--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Balcar Miroslav č.: 633
Název: Sudetští Němci - oběť českého totalitarismu
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bouřlivá diskuse okolo smlouvy mezi ČSFR a Německem

si přímo vynucuje otázku, jaký je tedy vlastně dnes, více než půl

století po skončení druhé světové války a následném vyhnání Němců

ze Sudet "na věčné časy", postoj české veřejnosti k těmto problémům.

Bilance celého toho stohu popsaného papíru je neradostná. Naprostá

většina českého obyvatelstva je dodnes přesvědčena, že celá věc je

v naprostém pořádku, vnitropoliticky definitivní a stvrzená mezinárodně,

ba dokonce - přes morální postoje takových mužů, jako Václav Havel

a jiní - zdaleka nepřevažuje pocit, že by se naší zemi stala bůhvíjaká

škoda, když tu už Němci s námi nežijí. Stále je většina občanů nejspíše

pod rozhodujícím vlivem své dávné predestinující dějepisné výchovy,

že Němci byli u nás "pouhými kolonisty" a že se po válce vlastně jen

obnovil původní, zdravý a slovanský charakter českých zemí. Stále

jakoby tu hrály rozhodující úlohu asociace na Dalimilův a husitský

poměr k Němcům jako k odvěkým nepřátelům naší země a zcela se ignoruje

celý půltisíciletý novověký vývoj založený na přirozeném a povětšině

plodném soužití "obou kmenů" jednoho národa, jak to kdysi trefně označoval

B. Bolzano.

@SUDET_NEMCI = Vůbec nejhorší na tomto typickém českém pohledu je

skálopevné přesvědčení o spravedlnosti českého stanoviska, pocit vlastní

nevinnosti, nanejvýše jsou tací Čechové ochotni přiznat nelidskost

"divokých odsunů" či krutost některých českých strážců sběrných táborů,

ale zcela chybí uvědomění si totální zrůdnosti samotného principu

"odsunu", tedy hlavně Benešovy myšlenky "vylikvidování" německé menšiny

jako celku, jako národní skupiny, včetně starců, žen a nemluvňat.

Stále nedocházejí sluchu názory těch českých či slovenských publicistů

a historiků, jako P.Příhody, J. Mlynárika a jiných, kteří již na

stránkách Lidových novin, Přítomnosti a Střední Evropy jasně poukázali

na souvislosti mezi "totálním" vyřešením sudetoněmecké otázky a následným

skluzem české společnosti do vlastní formy totalitarismu. Kdo však

čte či vnímá dnes takové názory? Namísto toho jde na dračku Rudé právo

se svým půlmiliónovým nákladem, jež umí velmi rafinovaně hrát na stranu

starého českého šovinismu a nesnášenlivosti ohřívat si svou starou

známou polívčičku na strachu a obavách českého obyvatelstva v pohraničí

ze ztráty svého (kdysi tak lehce získaného) majetku. Tím vším ovšem

zcela zpochybňuje svou tolik proklamovanou "nezávislost" na totalitní

minulosti svého jména a své Strany, právě tak jako dokazuje, byť nepřímo,

bytostnou souvislost českého nacionalismu s českým komunismem.

@SUDET_NEMCI = Jak často opakuje Jiří Wonka, bratr komunisty zavražděného

mučedníka boje za svobodu - Pavla: Němci jsou v pohraničí stále považováni

za občany druhého řádu, není-li vůbec pokládán za nejlepšího Němce

- mrtvý Němec, avšak z druhé strany se pro německou marku dokáže každý

přetrhnout, ta nikomu "nesmrdí"! @SUDET_NEMCI = V celé západní Evropě nenalezneme příklad počínání

