--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kačer Pavel č.: 622
Název: Vybrali jsme pro Vás - Rozhovor s Battěkem
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Rozhovor s předsedou Sněmovny lidu RUDOLFEM BATTĚKEM Šance pro demokratickou levici
Předseda Sněmovny lidu FS a Asociace sociálních demokratů
R. Battěk patří bezesporu k nejvýraznějším osobnostem naší politické
scény. Bývalý disident, signatář Charty 77, je v současnosti stále
častěji předmětem kritiky z řad svých dřívějších spolubojovníků za
svobodu. Jeho názory, vyslovené v našem rozhovoru, dají odpověď na
otázku, proč... Jak známo, předseda FS A. Dubček odmítl podepsat
lustrační zákon s tím, že je to proti jeho svědomí. Zákon jste tedy
podepsal vy. Znamená to tedy, že jste člověkem bez svědomí? Řekl bych, že patřím mezi lidi s jiným politickým svědomím,
zaplať pánbůh. Každý z nás totiž má toto svědomí jinak dimenzované.
Do současnosti vcházíme také každý s jinou minulosti, a to není zanedbatelné.
Máme tomu rozumět tak, že politické svědomí je naprosto
bezbřehé?
Jistá základní etická pravidla politického chování jsou obecná.
Demokratické zásady by měly platit pro každého, ať už je příslušníkem
pravice nebo levice jde-li skutečně o demokratického politika. Mám
na mysli například chování vůči svým politickým odpůrcům. Morálka
v politice, to je skutečně problém. Jsou lidé, které lze bez skrupulí
označit jako politikáře. Ti si ovšem mnoho starostí s politickou mravností
nedělají.
Domníváte se, že v parlamentu převažují poslanci
právě tohoto druhu? Nedostávám se tak často do dostatečného kontaktu s takovým
množstvím poslanců, abych si o nich mohl udělat pravdivý obraz. Řadu
z nich však znám ještě z předlistopadového období z disentu, většinou
pak z Občanského fóra. Z období, kdy měli možnost prokázat své morální
kvality. Z této doby máme vůči sobě určitou slabost. Víme, že jsme
se mohli jeden o druhého opřít a počítat s tím, že ten druhý neselže.
Ale o disentu by se dnes už nemělo mluvit, je to kus historie.
Nebyli tam pochopitelně jen lidé stateční, odvážní, ale i nasazení
informátoři a udavači. Důležité je, že dnes děláme a musíme dělat
politiku pro normální řadové občany, kteří nejsou žádnými hrdiny.
To by si každý politik měl uvědomit. Nejsme tu pro úzkou intelektuální
elitu. Každodenní život občana musí být předmětem zájmu demokratického
politika.
V Chartě 77 bylo hodně bývalých komunistů, kteří
po listopadu zaujali místa v nejvyšších úřadech. Podle mého soudu
právě tito lidé stále hledají tzv. "třetí cestu" a pokoušejí se o
obnovu socialismu s lidskou tváří... Již před časem jsem použil pojem genetického kódu o dědičnosti
politického hříchu. Tito exkomunisté nemohou svoji minulost ze svého
vědomí vygumovat, vzdát se jí. Tenkrát byli mladí a šli, alespoň mnozí
z nich, do věci s čistým srdcem a čistýma rukama, věřili tomu. Kdykoliv
se dnes sejdou a hovoří o této své minulosti, znovu prožívají něco
pozitivního a krásného. Jako by zapomněli, že jako avantgarda také
sloužili stalinskému systému, teroru, násilí a prostě proti třídnímu
nepříteli vystupovali třídně. Tou minulostí je v různé míře dimenzováno
i jejich dnešní politické vědomí. Projevuje se to v jiné podobě. Dnešní komunisté, komunisté
vyloučení ze strany po roce 1968 a ti, kteří z ní odešli teprve nedávno,
se znovu dávají dohromady. Mohou si totiž věřit. Prošli a věřili stejným
ideálům, a to je spojuje, jaksi důvěřují jeden druhému. Toho, co měli
a mají společného, je stále dost. Když pominuly represivní tlaky,
už se necítí ohroženi. Proto jim ani tolik nevadí, že někdo byl například
agentem StB. Spolupráci s bezpečností neberou jako mravní selhání
osobnosti, ale obhajují ji slovy: "Co měl ten člověk dělat?" To je
právě ta jiná politická morálka. V občanské rovině nelze říci, že
by byli nemorální. Ale v politických vztazích jsou prostě takoví.
