--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dvořák Bohdan č.: 394
Název: Je debolševizace opravdu destruktivní ?
Zdroj: NN Ročník........: 0001/003 Str.: 001
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Klub angažovaných nestraníků společně s Konfederací politických vězňů je iniciátorem procesu debolševizace, který jsme společně vyhlásili na manifestaci 28. října 1990. Od té doby se toto slovo stalo do té míry součástí našeho politického slovníku, že jej převzali i komunisté, kteří chtějí v rámci demokratické levice "debolševizovat KSČ". Býváme napadáni zleva, ale kupodivu občas i zprava za to, že tento proces je údajně nekonstruktivní, že si jím KAN jen dělá firmu a že nám chybí positivní politický program.
KAN má svůj politický program od 26. ledna, kdy jej schválila politická konference Není to jen naší vinou,že tento program nebyl ve sdělovacích prostředcích publikován, nicméně si troufnu tvrdit, že není-li totožný, pak je velmi blízký programům ostatních demokratických stran. Pokud je tedy požadavek debolševizace tím, čím se KAN od ostatních stran odlišuje, je na místě vrátit se k tomu, co pro nás tento pojem znamená. V roce 1968 byl KAN i K 231 (dnes KPVČ) odpůrcem "vedoucí úlohy KSČ" a naši členové byli proto v období normalizace, která pro nás začala zákazem činnosti již 29.srpna 1968 předmětem psychické a existenční genocidy. Vedoucí úloha KSČ byla sice teoreticky zrušena již v prosinci 1989, ale prakticky je snad uplatňována ještě více, než dříve. Jedinou skupinou občanů této země, která byla plně rehabilitována, jsou členové KSČ, kteří byli vyloučeni ze strany i z veřejného života po prověrkách v roce 1970, čímž se ještě snížila možnost uplatnění pro nestraníky, dvaačtyřicet let diskriminované kádrovým stropem. Praktický dopad tohoto stavu je otřesný. Řadový občan se odmítá ztotožnit s "revolučním" procesem, jehož jediným důsledkem je další zhoršení ekonomické situace těch, kteří byli vykořisťováni totalitní mocí, přičemž její bývalí exponenti svůj vliv ještě posílili, což musí každý občan chápat jako výsměch všem ideálům, které nás v listopadu 89 vedly na náměstí. Tento stav je navíc živnou půdou pro ty politické síly, které z této mravní Bílé hory neviní skutečné viníky, ale ty, kteří se zoufale snaží o zprovoznění zděděného Augiášova chléva, přičemž na rozdíl od svého antického vzoru nemají k dispozici řeku, ale moka lžičky. Stojí za povšimnutí, že z mimoparlamentních stran pouze KAN, Republikánská unie a Klub demokratické pravice HOS reformní snahy vlády podporují, zatímco všechny ostatní se svorně připojily ke společnému vytí komunistů a sládkových republikánů.
Zde tedy hledejme společná východiska pro všechny, kteří nezapomněli, proč vlastně vyšli do ulic. Chtěli jsme zbavit tuto zemi zločinné vlády komunistů, kteří nás přivedli k ekonomické a ekologické katastrofě, přičemž vyspělou evropskou demokracii nahradili byzantinským systémem plným korupce a záludností. Z tohoto hlediska je požadavek debolševizace společnosti stejně aktuální, jako před dvěma roky, kdy jsme jej považovali za tak samozřejmý, že jsme jej ani nepojmenovali. Jsme přesvědčeni o tom, že je to program nanejvýš konstruktivní a nezbytný ke znovuzískání důvěry v mravnost budovaného systému. Buď budeme po balkánském způsobu kulhat zpět ke komunismu, nebo zvolíme evropskou cestu, jak ji v praxi předvádí bezesporu demokratické Německo, které poučeno procesem denacifikace snadno zvládlo problém zveřejnění agentů STASI i zamezení činnosti nomenklaturní sítě. Stejně tak nečinilo žádný problém potrestání šéfa STASI Mielkeho za zločin, který spáchal ještě ve třicátých letech, ani skutečné odškodnění politických vězňů z let komunistické zvůle. Právní stát přece musí znamenat především návrat spravedlnosti, nikoli konservaci komunistické legislativy doplněnou o Chartu lidských práv, kterou se náhle tak dobře naučili ti, kteří zavírali ještě nedávno ty, kdož ji jen opisovali.
Snažme se pochopit nálady obyčejných lidí, kteří tento rozpor denně
pociťují na vlastní kůži a jsou současnou realitou čím dál více roztrpčeni.
Domníváme se, že právě důsledný požadavek debolševizace byl příčinou
úspěchu KAN v komunálních volbách. Pro názornost uveďme, že v Praze,
kde KAN kandidoval na kandidátce OF, byli zvoleni absolutně všichni
kandidáti KAN a to nezávisle na tom, na jakém místě byli nasazeni.
Tam, kde KAN kandidoval samostatně, získal od 18 do 30 % hlasů, přičemž
v současnosti je KAN v řadě měst iniciátorem vzniku koaličních demokratických
bloků. Na rozdíl od některých pravicových stran, jejichž jedinou předností
je jejich název, jde nám o vytvoření skutečně fungující koalice demokratických
sil, které budou mít faktický vliv v každé obci. Správnost této myšlenky
potvrzuje vznik nových klubů KAN nejen v Čechách a na Moravě, ale
i na Slovensku. KAN je v současnosti jedinou politickou organizací,
která vyvíjí reálnou činnost na území celé federace. Také tato skutečnost
nás opravňuje k tvrzení, že požadavek zamezení vlivu bývalých nomenklaturních
kádrů je požadavkem velké části naší společnosti a je nezbytným předpokladem
všech pozitivních programů, jejichž nositeli jsou demokratické pravicové
strany.