srovnatelného s masovým vyhnáním veškerého civilního obyvatelstva

celé jedné národnosti z tak rozsáhlého území. Je to jev, který znaly

pouze totalitní režimy, hitlerovský, stalinský a jim blízké a epigonské

- v Polsku, Československu a jinde. Osud sudetských, karpatských,

kraňských, maďarských a jiných Němců je srovnatelný pouze s osudem

Židů, Poláků a četných dalších okupovaných národů v Hitlerově Třetí

říši a jejich satelitech, tak jako Volžských Němců, Krymských Tatarů,

národů severního Kavkazu, Meschetských Turků atd. atd. ve Stalinově

bolševickém impériu. Ať již Beneš na tuto myšlenku přišel sám anebo

ho oslovil "duch doby", tak každopádně je nutné jeho jednání označit

jednoznačně za totalitní. Fotografie z prvních poválečných měsíců

a let, na nichž spatřujeme jeho portrét umístěný hned vedle obrazu

velkého generalissima Stalina, nejsou vůbec náhodné či zavádějící,

ale navýsost symptomatické! @SUDET_NEMCI = Jiným problémem je tu pak stanovisko západních velmocí,

jež toto rozsáhlé stěhování národů v Postupimi sankcionovaly. Musíme

však být dodnes vydáni napospas rozhodnutím západních státníků a omlouvat

je jen proto, že měli na mysli jen stabilitu a pořádek a snažili se

jednou provždy odstranit každé možné ohnisko příštích válek? Dodnes

musejí nést i vlastní zodpovědnost za své rozhodnutí, stejně jako

z nich nikdo nikdy nesmyje krev nevinných civilistů v Drážďanech,

Hirošimě a městech bombardovaných kobercovými nálety: převzali v podstatě

Hitlerovy metody totální války, byli tedy i účastni na celosvětovém

pádu do totalitarismu. @SUDET_NEMCI = Nejvážnější námitkou proti všem dřívějším i dnešním

kritikům vysídlení všech Němců z území mimo Německo bývá názor, že

to byla jen odplata a spravedlivý trest za to, že projevili naprostou

neloyalitu vůči státům, v nichž žili, že se dopustili zločinu zrady.

Tento problém však připomíná známý spor o tom, zda-li bylo dříve vejce

nebo slepice. Nehledě na morální a právní nepřijatelnost takto pojatého

trestu. Dnes už je stále více zřejmé a uznávané, že Němci byli značnou

měrou dohnání ke svému skluzu do nacionálního socialismu, této totalitní

vábničce slibující vybudování nového, lepšího společenského řádu,

krajně nemoudrým ponížením Versailleským mírem a systémem. Stejně

tak není možné kohokoli omlouvat, že páchal zločiny "až jako druhý"

- bojoval-li svět proti Hitlerovi ve jménu lepších ideálů, ve jménu

demokracie a práva, nesměl ovšem přebírat metody používané zločinným

protivníkem. Ano, jistě: celý svět byl doslova šokován zrůdnostmi

páchanými nacisty, které neměly v celých dějinách lidstva obdobu.

Z druhé strany však asi nebylo ani neupřímnějšího a licoměrnějšího

míru, než jaký byl nadiktován poraženým v roce 1919 v Paříži: hovořilo

se o sebeurčení národů a spravedlnosti, ale ve skutečnosti šlo především

o prosazení velmocenských zájmů. Chceme-li nalézt někde a někdy vlastní

kořeny evropského totalitarismu, tohoto zla ve jménu dobra, pak rozhodně

bude hodně "přihořívat" v blízkosti mocenského zneužití práva na sebeurčení

v průběhu a na konci první světové války (podporovaly se "osvobozující

se" národy z čistě pragmatických důvodů) avpojetí této války jako

vítězství "dobra nad zlem" (sem patří i ona neblahá teze o "definitivní

porážce středověkého feudalismu a monarchismu a vítězství novodobého

demokratismu"). Právě tehdy bylo poprvé dobro účelově využito a rovněž

zaseto sémě falešné a manipulované "vůle lidu". Ne bez logiky problému

je i neopominutelný fakt, že komunistický totalitarismus vznikl mnohem

dříve, než-li nacionálně socialistický, jemuž byl i v mnohém vzorem.

