--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 631
Název: Dobrozdání k sudetoněmecké otázce
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Problematika německé menšiny, vyhnané a vysídlené po druhé

světové válce z Československa, je zřetelně otázkou, za níž nebude

možno učinit "tlustou čáru", jak dnes požadují někteří politici. Neboť

bezpráví zůstává bezprávím, prezident Václav Havel k tomu zaujal jasné

stanovisko. Slovní prohlášení však nestačí k jeho odčinění. Bavorská vláda proto požádala letos v únoru známého znalce

mezinárodního práva, vídeňského profesora Felixe Ermacoru, o juristické

dobrozdání ktragédii, která se udála před 45 léty. Vlády totalitního,

komunistického Československa nebyly v minulých desetiletích ochotny

o této věci hovořit. Na gesta smíření ze strany bývalých německých

spoluobčanů nereagovala - anebo je komentovala nesmyslnými pomluvami

a dezinformací. Právě tato dezinformace je dodnes zdrojem nedorozumění

azbytečného zdržování v řešení problematiky stále živé.

Profesor Ermacora nepochází z našich zemí, po 20 let byl

poslancem rakouské Národní rady za Tyrolsko, od roku 1960 je činný

jako poradce v Organizaci spojených národů, a později také v Evropské

radě, ve věci lidských práv. Na tiskové konferenci, za přítomnosti

rakouského generálního konzula azástupců německého parlamentu a sudetoněmecké

strany, hovořil o některých aspektech svého 200stránkového dobrozdání.

Úvodem prof. Ermacora upozornil, že jeho práce je ryze právnického

charakteru. Zda se někteří politici budou jeho závěry řídit, je otázka,

která se jeho činnosti netýká. V prvé řadě šlo o zjištění, zda vyhnání německé menšiny,

čítající více než 3 milióny občanů, zČes-koslovenska, byl akt, odpovídající

mezinárodním právním normám. Neboť uvažujeme-li dnes olidských a

mezistátních vztazích v nové Evropě, musíme brát ohled na to, aby

lidé a národy žili pospolu vduchu spravedlnosti a vzájemného porozumění.

Po zevrubném studiu historického a historicko- právního

materiálu dospěl prof. Felix Ermacora kpřesvědčení, že vyhnání celé

jedné starousedlé národnostní menšiny z Československa bylo zločinem

genocidy. Nehraje přitom roli, zda při tomto postupu přišlo o život

10.000, 100.000 nebo 1.000 lidí. Už během Norimberských procesů byl

pojem genocidy definován, nebyl však tehdy uplatněn také pro vyhnance.

Dnes je z objektivního pohledu jasné, že se v létech 1945-47

jednalo o "záměr zničit jednu národnostní skupinu", což náleží k definici

genocidy. Od roku 1939/49 usilovali čeští exiloví politici o vypracování

tzv. "plánu transferu", pro nějž se snažili získat představitele Spojenců.

Tato snaha byla postupně korunována "úspěchem". Výrazem tohoto snažení

aúspěchu byl v roce 1945 patřičný článek v Postupimské dohodě.

@SUDETY = Nicméně je tento zločin genocidy dodnes nepromlčen. Československo

je jedním ze států, které výslovně přistoupily ke Konvenci Spojených

národů onepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti:

proto zůstává problém vyhnání Němců zčeských zemí juristickým problémem,

který sahá až do současnosti. ČSFR, která nyní usiluje o vstup do

Evropských společenství a která již podepsala, ještě však neratifikovala

členství v Radě Evropy apříslušnost k Evropské konvenci lidských

práv, je juristicky vázána, aby se minulým bezprávím zabývala. Po

zhroucení komunistických režimů v bývalé východní Evropě nastal čas

k vyřešení všech otevřených otázek. V diskusi, která následovala po Ermacorově úvodu, byla jako

jedna z prvních vznesena otázka, jak by praktické řešení nápravy křivd

na bývalé německé menšině v Československu mělo vypadat. Profesor odvětil, že jistě nejde o jakýkoli kolektivní návrat

nýbrž o rozhodnutí jednotlivců, které by mělo být umožněno československými

právními ustanoveními. Mluvčí sudetoněmeckého krajského spolku, Franz Neubauer,

znovu připomněl, tak jako již mnohokrát, že v žádném případě nejde

o nové vyhánění a vysídlování, jak po desetiletí zněla dezinformace

uvnitř Československa, nýbrž jen o taková řešení, s nimiž budou svobodně

souhlasit obě strany. Od současné československé vlády žádá "znamení

dobré vůle". Zatím však realita svědčí o opaku: na německé dopisy

odpovědní českoslovenští činitelé prostě neodpovídají. Premiér Marian

Čalfa požaduje "učinit tlustou čáru" za celou věcí. Podle Neubauera

by bylo znamením dobré vůle, kdyby československá strana přistoupila

již nyní na možnost návratu jednotlivců, umožnila jim trvalé usazení,

a nečekala na dobu, kdy jako člen Evropského společenství bude ČSFR

zavázána takové rozhodnutí přijmout a uskutečnit. Ke konkrétním projevům dobré vůle by jak Neubauer, tak Ermacora

řadili podmínku, že bývalý německý majetek nebude uvolněn k vydražení

v rámci probíhající privatizace, jak se už na mnohých místech děje.

Zajímavá byla diskusní poznámka jednoho zpostižených, který upozornil,

že v příštím období mají přijít do dražební masy některé hotely v

Karlových Varech, které byly v německém majetku. Jeho otázka, jak

lze takovému postupu zabránit zůstala nejprve bez odpovědi. Bývalý

bavorský ministr Stain posléze upozornil, že jistá možnost existuje

na regionální úrovni, prostřednictvím nedávno utvořeného Regia Egrensis.

Osobní svědectví obsahoval jiný diskusní příspěvěk občana

pocházejícího ze Šumavy. Řekl, že rodinný statek, který přetrval 30tiletou

válku, byl po roce 1945 zcela zničen ve vojenském prostoru. Přestože

je majetek dnes zcela zdevastován, měl by on sám i jeho rodina zájem

získat pozemek nazpět, vložit do něj znovu námahu i kapitál a v dlouhodobém

úsilí rodinný statek znovu vybudovat a obhospodařovat. Takové odhodlání

nelze jistě zničit škrtnutím pera. Poslanec dr. Wittmann připomněl podobné problémy, které

se vyskytly při nedávno uzavřené polsko-německé smlouvě. Také Maďarsko

v současné době připravuje návrh zákona, který má umožnit návrat těm

jednotlivcům z bývalé německé menšiny, kteří si to přejí. Příslušníkům

bývalé německé menšiny z Československa nejde v prvé řadě o majetkové

otázky, nýbrž o návrat práva na domov. Toto právo podle mezinárodních

právních norem, jak uvádí prof.Ermacora ve svém dobrozdání, nelze

bývalým vyhnancům upřít.