tisku se svého času objevila informace o tom, že

"důvody odchodu ze SNB nebyly politického charakteru, ty se

objevují až při jeho rehabilitaci v roce l99O". Kdo tisku

poskytl takové informace?

Výňatek z dopisu kpt. A. Žáka ministru vnitra ČR

ing. Tomáši Hradílkovi:

...."Velice lituji toho, že při jednání na Okresní správě

SNB v Uherském Hradišti kde byl přítomen i Váš náměstek

pplk. Vaculka, mi bylo ze strany pplk. Malého a náměstka

ředitele Úřadu na ochranu ústavy a demokracie pana Nedbálka

(poslanec ČNR a předseda "lustrační" komise, člověk se

skandální minmulostí, pozn. autora), znemožněno vstoupit s

rozborem "Vyhodnocení charakteristiky služební činnosti",

která byla na mne vypracována dne 21.6.1990 na Krajské

správě SNB v Brně, pod kterou je podepsán pplk. Malý a který

si k tomu vyžádal i stanovisko náčelníka odboru vyšetřování

Krajské správy SNB pplk. Sochora. Chtěj jsem na tomto

jednání, které mělo mít původně zcela jiný charakter,

veřejně poukázat na zmanipulovaný osobní svazek i

nepravdivost tohoto "Vyhodnocení", aby měl pan náměstek

představu o tom, co se zde vlastně děje. Budu stručný, pana

náměstka jsem výslovně upozornil na to, že osobní svazek

není kompletní a řekl jsem mu, jaké materiály tam chybí, což

při jednání před příslušnou komisí dokážu....

Důvodem mého odchodu z Okresní správy SNB v

Gottwaldově byla skutečnost, že jsem 2x napsal na ÚV KSČ

dopisy, ve kterých jsem podle svého přesvědčení poukázal na

nesprávné řešení případů hospodářské kriminality orgány

činnými v trestním řízení a dále pak odmítnutí spolupráce s

příslušníky StB na diskreditaci chartisty Stanislava

Devátého v souvislosti s trestním stíháním jeho bratra, se

kterým neměl nic společného.

Na tomto se přímo podepsali bývalý náčelník Okresní

správy SNB pan Kilián, současný náčelník Okresní správy SNB

pplk Imrich Daniel, bývalý náčelník odboru vyšetřování mjr.

Mach a současný náčelník odboru vyšetřování Krajské správy

SNB Brno pplk. Sochor, kteří se mnou v té době za přítomnosti

náčelníka oddělení StB pana Daňka dělali kádrový pohovor na

Okresní správě SNB ve Zlíně, ze kterého byl potom udělán

zápis a který jsem musel podepsat. Tento zápis však v

současné době ve svazku založen není a nikdo mi to nedokáže

zdůvodnit...

Vážený pane ministře, byl jsem panem Koutným

informován o tom, že váš náměstek pplk. Vaculka mu měl

ukázat záznam z mého spisu o šetření mého odvolání proti KSN

v r. l987 s určitým komentářem.

K tomu považuji za potřebné uvést, že tomuto

záznamu, ve kterém jsem měl souhlasit se stažením mého

odvolání, předcházel pohovor mezi čtyřma očima s

pracovníkem, který mé odvolání prověřoval. Na jeho jméno si

už nepamatuji, ale zcela určitě bych jej poznal. Tento mi v

mé kanceláři řekl, že sám rozhovorem s mými spolupracovníky

zjišťuje , že mám pravdu a že všechna moje tvrzení uváděná v

odvolání to potvrzují, ale situace je taková, že jak vedení

Okresní správy SNB , tak i Krajská správa SNB v Brně a OV

KSČ a ONV v Uherském Hradišti si nepřejí moje setrvání ve

službách SNB a i kdyby on potvrdil opodstatněnost mého

odvolání, bylo by to pouze dočasné, protože stejně jako

bezpartijní bych musel do dvou let řady SNB opustit...."

Tolik citace z dopisu, dále už z našeho přímého

rozhovoru:

Si: jak to tenkrát vlastně bylo?

