--------------------------------------------------------------------------------
Autor: CK č.: 549
Název: O vině, pokání a odpuštění
Zdroj: NN Ročník........: 0001/007 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: . . Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zlo zůstane zlem. Ani, je-li spácháno v zájmu dosažení ušlechtilého záměru, nesejme to vinu z beder viníků. Nikdy účel nesmí světit prostředky. Někdy lze vinu smýt pokáním, to je vyjádřením lítosti, a náhradou vzniklé škody. V případě zločinu proti lidskému životu však nelze vinu smýt nikdy. Tam lze jen prosit za odpuštění. Nelze totiž vrátit život násilně přervaný, stejně jako nelze vrátit ani jediný den z života, který vinou zla byl prožit ve zdeformované podobě. A to je tehdy, je-li člověk zbaven svobody. Nesvoboda neznamená jen reálný kriminál. Je to i kriminál totalitní komunistické společnosti, ve které jsme byli nuceni ne plně žít, ale jen vegetovat v posledních desetiletích. Byli jsme zbaveni práv svobodných lidí, jako např. práva na volbu zaměstnání, práva svobodného přístupu ke vzdělání nebo práva svobodného pohybu. A to jen proto, že v příslušné rubrice našeho kádrového dotazníku stálo : nestraník.

Je věcí morální úrovně viníka, zda je schopen si přiznat, že je vinen za spáchané zlo. Pokud ano, je věcí jeho svědomí, zda bude schopen s pocitem viny nerušeně žít, nebo zda si zvolí cestu pokání, aby se svým obětem mohl podívat do očí a poprosit za odpuštění. Odpuštění však nikdy nemůže na oběti vyžadovat. Takové právo nezíská nikdy. Odpustit pak může, nebo nemusí oběť. A nevinně popravení to již v žádném případě nemohou učinit. Vážení soudruzi disidenti. Kdož jste vstoupili do KSČ před r. 1948, uvědomte si, že jste tak napomohli uskutečnit Únor 1948. Uvědomte si, že tak nesete spoluvinu za nastolení nesvobody a všechny další zvěrstva z toho plynoucí. Uvědomte si, že tak na vás padla i krev obětí. A mrtví odpustit již nemohou. Uvědomte si, že jste i spoluvinni za zdeformování života miliónů těch, jimž systém, který jste kdysi podpořili, vzal svobodu. A zde je i vina těch z vás, kteří vstupem do KSČ po r. 1948 napomáhali tento systém udržovat u moci. A pokud vám jediná z těchto obětí neodpustí, vina na vašem štítě zůstane. Bráníte se tím, že princip kolektivní viny je zavrženíhodný. Ale ať tuto svou obecnou spoluvinu označíte jakkoliv, vstupem do strany jste podpořili zlo. A to oddiskutovat nelze.

Kromě této obecné spoluviny zná každý z vás svou konkrétní, osobní oběť, kdy svým udáním, rozhodnutím z pozice člena stranického orgánu nebo prověrkové komise, jste zle zasáhli do života jiného člověka jeho kádrovým postihem. Protože jste byli vázáni stranickou disciplinou, je nemožné, abyste si nepošpinili ruce za dlouhá léta vašeho členství v KSČ. Hlasování bývalo vždy jednomyslné. Pokud byste v souladu se svým svědomím jednali jinak, byli byste vyhozeni ze strany dávno před r. 1968. A to, jak víte, se nestalo.

Po boku A.Dubčeka jste prohráli svůj frakční boj, ve kterém jste bojovali ne za odstranění totalitní strany z našeho života, ale jen o její reformu. Vaše prohra zasáhla nejen vás osobně. Normalizací jsme trpěli všichni. Vyhodili vás ze strany. Ztratili jste svá privilegia, stali se tak i vy lidmi druhé kategorie. Po vítězství vašich protivníků se nepopravovalo, a ani délka věznění nebyla tak krutá jako za vás. Jedinou vaší šancí byl pád KSČ. Svým vstupem do disenta jste neměli co ztratit. A tak jste poprve vystoupili proti vlivu strany na náš život, což jste straně nechtěli upřít ani v r. 1968.

Víru v čistotu pokání, které jsem spatřoval ve vašem vstupu do disentu, spojeném s nebezpečím osobního postihu, jsem po listopadu 89 ztratil. Nahrnuli jste se do významných pozic. Jsem hotov věřit, že se ve vás probudila touha po moci a rozhodování, kterou jste zakusili jako funkcionáři KSČ. Nikdy jste nepožádali o odpuštění za svou podporu politiky KSČ v minulosti, a neprojevili lítost. Jednáte tak, jakobyste se na politické scéně objevili až v r. 1968, a minulé období znali jen z učebnic historie. Rozběsníte se, připomene-li vám někdo onu dávnou historii. Inu, za pravdu se každý zlobí. Zato využijete každé příležitosti, abyste vyzvedli vaše zásluhy za disent. Neoprostili jste se od zvrhlých komunistických představ, a dělíte znovu lidi na zasloužilé a ty ostatní. S bezostyšností vpravdě soudružskou se cynicky ušklebujete nad "mlčící většinou", a neuvědomujete si, že právě vy jste pomáhali po r. 1948 nás všechny umlčet rozséváním rudého teroru diktatury proletariátu. A vaši spolusoudruzi ve sdělovacích prostředcích opět dělají vše pro to, aby lidé neměli možnost přerušit ono pro vás výhodné mlčení. Protože i dnes opět rozhodují, co je a není kritika konstruktivní. Za netolerantního a nekulturního darebáka prohlásíte každou z vašich obětí, která se vám pokusí nastavit zrcadlo. A tak nám nezbývá, než doufat v nové volby. Víme o vás, ať již jste v kterékoliv jiné straně. Poznáme vás podle snahy torpedovat tzv. lustrační zákon, jelikož řada z vás pod něj padá. Poznáme vás podle nechuti vyklidit své pozice privilegovaných. Poznáme vás podle snahy hledat třetí cestu v řadách levice, na kterou se nás pokoušíte nasměrovat.

Neděláme si iluze, že byste byli schopni sami pochopit, že jste se již přežili nejen politicky, ale i svým věkem. Vždyť člověk, sedící ve funkci, kladoucí vysoké nároky na morálku, rektor MU v Brně, prof. Jelínek, se dokázal vypořádat se svou minulostí tak prostě. Prohlásil: "Co se stalo, nedá se odestát." Hotovo, tečka. A dále vychovává naši mládež.

CK