Ostatně právě proto státníci západních demokracií 20. a 30. let jednali

tak jak jednali: bolševicko-komunistický rozklad považovali za daleko

největší nebezpečí ohrožující svět, což spolu se špatným svědomím

za mír z roku 1919 bylo leitmotivem pro "usmiřování Hitlera" a chápavý

postoj k jeho mocenským ambicím. Toto je též nutné mít na zřeteli

při posuzování všech těch, kterým Versailleský systém ublížil i těch

nešťastníků (jako např. J. Tiso, M. Horthy a četní jiní), kteří si

prostě jen vybrali za spojence a patrona toho totalitního vůdce a

ten totalitní systém, který byl ve válce poražen. Světová demokracie

byla tehdy v tak hluboké krizi, že si mohla pro svou záchranu vybrat

už jen ze dvou zel, ze dvou stejně strašných režimů. Kdopak dnes rozsoudí,

čí volba byla lepší či která vedla k většímu prospěchu: Benešova,

Stalinova či Tisova nebo Hitlerova? Jiná řešení však nebyla o mnoho

úspěšnější: Rumunsko vystřídalo postupně obě strany, ale dopadlo stejně

jako Polsko, jež, zcela poražené, rozdělené a zničené, si nebylo ochotno

vybrat za spojence totalitu žádnou! @SUDET_NEMCI = Vrátíme-li se na konci svých úvah do našich vlastních

poměrů, k posouzení takového závažného problému, zdali byli naši Němci

vyhnáni právem, či nikoliv a mají-li tedy právo na opětovný návrat

do své vlasti, nemůžeme se vyhnout otázce české viny na vlastním skluzu

do totalitarismu, na vlastním podílu na zkáze a zradě spáchané na

této zemi. Podobnou německou vinu nelze posuzovat samostatně a oddělovat

ji od toho, co následovalo po "vyčištění" českého, moravského a slezského

území od Němců: od vehnání našeho státu do náruče Stalina a následující

dlouhodobé závislosti na "ochraně" naší nové, ryze slovanské státnosti

- Velkým Bratrem. Nezapomínejme nikdy, že Beneš měl i jiné možnosti

volby - např. nejspíše "rakouskou" cestu, kdyby cítil méně "slovansky"

a více středoevropsky, kdyby se dokázal přenést přes dobové nacionální

rozepře a pracovat na obnovení silné a konstruktivní česko-německé

spolupráce a nadnárodní státnosti. Ale kdyby... je kdyby. @SUDET_NEMCI = A proto tvrdím, že Sudetští Němci nezradili naši zem

a náš stát více a hůře (svým bažením "po Říši" a svým říšským občanstvím),

nežli Češi pod vedením Beneše a spol. (svým stalinismem). Český národ

se nesmí nikdy vyvléci za své vlastní strašné viny na pádu do komunistické

totality, příznačné je, že tuto vinu nejlépe vidí ti, co nahlížejí

české problémy zvenčí, kupř. Slováci: ti právem poukazují na výsledky

voleb z roku 1946 v českých zemích a velmi ostře vidí celkový charakter

českého totalitarismu 40. a 50. let, mají totiž díky své kratičké

státní epizodě z let 1939 až 1945 docela jinou historickou zkušenost

a perspektivu. Ale to je jiná kapitola... @SUDET_NEMCI = Dnešní česká společnost si musí tuto svou minulost

plně a jasně uvědomit a přiznat. Nejde o žádné sebemrskačství, jde

o historickou pravdu a o takové základní věci, jakými je morální očista

a stav národa. Dokud bude mezi nimi převládat sebeomlouvání, či dokonce

obhajování aktu "vysídlení" německých občanů, do té doby bude nutné

pochybovat o jejich skutečné demokratičnosti. Sudetští Němci mají

stejné právo na návrat do svých původních sídel, jako každý jiný národ

na světě. Konkrétní realizace tohoto práva na vlast je pak už jen

věcí politické rutiny a moudrosti všech zúčastněných - nikdy už přirozeně

nemůže jít o návrat ke stavu, který tu byl před půl stoletím. Inspirujeme

se např. děním v současném Rusku, kde jsou v přehodnocování vlastní

zločinné minulosti dále nežli Češi a účinně pracují na obnovení autonomní

republiky Povoložských Němců. O tom, jakou proměnou prošli od války

sami Němci, ani nemluvím. To vše o to více vyniká ve srovnání s nestatečností,

bázlivostí a snad i leností myslet u českých politiků a v české společnosti

vůbec. Postoj k Sudetským Němcům je lakmusovým papírkem celkové vyspělosti

a kulturnosti české společnosti. To co čteme a slyšíme kolem nové

smlouvy s Německem je víc než výmluvné - je to alarmující. @PODPIS = Miroslav Balcar