A.Ž.: Bratři Stanislav a Jiří jsou dva naprosto

rozdílní lidé. Já jsem v r. l982 stíhal bratra Jirku

Devátého, který dělal recepčního na hotelu MOSKVA a měl

skupovat valuty a zboží od cizinců.... A zástupce náčelníka

oddělení StB Mišák za mnou jako za bývalým kolegou přišel a

navrhl mi: "Stanislav Devátý je chartista a my ho

potřebujeme dostat. Máme jisté signály, které bychom

potřebovali zlegalizovat, že Stanislav Devátý od svého

bratra přebírá zboží a prodává ho dalším lidem. A ty lidi

dodáme a oni toho Standu Devátého usvědčí, že od něho

koupili zboží, valuty..." Z dalšího rozhovoru jsem zjistil,

že oni vlastně žádné svědky nemají, že se jedná o

zpravodajskou kombinaci a Stanislav Devátý má být u soudu

usvědčen na základě křivého svědectví jako bratrův

spolupachatel. Tak jsem s tím Mišákem těžce vyběhl, řekl

jsem mu: "Tak takhle ne, na to si najděte jiného blba!"A po

tomto odmítnutí tam přijel z Brna na kontrolu Sochor - tedy

náčelník 2. oddělení hospodářské kriminality. Vzal si spis

ke kontrole a začal mi vytýkat, že jsem nepřistoupil na

spolupráci s StB, když oni mají poznatky a signály...

Později na Okresní správě SNB mi pánové Mach /můj tehdejší

náčelník odboru vyšetřování, nyní ve Slušovicích jeden ze

zakládajících členů ČUTAPA - Čubovy tajné policie/, mjr.

Vlach, náčelník Okresní správy /a pozdější náčelník V.

správy FMV v Praze /Václav Kilián, pánové Vyorálek,

Vlastimil Daněk, Daniel a Mišák vytýkali, co jsem si to

vůbec dovolil tu spolupráci narušit?! Že jsem zmařil celou

akci apod.... Z tohoto kádrového pohovoru se vypracoval

písemný záznam, který jsme museli všichni podepsat a jenž

byl prvním předstupněm k vyhazovu. Je zajímavé, že tento

záznam dnes v mém osobním spise není. Zmizel. Já ten svůj

svazek viděl. Byl to proti nim jasný kompromateriál!

Si: Jak vidíš sametovou revoluci?

A.Ž.: Ta sametová revoluce nebyla spontánní. Já mám

kamaráda - znám ho velmi dobře, ale jmenovat ho nebudu - to

byl kluk, který se ze svého titulu stýkal se spoustou lidí.

A on mi právě řekl, že už v roce 1988 - a to jsem napsali i

prezidentu Havlovi - byli vyčleňováni z kádrových rezerv

určití pracovnici s vědeckými hodnostmi a přesouváni na

různá krycí zaměstnání mimo ÚV KSČ. Tzn. šli do ČSAV, do

Prognostického ústavu a všude, kde se předpokládalo, že by

se mohl vytvořit takový mozkový trust, který by v případě

krize mohl převzít řízení dalšího vývoje ve společnosti.

Také lidé z I. správy FMV - rozvědky - z oblastních odborů

byli jako kmenoví pracovníci nasazeni do různých úřadů. Už v

tomto roce l988 byla vydána z Ministerstva vnitra směrnice o

snížení stavu příslušníků StB o 3O % u vybraných složek

/vnitřní a vnější nepřítel/. A tito lidé byli pomalu

přesunuti do VB. Takže své zálohy má StB včas ukryté.

Protože si tyhle lidi předem šikovně uložili a

musíš si uvědomit, že se nejedná o nějaké hlupáky. A to

všechno bylo prováděno dlouhodobě. Zrovna tak

československá zpravodajská služba, když připravovala

nějakou zpravodajskou hru, třeba s cizí zpravodajskou

službou, do které potřebovala nasadit svého člověka ,

rozpracovávala tuto akci na několik let, než tam toho

člověka dostala. Všechno se dělo velmi pečlivě a naletět

dovedli i Američané, Švýcaři také... Tady ve Švýcarsku bylo

rejdiště zpravodajských služeb a je dodnes. Tady "pracují"

Rusové ve velkém stylu a Švýcaři nejsou schopni tomu

zabránit.

