--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 645
Název: Nechť žije Velká sametová listopadová revoluce
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Oslavy 17.listopadu neproběhly. Nebylo co oslavovat. Na to málo co se nám podařilo urvat, než komunisté úplně předali moc

neokomunistům a quasidemokratům, jsme si už zvykli, takže zbývá už

jen ten větší díl toho, co jsme v listopadu 1989 chtěli. Ten se dá

souhrnně nazvat - nesplněné sliby. Sliby, které, jak dnes vidím, nikdo

ani plnit nechtěl. Nikoho to, zdá se, nemrzí, nikdo neprotestuje,

pouze pár studentů v Plzni nesměle šeptá: splňte, co jste slíbili,

a poslední mohykán Cibulka leze řvaním na nervy těm, co plánovaně

přebrali moc a rádi by chtěli vládnout v klidu, bez rušivých momentů

za strany "lidu". Radikální antikomunisté se, zároveň s funkcí, mění

na obhájce zločinců, a s jejich vlastní důležitostí a mzdou roste

jejich odpor k těm několika málo jedincům, kteří ještě mají chuť se

s lidskou lhostejností poprat. A začínají to pomalu dávat najevo.

Odraz stavu společnosti se projevil i na demonstraci

Klubu angažovaných nestraníků u stanice metra na Národní třídě. Navzájem

si odporující a někdy i zmatené projevy řečníků, špatná organizace

a propagace mítinku, nezbytné "házení viktorek" na závěr, připomínající

hurá - vlastenectví a fangličkaření z dob národního sebeuvědomování.

Je dobré si připomenout, že Winston Churchil používal tuto viktorku

- vztyčenou paží s ukazováčkem a prostředníčkem do "V" jen v tom případě,

když skutečně vyhrál. Trapněji mi bylo snad jen na Václavském náměstí,

na mítinku podporujícím presidenta Havla, kde se za výše zmíněného

"hajlování" zpívala oblíbená Masarykova píseň "Oral jsi synečku".

Studenti, naděje našeho národa, tu zpívali písničku, která si takový

projev tupé stádnosti rozhodně nezaslouží. KAN, který jako jediný

z organizací zbývajících se politikou prosazuje debolševizaci společnosti,

by si měl uvědomit, že diletantství a hraní na falešnou strunu hurá

- vlastenectví mu může pomoci jen krátkodobě. Politický program se

může opřít jen o pevné přesvědčení a průzračnost cílů. "Dělá nám po

těch uplynulých čtyřiceti letech potíže být otevření, jednoznační

a čitelní, protože dříve se to nevyplácelo", řekl na mítinku KAN Jan

Ruml, a já s ním v tomto případě nemohu, než souhlasit.

Otěže a bič

@ABSURDIST<199>N = Jak si to já pamatuju, všichni jsme v listopadu 1989

byli připraveni rázně debolševizovat společnost a utáhnout si opasky

(když už mám použít zaběhnutý výraz), aby se naše děti měly lépe,

než my. Dnes z těchto tehdy naprosto jasných cílů zůstalo věčně dokola

omílané naříkání nad drahotou a pomalu rostoucí důvěra v ty, kteří

před nás kladou vize nových rájů. Už si neuvědomujeme, jakým způsobem

by všichni ti Komárkové, Sládkové, Zemanové a Matějkové tyto vize

uskutečňovali. Začíná nám být lhostejné, že tito exorcisté - vymítači

ďábla kapitalismu, by v podstatě pokračovali v devastaci naší, i prostředí,

v němž žijeme. Je pro nás pohodlnější nadávat, fangličkařit, nepřemýšlet

a mít slepou důvěru k našim novým vůdcům - tatíčkům národů. Za několik

málo dnů se, právě tak jako za komunistů, soustředěnou propagandou

dosáhne všeobecného souhlasu s partikulárními zájmy mocných jednotlivců

a skupin. Václav Havel, jeden z těch, kteří při kabinetní politice

a dohadování o státoprávním uspořádání zcela pominul Federální shromáždění

a tím i on svým dílem napomohl rozpadávání Československa, by dnes

nejraději Federální shromáždění (za pomoci opět nemyslícího davu)

rozpustil a vládl pomocí dekretů sám. Zase zapomínáme, že i

to už tady jednou bylo. Tyto dekrety vydával president Beneš (pravděpodobně

agent NKVD), kterému tehdy také všichni důvěřovali a který svou politiku,

tolik podobnou dnešní politice Havlově, přivedl k moci komunisty.

