--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 431
Název: Komunisté v zrcadle nedeformované etiky
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 21.08.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jako se Gottwald nestyděl zneužít i pohřbu oběti zvůle komunistů, Jana Masaryka, propagaci jejich údajně nejlepších úmyslů s naší zemí a s našimi lidmi, tak se dnes naši bývalí komunisté nestydí zneužívat i výročí 21.srpna roku 1968, a to rovněž k propagaci jejich údajně nejlepších úmyslů s naší zemí a s našimi lidmi. 21.srpen roku 1968 byl přece především dnem vyvrcholení kolosální neschopnosti komunistů našich a další zrůdné arogance komunistů cizích. V žádném případě výročí tohoto dne není časem, kdy naši bývalí komunisté mají co lézt k mikrofonům a řečnit nám o tom, kolik dobrého měli pro nás připraveno, a jak jim to ten zlý Brežněv překazil! Bývalí političtí vězňové, organizovaní v K 231, byli přece i pro jejich tehdejšího šéfa, zdánlivě předobrotivého Dubčeka, jen a jen "antisocialistickými silami". Tím nám přece neříkali nic jiného než to, že lidskou tvář budou mít jen v případě, když budem brát jejich vládu dál jako samozřejmost. Kdo ji hodlal zpochybňovat, tomu i oni otevřeně vyhrožovali tzv. socialistickou zákonností.

Význam 21.8.1968 vědomě velice přeceňují hlavně ti, kteří krátce po něm přišli o moc nad ostatními. Dubček a spol se nám velice snažili a snaží dodnes vsugerovat, že toho dne jsme byli všichni obětí kdovíjaké zrady. Ta největší zrada, totiž zrada komunistů na naší demokracii, se u nás však odehrála už v únoru 1948. V srpnu roku 1968 byli vlastně jen navíc okupováni i naši komunističtí okupanti okupanty cizími.

Logika a etika jsou autority tak vysoké, že je nemohou ignorovat ani individua nejzrůdnější. Dovolával se jich i Hitler a Stalin, dovolával se jich i Brežněv a Husák, dovolával se jich i Janajev a spol. Interpretují je ovšem po svém, to jest jako logiku a etiku zbavené kontroly nedeformovaným svědomím, jako obhajobu své zvůle.

Jako jednotlivci i jako společenství máme proti zvůli a nestydatostem politických cyniků jednu mocnou zbraň. Je jí náš odhodlaný vzdor. Ten by neměl být jen pasivní, ale především aktivní. Vždycky, když je vzdor dost silný, i zvůle se dřív nebo později zhroutí. Trvající zvůle a nestydatosti politických cyniků jsou proto také důkazem, že vzdor proti nim nebyl a není dostatečný. Zvůle a ony nestydatosti se tak stávají i jakoby zaslouženým trestem za nedostatečný vzdor.

Nezapomínejme však, že otevřená zvůle je už jen jakýmsi finále čehosi mnohem méně nápadného, a to politické a morální otrlosti na straně vládců i ovládaných. Vzdor má proto začínat už tady: v pranýřování této otrlosti, v tom, že nedovolíme, aby nám vládli, aby nás zastupovali lidé politicky a morálně otrlí. - Připomínejme toto poznání a tuto povinnost sobě i jiným. Ant.Bělohoubek

(Přečteno při demonstraci na Václavském náměstí dne 21.8.1991)