Chtějí, aby se na všechno zapomnělo, aby se všem odpustilo a netrestalo
se.
My jsme trochu jiného názoru. Navrhoval jsem například, že
by se měl vytvořit rehabilitační fond a z něj škody a náhrady platit.
Příslušníci bývalé komunistické elity by měli mít důchod na úrovni
průměrné dělnické penze. Rozhodně by neměli brát větší peníze než
političtí vězni, jejich oběti. Důsledně požadujeme, aby zejména nereprezentovali
naši společnost, nestáli v čele, neřídili důležité instituce. Dnešní
stav je urážející. Tito lidé bez morálky, věční posluhové režimu,
přece nemohou plnit úkoly demokratické společnosti. Ale sami neodejdou.
Oni nás donutili, abychom lustrační zákon přijali. Dokud se jich nedokážeme
zbavit, problémy nevyřešíme, což ovšem není jen záležitost lustračního
zákona.
V čem tito lidé mohou demokracii nejvíce škodit?
Ti, kteří strategicky rozhodují, chtějí z minulosti uchránit
co nejvíc. Brzdí společenské změny. Rudé právo se už rok pokouší získat se mnou interview. Tváří
se, že vlastně teď už je všechno v pořádku. Ale vždyť právě v Rudém
právu se tiskly ty nejodpornější věci. Dnes nabízejí prostor všem,
i demokratickým osobnostem. Cožpak ale ostatní necítí, že je to vlastně
rafinovaný podvod? Nedivte se, že se nemám chuť pacifikovat novodobými
demokraty.
Dnešní sociální demokracie se rozdělila do dvou hlavních
proudů. Co říkáte vzrůstající popularitě sociálnědemokratické strany
vedené J. Horákem, jak aspoň napovídají průzkumy veřejného mínění?
Tato strana má dnes zázemí v exkomunistech. Pro ně je teď
sociální demokracie nejbližší, tam se totiž nejlépe uplatní nová vedoucí
role bývalých komunistů, členů Obrody a lidí stejného ražení, kteří
tuto stranu ovládli. Na rozdíl od nich chceme budovat Asociaci ze
sociálních demokratů. Snažíme se vytvořit politicky důvěryhodnou demokratickou
levici. A zároveň počítáme se slušnou demokratickou, konzervativní
opozicí. Jen tak se můžeme dostat k žádoucímu optimu v politickém
životě. Více než o stranu nám jde o politické společenství, v němž
by se mohli vyslovovat i stranicky neangažovaní občané. Naše cíle
mají dlouhodobější charakter. Na jaké hodnoty se Asociace sociálních demokratů
orientuje?
Jsou v podstatě tři základní, klasické - svoboda, sociální
spravedlnost a s ní spojená odpovědnost, a skupinová občanská solidarita.
Jsme vždy nejprve demokraté a následně sociální demokraté. Hájíme
zájmy a potřeby především zaměstnaneckých vrstev. Klademe důraz na
politický dialog i s politickými odpůrci. Hledáme spojence napříč
stranami. Ve všech stranách jsou slušní lidé, kultivovaní politici
s nimiž chceme vést dialog, oceňujeme vzájemné ovlivňování, které
směřuje k politickému optimu. Jsem přesvědčen, že šance pro tento
proud skutečně demokratické levice zde je. Děkuji za rozhovor.
Zaznamenal PAVEL KAČER