--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Balcar Miroslav č.: 523
Název: Proč král, proč monarchie?
Zdroj: NN Ročník........: 0001/007 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: . . Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(prac. text prozatímního výboru KČ) ...

Nemáme pocit radostné bilance naší společnosti, založené po více jak 70 let na normách a ideálech republikanismu. Přímo naopak: svou touhou po obnově monarchie - jak jsme přesvědčeni - reagujeme na selhání, hluboké a mnohonásobné, republikánského zřízení v dávnější i nedávné minulosti, stejně jako na současný celkově zubožený stav naší společnosti a celé země. Ba ještě víc: Myšlenku obnovení monarchie chápeme jako odpověď na celou řadu otázek, problémů a potřeb naší doby, jež je ve znamení přelomu dvou epoch, kdy jedna doba, jeden model vztahování se k světu končí a nová epocha, jejíž obrysy sotva tušíme, se právě rodí. Ve svých vývodech o dnešních krizích jdeme poněkud dále, než jak je dnes obvyklé - nechápeme právě skončené totalitní údobí jako příčinu všech našich běd, ba naopak jako jisté vyústění, důsledek mnohem starší krize vědomí a ducha, započaté již kdysi dávno v novověku jednostranným důrazem na racionalismus a materialismus, vyúsťující v kult pouhých produktů lidského rozumu, vymknutí se těchto lidských vynálezů z lidské kontroly, a nakonec v obrácení se věcí proti lidem, v konec přirozeného světa, ve válku nelidských výtvorů lidí proti lidem. Hledání a nalézání viníků všeho minulého a dnešního zla ŢtotalityŢ jde příliš po povrchu jevů. Návrat k ideálům Ţprvní republikyŢ a jejich zakladatelů se nám jeví jako nebezpečný návrat k vlastním příčinám pozdějších pádů. ...

Nejsme proti demokracii, naopak. To, co se u nás za demokracii obvykle považuje a ctí, tedy svoboda slova, shromažďování apod., tedy svoboda jedince OD, od státu, ochrana jeho práv a svobod, je podle nás však pouze jedna podoba pravé demokracie. Té druhé, podstatně důležitější součásti každé demokratické společnosti se naší české národní společnosti od počátku její existence (19.stol.) totálně nedostává. Český národ je přímo nemocen takovými nehoráznými vlastnostmi, jako je neúcta k institucím, státu,propadl pýše, jeho příznačnými vlast. jsou negativismus a ŢšvejkovstvíŢ. Námi rozumněný monarchismus chce usilovat zaplnit tento strašný nedostatek, chce být skutečnou ekologií společnosti a národa, dodat jí novou identitu, nové vlastenectví, a obnovit již dávno zapomenuté hodnoty, jakými jsou služba, oddanost, víra, poslušnost, čest apod. ...

S tím souvisí i metoda naší politické činnosti. Monarchismus nemůže být v žádném případě negativistický, a snad ani ne opozičnický. Nebudeme usilovat o opozici proti všem a všemu, co je spojeno s dnešním republikánským zřízením. Představujeme pouze určitou výzvu, alternativu, kterou nabízíme zcela nenásilně k všeobecnému uvážení. Jsme výzvou naší společnosti, a to nikoli především k právům a svobodám, privilegiím a výhodám, nýbrž zcela jednoznačně ke službě a povinnosti. Nevyhlašujeme boj vládě, ale budeme připraveni jí pomoci. Vyvozujeme sice důsledky ze selhání Republiky v minulosti, nehodláme však - jak to činí mnozí malí a ambiciózní lidé - hned využívat každé chyby a nedostatku současného politického vedení státu k vlastním záměrům. Malé české politikaření je nám vskutku cizí.

Naše monarchie je tou ideou, novou národní a společenskou identitou, po níž mnozí volají. Je zcela v logice našeho zvláštního, českého historického vývoje, že na začátku hnutí za obnovu monarchie stojí lidé většinou zcela nešlechtičtí, hlavně intelektuálové. Vždyť kdysi to byli právě intelektuálové, nikoli politikové a revolucionáři, kteří monarchii pohřbili. Dnes tu ostatně díky zvláštní české historické situaci, kdy došlo k jakémusi Ţvyloučení šlechty z národa a dějinŢ, žádní čeští šlechtici nejsou - jen nepatrné trosky. Proto pouze plebejové a intelektuálové mohli dospět k novému monarchismu, především na základě strašlivých zkušeností proher a selhání 20.století, a díky vlastnímu Ţpromyslení seŢ k potřebě obnovy státu a společnosti v jeho původní monarchistické podobě. ...

Po zániku Československa, jež se kvapem blíží a jež bylo vlastně již předurčeno 20.dubna 1990 změnou státu na Česká a Slovenská Federativní republika, je pak nanejvýše aktuálním úkolem pracovat na utváření nové české státnosti. Nová občanská společnost se však jen těžko může hlásit k tradicím v podstatě nacionálně pojaté ČSR, kdy českým nacionálním pučem byla zahájena ona zkázonosná cesta do naprosté katastrofy. Nový český stát pro mnohé jakoby postrádal smysl: bez již ŢtradičníchŢ přívlastků jako ŢčeskoslovanskýŢ a ŢčeskoslovenskýŢ si většina Čechů již svůj stát nedovede představit. A přece je v tom i jistá výhoda a naděje pro nás, kteří sníme o obnově státu zvaného ŢKoruna českáŢ. Český národ totiž jinou než monarchistickou tradici nemá. Republika, kterou Češi (ano, byli to především oni, co ji vymysleli a sestavili) založili, nebyla českým státem, legitimním dědicem staré monarchie, ač si to mnozí zpočátku mysleli. Skutečně česká republika, český republikanismus tedy nikdy neexistoval, příliš se spojil (a zdiskreditoval) s pojmem Československo. Hledáme-li tedy novou politickou a státoprávní tvář českého státu, nenalézáme v minulosti naprosto nic jiného než českou monarchii. ...

(zkráceno)