--------------------------------------------------------------------------------
Autor: CK č.: 554
Název: Tolerance dvojího metru
Zdroj: NN Ročník........: 0001/007 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: . . Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Generální linie stanovuje politické cíle a metody, jak jich dosáhnout. Za KSČ to byly "světlé zítřky" a heslo : "Kdo nejde s námi, jde proti nám". Tedy absolutní netolerance k jinému názoru. I dnešní režim má svou "generální linii". Je to demokracie a metoda tolerance, lásky a sametového odpuštění, vyžadovaného vůči nositelům minulého zla, nevyjímaje ty, kteří v r. 1948 přispěli k "Vítěznému únoru".

Stejně jako kdysi, se ve sdělovacích prostředcích setkáváme jen se zcela nekonkrétní kritikou, zkrátka s tím, co jsme znali z minula jako tzv. "konstruktivní kritiku". A někdo někde opět posuzuje, co je "konstruktivní", tedy konformní se stanovisky dnešní moci a zasluhuje být zveřejněno. Proto vám dnes redakce buď doporučí, abyste své stanovisko "otupili", nebo vám váš příspěvek redaktor vrátí s tím, že ač s obsahem plně souhlasí, není schopen dosáhnout jeho publikace. Proto nezbývá ani dnes samizdat, za který se noviny, ve kterých teď píší, označují. Dnes jako dříve, jsou občané nuceni sáhnout k drastickým činům, aby se jejich názor dostal k sluchu veřejnosti. Pravda, nikdo již nemusí opakovat hrdinný skutek J. Palacha. Ale přesto nezbývalo občanu Marečkovi, než sáhnout k sebepoškození hladovkou, aby upozornil veřejnost a příslušné orgány, včetně kanceláře prezidenta, aby mu bylo dopřáno sluchu.

Dne 29.10.91 v ranním vydání Radiofóra prohlásil ředitel příslušné nemocnice, že se rozhodl zachránit život pana Marečka tak, že jej naloží do sanity a pošle na Hrad. Teprve poté se prý probudil zájem příslušných institucí, včetně kanceláře prezidenta, a něco se začalo dít. Za panem Marečkem se z Prahy dostavil sám prokurátor.

Není důležité, zda požadavky pana Marečka jsou či nejsou objektivně opodstatnělé. Podstatné je to, že se ještě dnes může vyskytnout občan, který musí sáhnout k sebepoškození, aby jeho názoru byla věnována žádoucí pozornost a publicita. Vidím v tom reakci občana na existující netoleranci k jeho nekonformnímu názoru: Za takové názory jsou dnes lidé obviňováni z netolerance, neslušnosti a nedostatku politické kultury. Dříve byli označeni za protistátní živly. Jaký je tedy v principu rozdíl mezi redaktorem, který nezveřejní nekonformní názor, a nacionalistickým Slovákem, který zabrání zveřejnění názoru, který není konformní s jeho názorem. Je rozdíl jen ve formě. Někdo prostě někoho k "mikrofonu" nepustí, a někdo druhého od mikrofonu zažene vejci. Princip je však stejný: netolerance.

CK