Vzpomínám si také, jak jsme měli všelijaké ty

oslavy v konspiračních bytech. Já nikdy nepil, byl jsem

řidič a rozvážel jsem ostatní domů, byl jsem tedy absolutně

schopný vnímání, takže vím, že například o panu Šabatovi se

Laucký /náčelník I. odboru Správy StB Brno - vnější

nepřítel, pozn. autora/ vyjádřil, že jim "stejně zobe z

ruky" a s šéfem jednoho z oddělení II. odboru /vnitřní

nepřítel, pozn. autora/, který měl na starosti disidenty, se

bavili o tom, že "u toho Jaroslava Šabaty je potřeba udělat

takový opatření, aby se moc nepoškodil, ale zároveň aby se

zvedla jeho prestiž na veřejnosti".

Vyznělo to tak, že ten člověk, když s ním jednají,

jim leccos zajímavého pustí. A já jsem časem zjistil, že pan

Čuba vedl tajné jednání s docentem Bártou k moravské otázce

/která neméně zajímala i pány Šabatu a Mečiara, pozn.

autora). Po tomto jednání došlo k vystupňování tlaku na

parlament, na různá vystoupení - to bylo už v roce l99O. Byl

jsem informován o tom, že styčným důstojníkem mezi pány

Pithartem a Bártou v návaznosti na Slušovice byl právě

Jaroslav Šabata! Tento člověk nejprve vystupoval za federaci:

Čechy kompletní + Slovensko. A najednou se z něj stal

přívrženec otázky samostatnosti Moravy, která se řešila

intenzivními jednáními v zákulisí poté, co ji pan Pithart

navenek odsunul do pozadí. I proto si myslím, že všechno

tohle byl obrovský podvod!

Si: Spolupráce československé rozvědky a Slušovic?

A.Ž.: Je potřeba si uvědomit, že československá zpravodajská

služba byla úzce svázána s ÚV KSČ a zejména s l3. oddělením

pana Rudolfa Hegenbarta, který řídil bezpečnostní politiku a

který de facto šéfoval i té Státní komisi pro

vědeckotechnický rozvoj a informace (SKVTRI) , což vlastně

bylo krytí československé rozvědky. (Takových institucí bylo

v Československu víc). A právě přes tuto komisi se prosadil

i ilegální dovoz počítačů do Slušovic. Já od svých přátel ze

zpravodajské služby vím, že Slušovice spolupracovaly se 4.

odborem I. správy a že tam je také jejich svazek. To bylo v

roce l986, kdy už Slušovice prakticky vývoj počítačů

nedělaly, to byla jen kamufláž, protože ve Slušovicích

zjistili, že než by něco vyvinuli, bylo by to dávno

zastaralé a bez ceny. Tak se to provedlo tak, že opatřovali

počítače přes tu SKVTRI - přes pana Hegenbarta a tajemníka

ÚV KSČ pro zemědělství pana Zajíce, který působil v 8O.

letech na Okresním výboru strany v dnešním Zlíně, kde s

tehdejším JZD Slušovice navázal kontakty. V té době působil

ve Slušovicích i budoucí federální ministr vnitra František

Kincl. To prostě byla trojka: pánové Čuba, Zajíc a Kincl!

První počítače se prodávaly za strašlivé ceny. Zájemci

museli současně povinně odebrat i ty programy, které

nepotřebovali, A Slušovice rýžovaly, protože tenkrát bylo na

výpočetní techniku nasazeno embargo, tzn. že podniky, i když

měly valuty, nemohly počítače získat jinde, než od JZD

Slušovice. Takže platily , až se z nich prášilo ! A tak byly

Slušovice najednou vysoce aktivní a solventní, proto si

mohly dovolit takový sociální program, jaký tam měly - tzn.

