--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NK č.: 592
Název: Polské varování
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bilance politických přínosů a politických ztrát je u nás od listopadu roku 1989 po dnešek dost neradostná. Hrozí nám asi totéž, co se už stalo v Polsku: že především pro velké zklamání bude příští volby ignorovat víc než polovina lidí. Už toto riziko opravňuje konstatovat, že se i reprezentanti seriózních politických seskupení liší, spíš svou nemohoucnosti než svými přednostmi. Ani oni totiž nedokázali zachovat onu pozoruhodnou vůli většiny národa k pozitivním změnám ve všech oblastech našeho života. Pravděpodobnost, že tuto vůli dokáži znovu vzbudit a udržet, se zdá být přímo mizivá. Poměřování biblickým "podle činů jejich poznáte je", dopadají jeden hůř než druhý.

Za zlověstne je nutno považovat i to, že si toto selhání tuto nemohoucnost neráčá poctivě a pokorně přiznat, že hledají vinu spíše jinde než u sebe. Podobají se špatnému rolníkovi, který z neuspokojivé úrody viní pole, místo aby si přiznal, že hospodařil špatně.

A tak po desetiletích politického a morálního deptání našich lidí hodnostáři předlistopadovými přišlo jejich politické a morální deptání velkým ignorováním spravedlnosti a velkou nemohoucností hodnostáři polistopadovými. Jak jinak interpretovat např. skutečnost, že i provinilci tak velcí, že by u nich bylo na místě se ptát, jestli mají vůbec právo dožít své příživnické životy v zemi a mezi lidmi, kterým tolik ublížili, si tady žijí, jakoby se ničeho hrozného nedopustili? To přece musí vést k politické a morální otrlosti, k rezignaci u mnoha lidí donedávna dost kurážných! Za tohoto stavu je domýšlivost mnoha dnešních hodnostářů nejen neskonale trapná, neskonale nechutná, je až urážející! Před televizními kamerami by měli spíš zahanbeně prchat než jim samolibě nastavovat tváře! A své promluvy by měli začít pokornými omluvami za svůj podíl na zklamání bezpočtu poctivých lidí.

Uprostřed tohoto zklamání se postupně vytrácí (podobně jako v Polsku) i odhodlání vypoklonkovat z významých míst nejen záludné chameleony, ale i domýšlivé babráky a domýšlivá nemehla. Jejich dobrotivost bývá jen zdánlivá. je to dobrotivost především na účet jiných, na účet naší přítomnosti i naší budoucnosti.

NK