--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beran Jaroslav č.: 635
Název: Vážený Petře Cibulko
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 04.11.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Je pondělí 4. 11. 1991. Z TV obrazovky v dětském pořadu,

se na mne usmívají herec s. Dočolomanský a poz. lustrovaný hoch Ján

Budaj! Minulý čtvrtek, zadala učitelka dětí osmé třídy, žákům k nastudování

článků o V. I. Leninovi od Olbrachta! Ředitel školy je dolistopadový

kovaný straník! Aby mu nebylo smutno, posílil uč. sbor o asistenta

katedry historie z rozpuštěné vokovické "Sorbony", s. Jiřího Skalníka.

Na moje písemné a ústní protesty, následovala plná podpora těchto

soudruhů ze strany jak ředitele odboru školství ing.Kovana (socdemák),

tak starosty Ml. Boleslavi dr. Herčíka! (býv. KSČ) Na ministerstvo

školství (tam jsem též psal prostest) tito pánové napsali, že tito

dva jmenovaní "učitelé" na mne podají žalobu. Ředitelé odborů, například

dopravy, soc. věcí, živ. prostředí apod. jsou komunisté. Jistě víte,

že ředitelem policie v M. B. je s.major Vengricht, býv. náčelník

politického odboru Správy pro celý Středočeský kraj. Díky JUDr. Sokolovi

jsou na tom podobně jistě i jiné okresy. Tohle je jen hrubé vykreslení

situace na okr. Ml. Boleslav. Znám trochu Vaše předlistopadové názory

z tehdy ilegálních tiskovin. Znám i ty současné z např. Ty Rudá krávo.

Vy jste své názory a úsilí nezměnil. Proto jsem si dovolil se na Vás

obrátit. Na prvním setkání CHARTY 77, jsem s Vámi měl bohužel krátký,

jen asi 3 minuty trvající rozhovor, těsně po Vašem řečnickém "utkání"

s dr. Šabatou. Tento pán, a s. Uhl a jiní mě přesvědčili, že Charta

už není můj hrnek kafe. Mravní povznesení národa není možné bez očištění

společnosti od těch, o kterých píši a jim podobných. Ale jak, kdo,

čím? Lidé už se zase bojí. A zase komunistů. Hlavně u nás na venkově.

Nemám strach, nerezignuji ani nevěším hlavu. Ale je mi smutno. A 39

let. Chci aby moje děti byly učeni vlastenci, demokraty, morálně bezúhonnými

lidmi. Chci aby policii nevedl všeho schopný kádrovák. Proto jsem

neměl 28. 10. 1989 pruhovaná záda od Štěpánových kolků. Proto nehodlám

přestat a i proto Vám píši. Dělám proto, co chci aby bylo, málo? Dělám

to špatně? Vyřeší vše výhra pravice ve volbách? Zabetonované posty

esenbáků a učitelů trochu mrazí. Televize a tisk v jejich rukách!

Už máme zase holé ruce? Vzpomínáte? Ale bude dobře! V to doufám a

jistě i Vy. Na pár řádek od Vás nečekám, ale budu potěšen, přiznávám.

Jaroslav Beran