@ABSURDIST<199>N = Iniciativa na podporu referenda shromáždila přes milión

podpisů. Všude a za jakýchkoli okolností prohlašují, že těch milión

podepsaných podporuje společný stát. Je to však naprosto zjevná lež

a manipulace s občany. Jenom já znám nejméně dvacet lidí, kteří to

podepsali, aby mohli hlasovat pro rozchod federace. Já sám pokud k

nezmanipulovanému referendu dojde, budu hlasovat pro společný stát,

ale nikdy nebudu souhlasit s tím, aby se cokoli, byť i ve jménu čehosi

jakoby historicky podmíněného, prosazovalo pomocí lži a manipulace.

Václav Havel této sprostosti využívá k prosazování svých názorů: "Nechci

nikoho ovlivňovat, ale pokud dojde k referendu, tak doufám, že se

tím udrží společný stát". Je zajímavé, že v tisku ani v televizi a rozhlase nedostali

prostor názory kontroversní, které chtějí rozpad federace - ať už ze

slovenské či české strany. Veřejnost je manipulována, vedena za ručičku

k určitému cíli a seznamována jen s jednou možností. V čele této manipulace

stojí iniciativa na podporu referenda "Výzva občanů". Může být v takovém

případě referendum opravdu demokratické? Tvrdím, že nemůže. Proto

se nechci podílet na nedemokratickém způsobu ovlivňování lidí a zároveň

s mým přítelem a redakčním druhem Bedřichem Karlem a dalšími odvoláváme

své podpisy na podporu referenda, a toto odvolání a protest proti

lhaní a manipulaci spoluobčanů posíláme Výzvě Občanů do Zborovské

ulice č. 16, Praha 5, 150 00. Zodpovědně zde prohlašuji, že připsání

části na podporu požadavků presidenta Havla k "výzvě občanů" a následná

manipulace s podpisy signatářů, kteří svým podpisem podpořili pouze

uspořádání referenda, je lumpárna komunistického formátu, hodná bolševického

způsobu zacházení s lidmi, a lidé kteří to učinili jsou lumpové a

lháři, a jako slušný člověk s nimi nechci mít nic společného.

Příčí se mi kritika bývalých disidentů za každou cenu,

obzvláště svých komplexů. Mám moc rád lidi, jako jsou John Bok, Stanislav

Penc, Jan Ruml, Petr Cibulka, Michal Plecitý, Stanislav Devátý, Václav

Benda, Rudolf Battěk, Karel Srp, Antonín Bělohoubek a další, i když

s nimi nemusím mít vždy shodné názory. Nenávist rozhodně necítím ani

k Václavu Havlovi. Má kritika je hořká, protože bych byl rád, kdyby

V. Havel konečně dospěl k proklamovanému heslu "žít v pravdě a lásce",

a je ostrá, protože jsem ještě nepřestal doufat, že Václav Havel bude

jednou kritice přístupný auvědomí si, že tomu, kdo má určitou moc

a charisma, nesmí chybět odpovědnost a pokora.

Rozpuštění federálního shromáždění a nové volby

@ABSURDIST<199>N = Různí závistivci, kteří ani nemají představu, kolik

práce musí poslanec odvíst (pokud chce pracovat poctivě), a kteří

se mohou zalknout rozhořčením jen proto, že si poslanci odhlasovali

sedmitisícové platy (zbytek do třinácti tisíc není plat a používá

se na zaplacení sekretářky, odborných posudků, na různé výdaje, např.

pošta, diety a pod.), dnes podporují rozpušetění Federálního shromáždění,

které dosud bylo z jednání o státoprávním uspořádání vypovězeno a

které je de facto jedinou, alespoň částečně fungující demokratickou

institucí u nás. Z federální vlády chodí do parlamentu zákony, s nimiž

se v mnohých případech ztotožňují jenom poslanci Občanského hnutí,

Čs. strany sociálně demokratické a čeští a slovenští komunisté. Například

návrh zákona o půdě, který, světe div se, za vládu garantoval ministr

pravicové ODA, Vladimír Dlouhý. @ABSURDIST<199>N = Díky parlamentu se z těchto vládních paskvilů stávají

mnohdy zákony, které sice nejsou ideální, jež však, alespoň částečně

pomalu, pomaloučku směřují pryč od jakékoliv formy socialismu. Dobře

se to ukázalo při projednávání lustračního zákona. Návrh lustračního

zákona, tak, jak přišel z vlády nazvali někteří poslanci zákonem na

ochranu estébáků. Z parlamentu však vyšel zákon zcela jiný, přijatelný

jako první krok při debolševizaci společnosti. O tom, jakým způsobem

funguje další demokratická instituce - president, jsem psal už na

jiném místě. Noví zastánci vypsání předčasných parlamentních voleb

se, podle mého názoru přiklánějí ke Sládkově křiklounství a nedemokracii.