že důchodci platili za oběd l,- Kčs apod. Sociální program

založený na podvodech! A všechna JZD, která chtěla získat

počítač, se stala na Slušovicích závislá a ze strany

Slušovic docházelo k vydírání: "My vám dodáme počítač, vy si

vezmete i software a za to nám dáte obilí, brambory..."

které potom Slušovice vykazovaly jako svoji vlastní

produkci. A hned byly nejlepší! Já si pamatuji, jak jednou

vyšla v tomto duchu reportáž o Slušovicích v Mladém světě,

ale jakýsi zvídavý předseda JZD odněkud z Podkrkonoší jen

kroutil hlavou a byl ohlas, jak je to možný, že Slušovice

mohly vypěstovat na půdě, která má prakticky stejnou bonitu,

jako jejich , taková kvanta. Načež Slušovice začaly , že

užívají metody hnojení na list a na klas a podobné metody

"... Prostě Slušovice měly všechno založený na podvodu, lži

a dezinformaci! Také slušovický závod ve Vietnamu - to bylo

rejdiště zpravodajské služby, tam se odjakživa kšeftovalo i

se zbraněma. Pan Lízal, který tam dělal šéfa, všechny tyhle

akce překrýval. Ve Vietnamu v Saigonu byly nachystané k

pašování počítače, které se vozily do Vietnamu z Tchajwanu.

Kontrola v této obchodní zóně nebyla, takže když připlula

loď, naložily se bedny s počítači - označené třeba jako

melouny. Tak to se mimo jiné dělo v jihovýchodní Asii, ale

do toho je zasvěceno velice málo lidí a nejsou na to důkazy,

neexistují papíry. Zato existují bývalí příslušníci StB,

kteří mají vědomosti o tom, jakým stylem a pod jakým krytím

šly na Blízký Východ a do dalších ožehavých oblastí ilegální

dodávky zbraní... Nakládaly se na různých letištích. Tyto

dodávky dnes samozřejmě všichni dementují, protože na ně

opravdu neexistují písemné důkazy. To by neudělal ani hlupák

, kdyby prodával ilegálně zbraně, aby na tu bednu s např.

kulomety napsal: "Tady je lO kulometů vzor...". Tyto zásilky

jsou buďto pod označením Červeného kříže jako potraviny nebo

cokoli jiného. A lidé na letištích potom budou tvrdit, že

dodávky zbraní tam nikdy nebyly. Pro zpravodajské služby

jsou nežádoucí takové skandály, jako např. kdysi ten v

Hamburku v souvislosti se zbraněmi, přepravovanými pod

hlavičkou Červeného kříže - tu přepravu tenkrát organizoval

Čechofracht. Od kluků jsem se dozvěděl, že do Vietnamu šly

dodávky Semtexu a že se na nich Slušovice podílely. Pro

upřesnění: Slušovice přes svého zaměstnance, šéfa

biotechnologie Ing. Lakotu, původem ze Semtína, měly

kontakt i na Semtex. Je ještě pro zajímavost: pan Josef Lízal

po návratu z Vietnamu přešel na místo náčelníka Okresní

vojenské správy a v současné době pečuje o náš vojenský

dorost. Udělali z něj šéfa vysoké vojenské školy ve

Vyškově... Ze Slušovic se infiltruje spousta lidí do

obdobných postavení!

SI: A naopak, spousta bývalých příslušníků StB a

jim podobní prý našla ve Slušovicích útočiště ?

A.Ž.: Ve Slušovicích je Václav Kilián, bývalý náčelník V.

správy FMV - ochrana ústavních činitelů. Potom je tam

Vladimír Laucký, bývalý náčelník I. odboru Správy StB Brno -

vnější nepřítel, Karel Belatka, bývalý náčelník Vl. odboru

Správy StB Brno - vnější nepřítel, Karel Belatka, bývalý

náčelník VI. odboru Správy StB Brno - technika, Miroslav

Vychopeň bývalý náčelník l. oddělení I. odboru Správy StB

Brno, Karel Fiala, bývalý náčelník oddělení StB Brno-venkov

a prakticky celé bývalé vedení Okresní správy ve Zlíně, tzn.

