--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Váhala Josef č.: 626
Název: Ke stavu zákonnosti v ČSFR
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 24.09.1990 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V Lidových novinách (LN) č. 171 z 24.9.1990 jsem se pozastavil nad tvrzením ministryně spravedlnosti ČR (LN z 25.6.

1990), že soudcové v době vlády KSČ jednali bezúhonně, až na pár

jedinců. Jeden soudce tedy ze stopadesáti tisíc neoprávněných rozhodnutí

ve věcech trestních, uvedených ministryní, vynesl 75 tisíc nezákonných

rozsudků. Je to podivu-hodná produktivita, a snad je i vyšší v případě,

že uvažovaný soudce učinil vedle toho i nějaká správná rozhodnutí,

a že skutečný počet rehabilitovaných občanů, a tedy i nesprávných

soudních rozhodnutí, je 181000. Taková dezinformace je mezi jiným

i porušením tiskového zákona. V LN č. 209 ze 7. 9. 1991 jsem upozornil na to, že u

180 tisíc opravených rozsudků nebyly ve smyslu <185> 1 a 29 zákona

č. 119/90 Sb. vyvozeny důsledky proti osobám, které přivodily nezákonnosti

napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly. Na můj dotaz na ministra

spravedlnosti nikdo nereagoval, stejně jako na mou kritiku podivných

počtů ministryně před rokem. Na obdobný dotaz nedovedl generální prokurátor

ČSFR odpovědět v pořadu Dialog F1 z 22. 10. 1991, přestože znal počet

rehabilitovaných (181 000) a odškodněných (5 000). Postoj vrcholných orgánů justice má znaky kolegiálních

populistických přístupů k pracovníkům z vlastních řad. Výsledkem pak

je porušování zákona (<185> 1 a <185> 29 zákona 119) ze strany těch,

jejichž povinností je zákon chránit a prosazovat. Domnívám se, že

takové jednání vychází z nezdravého sebevědomí pracovníků práva a

z přesvědčení, že výklad zákona je jejich neomezenou doménou. Názorně

to předvedli na 181 000 rozsudcích z let 1948-1989, a nyní při vyhlašování

dodatkových trestů. Typický je výklad zákona č. 87/91 Sb. O mimosoudních

rehabilitacích, který se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových

a jiných křivd, vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony,

byly-li důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně

uznávaná lidská práva svobody. Nejvyšší soud ČSFR, s nímž jsem o tom

písemně polemizoval (č.j. S 247/91), tvrdí, že se tento zákon nevztahuje

na soudní rozhodnutí v oblasti občanského práva, přestože byla vynesena

nikoliv nezávislými soudy. Je známo, že 95 % soudců bylo členy KSČ,

a ti rozhodovali podle instrukcí sekretariátů KSČ a ÚV KSČ prostřednictvím,

mezi jiným, cyklostylovaného práva. Spory občanů, kteří měli právo

na projednání nezávislými soudy, s organizacemi, byly zpravidla rozhodovány

proti nim i v jednoduchých případech připomínajících násobilku 2x2=4.

Nejvyšší soud neřadí takové spory do zákona č. 87/1991, neboť nejsou

taxativně uvedeny. Skutečnost, že docházelo k porušování lidských

práv ve smyslu <185> 4, odst. 1 a <185> 2, odst. 2, není pro nejvyšší

soud důležitá. Zákon 119/90 ruší rozsudky na úseku trestního zřízení,

rozsudky v oblasti občanského práva se nikde neřeší. Jestliže došlo

k opomenutí, patří kritika podle JUDr. Motejla především, a výlučně

zákonodárcům. Na pořadu Dialog 22.10.1991 však JUDr. Motejl uvedl,

že pracoval na formulacích rehabilitačních zákonů, kritika tedy patří

i jemu, respektive Nejvyššímu soudu. Má pravdu v tom, že by se otevřela

další statisícová oblast občanskoprávních rozhodnutí, jejichž přezkoumání

je údajně nad síly společnosti a jejich orgánů. Velký počet křivd

by však v právním státě neměl být důvodem k jejich přehlížení, ale

právě naopak. Bude správné přezkoumat všechny rozsudky vynesené v

době vedoucí úlohy KSČ soudy, jejichž předsedou byl člen KSČ.

Je zřejmé, že stav zákonnosti není uspokojivý, a jak

se domnívám, pro neprůhlednost orgánů - nositelů práva apro kolegiální

provázanost jejich pracovníků. Dávám na uváženou postavit, podle příkladu

MNO, do čela ministerstev a generálních prokuratur politiky, kteří

dosud nepracovali v těchto orgánech nebo jim příbuzných, nejlépe bez

právního odborného vzdělání typu např. Pavla Tigrida. Je nezbytné

odstranit u občanů pocit bezmoci a zastavit růst jejich lhostejnosti

k osudu jiných, a bezpráví na nich páchaných v minulosti i v současné

době.

Ing. Josef Váhala, CSc.