Demokracie je volba a my jsme si zvolili tento parlament. Jako demokratičtější

krok vidím rozpuštění federální vlády a její znovusestavení podle

skutečného rozložení rádoby koaličních sil v parlamentě. Jak by dopadly nyní vypsané volby do parlamentu? Domnívám

se, že volby by vyhráli ti, kdož mohou nejvíce ovlivňovat veřejné

mínění (nejlépe je to vidět právě nyní), mají nejvíce peněz a jsou

známí z televizní obrazovky. Jelikož stále existuje informační monopol,

především v televizním vysílání, a většina "nezávislých" tiskovin

podporuje dnešní levici ve vládě i mimo ní, tak by se ve volbách nejlépe

umístili - z pravicových stran ODS (s případnými koaličními partnery)

a z levicových a extrémně-levicových Občanské hnutí, Československá

strana sociálně demokratická, slušovická Zemědělská strana, Socialistická

strana, díky federální vládě bohatí komunisté aSdružení pro republiku-Republikánská

strana Československa. Na Slovensku je situace ještě jasnější. Krypto-komunistická

Mečiarova strana ve spojení s částí KDH ašovinisty nemají dnes na

Slovensku konkurenci. Pravicová strana na Slovensku prakticky neexistuje.

Když to sečtu, vyplývá mi z toho následující: Občanské hnutí, Čs.

strana sociálně demokratická, Zemědělská strana, Čs, strana socialistická,

(strana Zelených?), Hnutie za demokratické Slovensko, Krestiansko

demokratické hnutie, případně SNS spolu vytvoří BEZKONKURENČNÍ NEOKOMUNISTICKÝ

BLOK, navíc s možností povolební koalice s komunisty, jak je tomu

ostatně už nyní (OH i ČSSD většinou hlasují v jednom šiku s komunisty!).

Mezi tím bude lavírovat pravo-levá ČSL. I kdyby se rozpadla ČSFR,

bude levice dost silná, aby získala většinu v parlamentu. Potom by

došlo ke zrušení či nepřijatelné změně lustračního zákona a dalších

zákonů, které se snaží očistit společnost. Vůbec nepochybuji o tom,

že "Lustrační zákon" je jednou z hlavních příčin snah o rozpuštění

parlamentu a vypsání předčasných parlamentních voleb. Co jiného mohlo

naše quasidemokraty přimět ke společnému vytí se Sládkovci?

Národní sebeurčení

Zatím může president rozpustit parlament vždy, když

se ani v dohadovacím řízení nedohodneme na nějakém zákonu, dohadovací

řízení je však povinné jen tehdy, když poslanci neodhlasují rozpočet

federace. Vedle rozsáhlejších pravomocí, které by vedly k autoritativnímu

systému (opět se tu nabízí paralela se Sládkovým pojetím demokracie

- vláda silné ruky), chce president rozšířit zatím blíže nespecifikované

důvody, kvůli kterým bude moci rozpustit parlament. (Přestože tyto

důvody nikdo zatím nezná, chodí i na jejich podporu, z továren a škol

tisíce podpisů. Připomíná vám to něco?). Vzhledem k tomu, že jsme

zvolili parlamentní systém, nikoli systém presidentský, je toto počínání

podivné. Po rozpuštění parlamentu by tedy vládl jedinec Havel. Jde

proto o důvěru ve Václava Havla, ale i ovelmi nebezpečný precedens

do budoucna. Příště by toho mohl využít někdo, kdo už nebude mít takovou

důvěru. Nezapomeňme, že i Hitler se dostal k moci demokratickou cestou.