Miloš Mišák, Vyorálek, Roller , Daněk , David,...dále

Strachota ml., Rostislav Gerych, Alexej Cach /a bývalý

ředitel Celní správy ve Zlíně p. Jaromír Hetto , pozn.

autora/. Je tam ještě spousta estébáků i agentů a Slušovice

je ukrývají i do těch různých akciových společností /jak už

bylo uvedeno v textu, Slušovice mají v podstatě svou vlastní

policii, přezdívanou ČUTAPOL - Čubova tajná policie, ve

které jsou jak vidno staří zkušení odborníci... a vybaveni

příslušnou technikou, (pozn . autora).

Si: Co víš o dnešní činnosti bývalých příslušníků StB?

A.Ž.: Nezahálí . Vím od jednoho kluka, jeho jméno opravdu

nemohu prozradit, že se schází například u vás v Praze v

jisté restauraci u obchodního domu Máj. Je to tam obložené

dřevem a když vejdeš dovnitř, chodbou jdeš doleva k šatně a

pak se jde zpátky a tam je takový malý lokálek, kde pracuje

jako barmanka manželka jednoho důstojníka rozvědky. Tak tam

se scházejí a nezahálejí. Teď zdánlivě odbočím : Domníváš se

, že všechny originální materiály StB byly zničeny? Ne !

Např. v polovině prosince l989 jezdily z Brna do sovětských

kasáren v Bruntále civilní vozy s pár pytli s útržky papíru

, ale jinak tam byly svazky, které předával osobně pan

Gbelec - zástupce náčelníka Správy StB Brno - ruským

důstojníkům respektive pracovníkům KGB. Písemná potvrzení o

převzetí pochopitelně neexistují...!

Si: Zajímavé!!! Ale vraťme se k čilé obchodní

všestrannosti Slušovic. Kam šly výnosy z těch ilegálních

podniků?

A.Ž.: Ilegální obchod se zbraněmi je velmi výnosný!

Kam přesně ty peníze šly to je dnes asi těžko možné zjistit,

protože se to dělalo ve spojení s I. správou, tak část těch

peněz šla zřejmě na další zpravodajské akce - tedy byla dána

k dispozici zpravodajské službě - a část si ponechaly

Slušovice. Protože Slušovice ten nákup počítačů v zahraniční

prováděly za hotové peníze. Jen část byla na fakturu. A kde

Slušovice vzaly tolik peněz na hotovosti, to dnes těžko

někdo vysvětlí.

Si: Po chaotické době obvykle následuje měnová

reforma, jak potvrzují i dějiny. Sice se nekonala, ale

přece jen se dala předpokládat. Jak se v tomto směru

jistily Slušovice?

A.Ž.: Slušovice - ten pojem se nevztahuje jenom na

území Slušovic, Slušovice je třeba brát v celém kontextu,

tzn. všechny jejich pobočky, které jsou na celém území. Ve

Slušovicích se na případnou měnovou reformu připravovali tím,

že snížili hodnotu družstevního majetku, převáděli všechny

peníze na valuty. Všechno, co bylo ! Přes svůj PZO Export v

Bratislavě , který si založily v r. l988, všechno možné

prodávaly za tvrdou měnu, to byla jedna operace za druhou!

Si: Vypadá to, že Slušovice už se zemědělskou

výrobou moc společného neměly.

A.Ž.: Největším zdrojem produkce nebyla zemědělská

výroba, protože tohle družstvo už skutečně nemělo se

zemědělským družstvem moc společného a mělo být posuzováno

vyloženě jako výrobní družstvo, na které se měly vztahovat

úplně jiné daňové předpisy. Družstevník, který se skutečně

podílí na živočišné nebo rostlinné produkci, daně neplatí.

