--------------------------------------------------------------------------------
Autor: von Habsburg Otto č.: 440
Název: Muž za Gorbačovem
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.06.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Otto von Habsburg Gorbačov dnes ve své zemi platí za jednoho z nejneoblíbenějších politiků. Popularitě se těší už jenom v zahraničí, tedy tam, kde lze důsledky jeho činů, příp. jeho nečinnost posoudit jen částečně. Také iluze o Gorbačovovi jako o liberálovi či demokratovi pomalu mizí. To platí v neposlední řadě i pro okolí diktátora. Jeho reakční a totalitní charakter popírají už jenom ti, kteří nechtějí vzít realitu na vědomí.

Sem patří také druhý muž Sovětského svazu, viceprezident Gennadij Janajev, zvolený do své funkce 27.prosince 1990. Kupodivu se jím dosud zabývalo jen velmi málo politiků a publicistů. Přitom zaujímá bezpochyby podstatně významnější pozici než viceprezident Spojených států. Ten je sice také do té míry politicky významný, že by v případě náhlé smrti prezidenta zaujal jeho místo, avšak jeho moskevský kolega má navíc i skutečně výkonnou moc, jíž se americký viceprezident těšit nemůže.

Gennadij Janajev, nový muž, je na Západě prakticky neznámý. Bohužel mu ani většina evropských sdělovacích prostředků nevěnuje téměř žádnou pozornost. A to je závažná chyba. Janajev totiž zastupuje zcela jednoznačnou politickou linii, kterou musíme brát na vědomí. Gorbačov ho označil za důvěryhodného soudruha, kterého chce mít po svém boku, neboť nejvíce odpovídá jeho koncepci. Ostatně vynaložil prezident velké úsilí, aby ho prosadil při volbách. Teprve ve druhém kole se mu podařilo značným tlakem na různé delegáty získat potřebnou většinu hlasů. Nikdo tedy nemůže tvrdit, že by ho Kremlu vnutily zlé staré struktury.

Tady se již ukazuje jeden z charakterických rysů Janajevovy kariéry: ještě nikdy se mu nepodařilo být zvolen do nějaké funkce. Všude se služebníčkováním dral nahoru, postupně se vyšplhal vysoko i v aparátu a pokaždé byl povolán z milosti někoho vyššího. Při volbách do Nejvyššího sovětu se nepostavil tváří v tvář voličům, ale dostal funkci, která se přiděluje jmenováním. Ostatně i vypadá přesně jako aparátčik: neotesaný, s chraptivým hlasem, v žádném případě ne řečník. Používá jazyka, který je dokonce i pro sovětské poměry šokující. Jazyka protkaného kletbami. Stejně jako Stalin miluje obhroublé vtipy. Připaluje si jednu cigaretu od druhé, libuje si v pití. Dříve byl vyznavačem vodky, dnes - aby získal určitý punc internacionality - dává přednost whisky. Vývoj, který bylo možno pozorovat i u Brežněva.

Janajev měl možnost posbírat hodně politikých zkušeností. Měl funkce v odborech, ale i v zahraniční službě a u tajné policie. Byl vždy známý jako houževnatý pracant a neúnavný diskutér. Představuje vysloveného komunistického dokrináře. Z každé formy liberalizace ho jímá hrůza. Janajev je však také - což je v SSSR opravdu raritou - čestný a neúplatný. Je bezvýhradně oddán aparátu.

Syn ruského rolníka byl od nejranějšího mládí věrným zastáncem komunismu, ať už jako člen Komsomolu, nebo později strany. Upsal se nesmazatelně leninismu, což se ostatně Gorbačovovi muselo líbit už proto, že se sám vždy odvolává na leninskou tradici. Janajev je od přírody nekompromisní bojovník, jeho nasazení je doslova neomezené, k němu se ale připojuje i velká dávka mazanosti.

Máme před sebou stalinistu nejčistšího zrna. Janajev nebude nikdy ochoten poskytnout demokracii jakoukoli šanci. Ostatně je známý tím, že v rozhovorech s nejrůznějšími osobnostmi dává jasně najevo svou nechuť k demokracii. Považuje ji za jeden z podstatných prvků úpadku národů, za vynález Židů proti Slovanům a Germánům. Věří v totalitní socialismus a vševědoucnost strany.

To je muž, který může být Gorbačovovým nástupcem. V něm se odráží realita dnešního režimu. Kdo to nechce vidět, ten žije v iluzi. Prvním přikázáním politiky totiž je - pokud chceme mít cokoli do činění se Sovětským svazem - vidět ho takový, jaký je, a nevytvářet si klamné přestavy, jak to rádi dělají mnozí údajní kompetentní činitelé a "státníci". Bylo by tragédií, kdybychom museli opět kolem sebe slyšet : Kdo by si to byl pomyslil ! Paneuropa - Intern, červen 1991,

z němčiny přeložila -oko-