President Havel směřuje své aktivity k zachování federace za každou

cenu. I já jsem zastáncem společného státu, je však potřeba vidět

všechny souvislosti i z jiného úhlu, který se liší od toho oficiálního,

prohradní propagandou do nás horem spodem huštěného. Nedávno jsem napsal, že na separatistických demonstracích

se scházejí bolševici a náckové toho nejhoršího druhu. Chodí tam i

lidé zmanipulovaní (tak jako unás je i na Slovensku informační monopol)

a dále i lidé, kteří mají na společný stát prostě jiný názor. Udržování

státu za každou cenu - mítinky a demonstrace vČechách a na Moravě,

zvyšování napětí aemocí, tlak a ultimáta, se nejvíce odrazí právě

na Slovensku. Zastánci samostatného státu a federalisté začnou mezi

sebou válčit (už prakticky začali). Může to vést květšímu násilí,

případně k ozbrojenému konfliktu a následně k "nutným zásahům" policie

či armády vůči určitým skupinám obyvatel. Je potřeba nahlas a jasně říci: "Každý národ má právo

na sebeurčení". Pomocí referenda tak učinili Litevci, Estonci, Lotyši,

Chorvati, Slovinci a další národy a národní menšiny. Nevidím jediný

důvod, proč by právě Slováci toto právo neměli mít. I separatisté

na Slovensku souhlasí s referendem v tom případě, když bude jen na

Slovensku a otázku určí Slovenská národní rada. Referendu by samozřejmě

měla předcházet dostatečně dlouhá celonárodní diskuse, při níž přístup

do sdělovacích prostředků musí mít zastánci všech názorů na státoprávní

uspořádání. Pokud by se Slováci rozhodli pro samostatný stát, tak

by tato poklidná varianta, jako vyjádření dobré vůle z profederalistické

strany, dávala větší naději pro jednání o ekonomických, celních a

dalších dohodách se Slovenskou republikou. Nahrazování absence rázné

apřímočaré české politiky různými náhlými ultimáty, katastrofickými

scénáři avyhrocováním situace, vedoucímu ke zvýšení adrenalinu v

krvi a k násilí (ať už zjakékoli strany) je hloupé, nedemokratické

a popírá právo slovenského národa na sebeurčení. Ještě něco. Nevěřím

na nějaké trvalé odloučení Čechů a Slováků. Ani jeden národ nelze

přestěhovat ze Střední Evropy a "útěk národů" z dosavadních, uměle

vytvořených hranic napovídá spíše spojování Střední Evropy, jako historického

regionu.

AŤ žije Havel

Sicialismus váš a evropský podle Marxe je socialismus

vědecký. Tím se liší váš socialismus od socialismu v Rusku. (...)

Demokracie pravá bude jen tam, kde každý jednotlivec bude přemýšlet

a bude vychováván pro socialismus, jak říkáte, vědecky. Marx a Engls

mluvili o proletariátu, ale myslili proletariát vzdělaný... (...)

Já nemám víc, co bych vám pověděl, mohu vám jen přát, abyste, jak

si přál Marx, měli socialismus opravdu vědecký, abychom měli proletariát,

který by byl s to kontrolovat vývoj průmyslu, abyste vy, čeští socialisté

obou táborů dovedli řešit otázky v klidu a srozvahou, které lidskost

a spravedlnost vyžaduje. T. G. Masaryk,

z knihy O bolševictví

Tyto části Masarykových úvah jsem nepřevzal proto,

abych nějak snížil to dobré, co udělal, jen bych byl rád, aby každý

z nás, než si začně stavět nové modly, přemýšlel o tom, co se za jejich

ideály skrývá. Co se například skrývá za prohlášeními V. Havla a P.

Pitharta o bezvýhradném navázání na tradice první republiky. Je za

tím jen to dobré nebo i Masarykův vřelý vztah k vědeckému socialismu?

Samozřejmě netvrdím, že u Havla tomu tak je (u Pitharta už si tak

jistý nejsem), jen chci zopakovat jedno: než se zařadím do skupiny,

která (jak v posledních dnech slýcháme) bezvýhradně podporuje svůj

idol, musím oněm vědět co nejvíce (tedy ne jenom to oficiální), přemýšlet

o tom, srovnávat se svými názory a zkušenostmi, protože právě zkušenosti

jsou nepřenosné. Pokud toho nejsem schopen, ať už z jakýchkoliv důvodů

- a bezvýhradně přitom podporuji svůj idol, jsem slepá ovce - pouze

jeden z davu.

František Kostlán