Ale zaměstnanec, který pracuje ve výrobním družstvu, musí

odvádět daně. A Slušovice daně neodváděly, protože měly

stále statut zemědělského družstva. 90 % jejich produkce

nepocházelo ze zemědělství. Co ještě dělali? Slušovice např.

začaly vyrábět různá orací zařízení apod., ale ačkoliv

nebyla nijak velká poptávka, vyráběli stále dál. Zboží se

hromadilo a Slušovice nevěděly co s ním. A tak byl vymyšlen

perfektní trik s pomocí státního podniku Zemědělské

zásobování a nákup (ZZN) přes spolupráci s již zmíněným

panem Zajícem. Neprodejných výrobků se Slušovice ve finanční

tísni zbavovaly tak, že je nabídly do ZZN, ten je odkoupil,

poslal jim peníze na účet, ty Slušovice investovaly zase do

jiných programů, a když byly finančně na výši, tak aby

neplatily velké odvody, vykoupily od ZZN své výrobky zpátky

a zase je měly na skladě... A když zase neměly Slušovice

peníze prodaly je znovu ZZN... Tzn. ty stroje stály stále na

jednom místě a jen faktury putovaly sem a tam. Všichni byli

spokojeni! A tahle slušovická specialita byla

nepostižitelná, protože nad nimi se vznášely ochranné ruce

pana Zajíce, Jakeše, ministra financí Léra.. i prokuratury,

takže když nějaká hláška přišla, předalo se to na oddělení

hospodářské kriminality, kde měly Slušovice také svoje lidi,

a napsalo se , že tedy se dopis prověřil, ale nezakládá

podstatu trestného činu a že se odkládá ... A Slušovice jely

dál ve velkém až do chvíle vyšetřování kolem výroby

stavebních buněk Reneta a Ťumen. Vyšetřování vedl kpt.

Šíman, o kterém jsem potom psal ve zlínských novinách, jak

ho odrovnali. Vyšetřovatel ten případ Rudolfa Lacigy,

Omachlíka a spol. O co tam šlo? To byly normální stavební

buňky na export do SSSR. A když Slušovice potřebovaly

peníze, tak těch buněk vyrobily víc a prodaly je za hotové

pod cenou různým soukromníkům. Tzn. že to byly peníze bez

jakékoliv evidence. A tyto peníze zase sloužily třeba k

nákupu fotbalových hráčů,uplácení funkcionářů, aby umožnili

hráčům přestupy...

Potom kpt. Šíman zjistil, že to nebyly jen stavební

buňky, ale že je tam toho víc a najednou zjistil i to, že

se to táhne až na krajskou úroveň a je v tom zainteresovaný i

předseda Krajské zemědělské správy pan Kozubík, který si

nechal kompletně vylepšit by, dělala mu tam stavební četa

a on neplatil ani práce ani materiál, ale byl vděčný jinak.

A když jisté černé obchody vyšly najevo, vpálil si kulku do

hlavy. Když už jsem se zmínil o těch úplatcích v souvislosti

s vylepšováním bytu pana Kozubíka, další formou úplatku byl

například nový vůz Žiguli daný včetně klíčů a dokladů do

osobního užívání, panu Zajícovi. A jak tak podobně

Slušovice obchodovaly např. i s paletami ... stále rostly,

začaly rozšiřovat i stavební výrobu, založily stavební

závody, začaly budovat domy, obchodní domy...

Si: K tvému vyšetřování ve Slušovicích?

A.Ž.: Vyšetřování ve Slušovicích prakticky začalo tím, že

předseda tehdejšího ONV v Uherském Hradišti Ing. Oldřich

Jančář nemohl prosadit, aby šetření začalo v Uherském

Hradišti. Vzhledem k tomu, že Slušovice po provedení oné

vyloženě podvodné registrace v okresu Uherské Hradiště

zrušily svou činnost a přenesly ji do okresu Zlín, ujali

jsme se toho. Vyšetřováním trestné činnosti výrobního

družstva Bety Bojkovice jsem tedy byl pověřen já na základě

společného jednání ing. Jančáře a kpt. ing. Koutného za mé

účasti na Okresní správě SNB Zlín dne 14.11.1990. Tam jsem

také převzal fotokopie dokladů, které ing. Jančář dne 7.ll.

ukazoval generálnímu prokurátorovi JUDr. Brunner, jako

generální prokurátor má svoje oddělení vyšetřování, má svoje

vyšetřovatele prokuratury. Tohle vyšetřování nemusel dělat

vyšetřovatel VB, vyšetřování mohl provádět vyšetřovatel

prokuratury!

