Jsem jedna
z těch, která byla na těch náměstích. Jsem jedna z těch, pro které
byl Václav Havel symbolem svobody. Ale v poslední době zažívám jeden šok
za druhým. tím, kdo odsoudí těch dvacet statečných, kteří šli znovu natřít tank
na růžovo, je náš milovaný Vašík. Tím, kdo v televizi promluví o smrti
„neobhého“ fízla, který zemře na infarkt, je zase Václav. Tím, kdo mlčí a
souhlasí s tím, že lidé, kteří utekli z vlasti před komunismem,
nedostanou ani korunu, je zase ON.
MORÁLKA A
PRÁVO JSOU V ČESKOSLOVENSKU JENOM SLOVA. Političtí vězni z padesátých
let jsou částí našeho tisku představováni lidem jako ti zlí, kvůli kterým bude
ohrožena budoucnost našich dětí. Lidé, kteří emigrovali před komunismem,
dostávají přízviska „navrátilců“ a stát, který kradl, má vůči nim zachována
všechna práva. Při revizi politických procesů jsou již jednou odsouzení
odsuzováni stále stejnými komunistickými soudci znovu.
Nemáme prý
nezávislé soudce, nemáme nezávislé právníky, nemáme čestné lidi, kteří by šli
pracovat k policii, nemáme legislativce, kteří by pracovali na vytváření
zákonů. Místo to máme v televizi a v tisku spousty lidí, kteří by
určitě neprošli lustracemi. tak je ani tomu nebezpečí raději nevystavíme. Ono
by se pak už hůř manipulovalo veřejným míněním. takhle vždycky vytrhnou jednu
větu ze souvislosti a nasadí na obrazovce před celým národem psí hlavu tomu,
kdo je momentálně nepohodlný. Vždyť je tomu přece na novinářské fakultě, kde
bylo přísné kádrování už u přijímaček, dobře naučili. A v praxi v různých
druzích sdělovacích prostředků se nám tito soudruzi zocelili
v marxistickém světovém názoru. Teď už dávno nejsou členy strany, změnili
kabát, jako pan Veverka z televize. Teď je novinářem Práva lidu a bude se
snažit ze své židle ovlivňovat myšlení těch, kteří sice nejsou zatím komunisty,
ale perspektivně se s jejich bolševizací počítá. A těmto lidem umožnil pan
Janýr nasednutí do sedla a urychlené předání majetku bývalé sociální
demokracie. Pan Janýr, který před léty před komunisty utekl! Teď ho jejich pohrobkové,
které usadil do židliček a dal jim kapitál na tučné platy, sami vyhodili.
Nejsou ale
všichni emigranti na tom tak, aby dostali uloupené zpátky. V tom směru
naše „svobodná vláda“ velmi pečlivě rozlišuje. Můj strýček Antonín Vobořil
prodal po válce dvůr Chrást u Českého Brodu a druhý den přišla měnová reforma.
Na vázaných vkladech ho stát okradl o milión. Strýček skočil pod vlak. Rodina
Lindrů, která dvůr Chrást koupila, nedopadla o moc lépe. Syn i dcera
Lindrových, kteří byli v padesátých létech roky ve vězení, teď žijí
v emigraci. Nemají tedy podle našich současných zákonů nárok na majetek,
který po revoluci koupili. Osud tohoto majetku je přímo ukázkou komunistického
hospodaření. Budovy jsou spadlé, louky nikdo neobhospodařuje a třešňové stromy
na lukách jsou semeništěm ovocných škůdců. Za první republiky a za války měl
strýček čtyři páry koní a sto ovcí. Dnes je v místech bývalého rozkvětu
ruina, která vypadá jako statky v pohraničí. A při tom je to asi třicet
kilometrů od Prahy, v blízkosti kolínské silnice! V dobách, kdy jsem
byla v loutkovém divadle v Liberci, jsem zažila jeden „veselý
večírek“, který končil tím, že si opilí liberečáci navzájem vyčítali, kdo co
ukradl v roce 1945 po Němcích. Já, člověk z vnitrozemí, jsem jenom
zírala na pána, který vykřikoval na jednu z přítomných dam: „A tu vilu
s dřevěným obložením jste koupili od státu za třicet tisíc!“ A ona na
oplátku: „A vy jste vykradli ještě tři další vily v ulici!“ Ano, pane
prezidente, je jistě velmi správné, že se staráte o to, aby tito lidé a jejich
potomci nepřišli o své právní cestou získané majetky! Oni přece ze své vlasti
neutekli a pomáhali nám budovat světlé komunistické zítřky.
