--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Nahodil Lumír č.: 452
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 21.08.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ČSFR - 21. 8. 68/91 Lumir Nahodil Sláva nazdar čemu?

Lze silně pochybovat o tom, že by letošní oslavy 21.8. byly tak radostné a veselé jako loni, kdy tento den protestu proti národnímu pokoření, kterého se každý rok tak obávali Brežněvovi nohsledi, se spontánně stal oslavou pozdního vítězství spravedlnosti. Je vůbec otázka, kolik lidí toto datum vezme na vědomí. (Napsal jsem tento článek ovšem před moskevským pučem, který zázračně ztroskotal přesně na 23.výročí okupace Československa . - pozn. aut.)

Sice je k spokojenosti několik důvodů, a patřičná místa sotva zmeškají příležitost na ně poukázat: například před necelými dvěma měsíci poslední "sovětský voják" za slavnostního hřmění hmoždířů opustil československé území, a s ním jeden z nejviditelnějších následků okupace.

Bohužel mezitím už leckomu došlo, že to s tou suverenitou země proklamovanou Václavem Havlem přece není tak moc horké. Symptomatický byl rozruch, který způsobil student David Černý, když jedné noci růžově natřel tank, který donedávna v Praze měl připomínat "osvobození města sovětskou armádou" v květnu 1945. Sovětský velvyslanec protestoval, generalita se tvářila uraženě. R.Slánský, syn generálního tajemníka KSČ, začátkem padesátých let popraveného po československém monstrprocesu a dnes velvyslanec v Moskvě, víckrát spěchal do Kremlu, aby tam uhlazoval vlny rozhořčení nad tak nevídaným hanobením hrdinné sovětské armády. Co nevidět byl tank zase zelený.

Když o několik dní později skupina poslanců kryta imunitou nabarvila obludu z náměstí tankistů opět na růžovo, předseda federálního shromáždění Antonín, pardon, Alexander Dubček, letěl do Moskvy, aby se tam osobně omluvil. Přitom by to byla bývala skvělá příležitost, aby nahlas a veřejně vysvětlil moskevským betonovým hlavám, proč sovětské tanky jsou v dnešní ČSFR spíše neoblíbené. U Dubčeka taková podlézavost je obzvláště šokující. Jako hlavní představitel Pražského jara byl 21.8.68 odvlečen do Moskvy, kde mu tak dlouho domlouvali, zač se naučil "moudrým býti". Po návratu do Prahy potom použil své autority k rychlému ukončení masivního odporu proti okupaci. Za to se nikdy neomluvil!

I jeho postoj ohledně dělení Československa, propagovaného jak uměle, tak ústavičně několika vysoce postavenými politiky, na něj nevrhá vhodnější světlo. Však co to znamená, když se ukáže, že federální premiér Čalfa je chovancem stalinského šéfideologa Vasila Bilaka, který jako jeden z mála tehdejší garnitury nepoškozeně přetrval konec Pražského jara. Snad, protože tehdy Brežněvovi podepsal oficiální žádost o "bratrskou pomoc"? Čalfův náměstek Valeš (pozitivně lustrovaný agent?)- viz článek o StBlishmentu - pozn.red.) zase nedávno podepsal smlouvu o ekonomické spolupráci s Čínou, která m.j. obsahuje výstavbu cementárny v Tibetu. Podepsána byla na druhé výročí studentského masakru na Tienanmenském náměstí.

Proti tomu je spíše bezvýznamným detailem, že Havel, čestný předseda Konfederace politických vězňů, Husákovi ponechal "nárok chráněný ústavou" na osobní stráž! Auto a řidiče, zatímco na odškodnění jeho obětí prý není dost peněz.

Tváři v tvář takovým porevolučním nesrovnalostem mě napadá ještě jedno možné vysvětlení pro tak rychlý odchod sovětských vojsk: třeba jich už nebylo zapotřebí.