Není bez zajímavosti, že v září-říjmu měla ve

Slušovicích proběhnout hloubková kontrola. Pan ministr Kubát

už měl připravené odborníky ke kontrole, ale do Slušovic

náhle zavítal pan Pithart a kontrola byla odsunuta, nikdo

tam nechtěl jet, protože po Pithartově návštěvě prý to

nebylo politicky únosné. Pan Pithart popírá, že by šlo o

záměr, on vždycky náhodně...

V souvislosti s tou Betou jsem souběžně neoficiálně

pokračoval v šetření ve věci ilegálního dovozu počítačů JZD

DAK Slušovice z jihovýchodní Asie do Československa a jejich

prodeje odběratelům na vnitřním trhu. Informace jsem měl od

přátel, kteří pracovali u zpravodajské služby a měli

kontakty na 4. odbor I. správy, tj. vědeckotechnickou

rozvědku, kde se tyto operace prakticky prováděly. Jak už

jsem v úvodu říkal, prvopočátek těchto dovozů počítačů spadá

do r. l986, kdy se v té věci začal velice angažovat pan

Rudolf Hegenbart. Údajně se jednalo o dovoz vzorků této

výpočetní techniky. Nejednalo se o výrobu výpočetní

techniky, jak Slušovice proklamovaly, ani o vývoj - světový

vývoj v tomto směru by nedohonily . Jak už jsem líčil,

provádělo se to takovým způsobem, že na kompletní dovezené

počítače propašované z jihovýchodní Asie se nalepily

slušovické vizitky: "Vyrobeno v JZD Slušovice..." a

přeložily se z originálních beden do beden Slušovických a

Slušovice je prodávaly jako svou produkci. To byla podstata

slušovické prosperity. Jak bylo zjištěno, svou

biotechnologii si Slušovičtí také založili na tom, že část

vzorků materiálů nebo výsledky výzkumu převzali právě od

vědeckotechnické rozvědky a potom to prezentovali jako svůj

vlastní vývoj.

Když jsem v souvislosti s vyšetřováním poprvé šel

do archívu, dostal jsem krátce na to domů první výhružný

dopis. Že pokud se budu nadále zajímat o Zbrojovku a

Slušovice, mohu dopadnout ještě hůř než v době předešlé, a

že jistě mám rád své děti a nepřeji si, aby se jim něco

zlého přihodilo, co by je poznamenalo na celý život apod.

Seznámil jsem s tímto dopisem své velitele a pana Bečváře a

s jejich vědomí odjel do Prahy na inspekci MV ČR. Zástupce

náčelníka inspekce si výhružný dopis přečetl a přizval

jakéhosi dr. Fraňka. Dopis jsem měl pečlivě zabalený v

igelitovém pytlíku. Zeptal jsem se, zda z něj nechají

sejmout daktyloskopické stopy, biologické stopy zda se pořídí

zápis. Nebyl zájem. Na můj dotaz, co mám dělat, mi

doporučili, aby se obrátil na územního náčelníka v Uherském

Hradišti a ten mi vyčlení jednoho příslušníka, který ráno

odvede děti do školy a školky. Zeptal jsem se , jestli to je

všechno. Víc mi prý nemohli poskytnout.

Později jsem dostal druhý dopis, znovu jsem s ním

všechny seznámil - už včetně náčelníka odboru vyšetřování

Strachoty - a znovu odjel do Prahy. Dr. Franěk říkal,

že zrovna vyslýchá , ať asi hodinu počkám dole. Čekal jsem

celkem tři hodiny a pak jsem se dozvěděl od sekretářky, že

dr. Franěk odjel. Následoval anonymní telefonát, kdy se mě

dotazoval nějaký hlas, jestli jsem ty dopisy dostal!

Anonymní telefonát jsem měl i na Štědrý večer: "Příjemné

prožití posledních společných vánoc!"Děcka byla instruována