Mám teď
dostat zpátky statek zděděný po rodičích. tedy, statek? Spíš ruinu, kde se
propadla na jednom místě i střecha obytného stavení a hospodářské budovy
dvakrát vyhořely. Všichni známe z tisku termín „Barčákovo kolečko“. Tak
tedy, vážení a milí, tohle proslulé byrokratické honění lidí od instituce
k instituci je ničím proti kolečku,které musí absolvovat čeští sedláci a
jejich děti. Podávají si vás mezi sebou instituce jako Geodézie, Pozemkové
knihy, Notářství, Soudní odhady pozemků a nemovitostí a advokátní poradny. Dále
docházíte na MNV, bývalý ONV, JZD a podobně. Píšete, korespondujete, dokazujete
a platíte! Jenom mapky pozemků a nemovitostí mne stály 700 korun. Na kolcích a
rozmnožování a ověřování dokladů jsou to další stovky. Teď si musím připravit
nejméně tisícovku na zaplacení tří soudních odhadů: hodnota v r. 1951,
hodnota v roce 1983 (úmrtí otce) a hodnota současná. A pak začne to
nejtěžší. Sehnat opravdu dobrého advokáta (a to je u nás zázrak!), zaplatit
několik tisíc a čekat, kdy vlastně dostanu ukradený majetek zpátky. Ale ani
potom nemám vyhráno. V obytné části stavení, která má jediná ještě nějakou
cenu, bydlí člověk, který se nedávno vrátil z kriminálu za úkladnou
vraždu. Myslím, že ten se nikdy ze statku nevystěhuje. Proč by to taky dělal?
Bude mi platit stovku nájem za měsíc a bude mne honit, abych mu opravila
střechu. Co kdyby mu proboha začlo téct na hlavu! A tak budu „bohatá“. Budu
prosit JZD, aby laskavě za jakoukoli cenu obhospodařovalo moje pozemky, na
daních státu zaplatím jistě víc, než kolik dostanu na nájmu, v Praze budu
za byt platit zvýšené nájemné, ale do svého se nebudu moci nastěhovat. Protože
je mi osmapadesát, jistě pochopíte, že sama hospodařit nemůžu. A jak mají začít
ti mladší, když nemají ani pluh, ani krávu, která by uměla tahat! Takže zase
kolem našeho zemědělství byl vytvořen známý komunistický dezinformační blázinec,
aby se těm, kteří si na venkově nakradli v padesátých a dalších létech,
jenom dál pohodlně kradlo.
Ostatně,
kdo vám má věřit, soudruzi? V příručkách politické ekonomie je detailně
popsáno období NEPU v třicátých letech v Sovětském svazu. Když už jim
nejvíc teklo do bot, tvářili se, že nemají nic proti soukromému podnikání. Ti
lidé, kteří na to skočili a dřeli na tom, aby založili a zvelebili sebemenší
podnik, skončili v koncentrácích Gulagu s hanlivým cejchem „kšeftaři
NEPU“. A rudý Moloch měl zase na chvíli z čeho krást.
Nejhorší
je pro mne představa, co bude dál. Za ty tak zvané „převratné změny ve Východní
Evropě“ vděčíme všichni jenom tomu, že bývalý americký prezident Ronald Regan
našel ten nejsprávnější způsob boje s komunismem. Jestliže je bestie na kolenou,
nemůže už posílat tučné podpory na šíření barbarství do světa. Když už není ani
na výrobu nových zbraní, tak začne sovětské impérium dělat dočasné ústupky.
Medvěd se začne tvářit, že je dobromyslné zvířátko a že vás nesežere. Ale běda,
když medvěda nakrmíte, aby získal zase sílu. Hned vám předvede, co jeho tlapy
dovedou. Tohle teď čeká v brzké době celý svět. Ten plán byl rafinovaně
vymyšlen, byl zakalkulován i plán sjednocení Německa. Ona se totiž silná země
nejlíp rozkládá zevnitř. A v bývalé NDR bylo a je jistě stejné procento
zlodějů, příživníků, bezpáteřníků a komunistických křiklounů, jaké vypěstovali
komunisté u nás. Ti všichni křičeli, že chtějí být ve společném státě ser
Západním Německem. Ale chtěli hned a bez práce úroveň Západu. teď začnou
stávkovat, demonstrovat, řvát a krást. A bota sovětského vojáka, která tam
mimochodem stále stojí, má důvod, aby nastolila „pořádek“. Hloupí kšeftaři ze
Západu zatím nakrmí Sovětský svaz a dají injekci kapitálu jeho dalšímu chodu. A
nereformovatelný komunismus už bere strachu ze svých hladovějících lidí začne
uskutečňovat další fáze svého odporného plánu na ovládnutí světa.
Prosím
vás, Češi a Slováci venku ve světě, přestaňte mezi sebou bojovat o komunisty
podhozenou národnostní otázku! Spojte zase svoje síly a dokazujte ve svých
zemích myslícím lidem, že v současné době jakákoli pomoc Sovětskému svazu
je tím nejhorším, co může lidstvo udělat.
Antonie
Švehlová
P.S.
Nezlobte se, ale měřítkem skutečné svobody země je to, že se podepisuji
pseudoanonymem.