--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 647
Název: Nespokojenost bývalých politických vězňů
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

shromáždění, bývalým politickým vězněm, Bohuslavem Hubálkem. - Pane poslanče, navrhl jste zákon o době nesvobody, který se dlouho nemohl dostat na pořad jednání FS. Nyní se na pořad dostal a byl, v pozměněné verzi, schválen. Chtěl bych se Vás zeptat, proč jste tento zákon navrhl a jak jste spokojen s výsledkem? Ta záležitost běží víc než třičtvrtě roku. Původní myšlenka byla, aby se nějakým prokazatelným způsobem odsoudilo zlo, panující u nás přes čtyři desetiletí. V mezidobí se podařilo přijmout usnesení, které mělo podobnou tématiku, je obsáhlejší, ale nemá tu právní sílu zákona. Proto snad bylo přijato bez větších problémů. Proti zákonu "O době nesvobody" byla od začátku veliká nechuť. Celkem čtyřikrát jsem žádal o zařazení na program jednání FS, až po čtvrté to vyšlo. Ovšem nebyl přijat můj návrh, ale úprava poslance Vilda z OH, která částečně vystihuje podstatu věci, ovšem její slovník není tak důrazný, aby vystihoval i tu emotivní stránku, a není adekvátní prožitým hrůzám. Liší se tím, že nevystihuje drastičnost doby. Kdo za návrhem poslance Vilda může vycítit tu tíhu diktatury, noci strávené na apelplacech, mučení, tisíce zmařených životů - nejenom těch, co zahynuli, ale i těch, kteří byli nuceni emigrovat. Byl tak ochuzen duševní potenciál našeho národa. Byl bych o hodně radši, kdyby byla přijata původní verze, schválená Konfederací politikých vězňů. Vím však, že kdybych nepřistoupil na jiné slovní vyjádření, tak by zákon neprošel vůbec. Byla by to ostuda i pro parlament, a já už nemám tolik sil, abych se snažil popáté prosazovat, co je zřejmé většině národa. Čeká nás další závažná práce a zákon v podobě, v jaké byl přijat, je pro mě akceptovatelný.

- Schválená verze málo postihuje etickou rovinu problému. Zákon "O době nesvobody" má dvě roviny. Tu etickou - nešlo jen o bezpráví, ale především o diktaturu a zločiny v jejím jménu páchané. Druhá rovina je praktická stránka věci. Zákon má napomoci při rozhodování o "zbytkových trestech", které jsou soudy udělovány bývalým politickým vězňům. (Po "odpolitizování" jsou přidělovány tresty za "kriminální činnost", např. za krádež letadla, traktoru apod., při opouštění ČSSR - pozn.red.). Podle dosavadní praxe by nemohli být rehabilitováni ani atentátníci na Reinharda Heydricha, protože se dopustili vraždy.

- Proč trvalo tak dlouho, než se s tímto zákonem začalo FS zabývat? První moment byl ten, že můj návrh vyjadřoval krátce a zapamatovatelným způsobem to, co jsme cítili a cítíme a co jsme žádali v listopadových dnech 1989. Ne všem to bylo pochuti. Druhý moment byla určitá osobní zainteresovanost některých poslanců, protože přijetím zákona se rušilo usnesení na podobné téma.

- To znamená usnesení, které navrhl pan poslanec Bratinka? Pan poslanec Bratinka se soustavně zdržoval hlasování, když se jednalo o zařazení návrhu zákona "O době nesvobody" na program Jednání FS, teprve při posledním projednávání projevil vstřícný postoj, takže...konec dobrý, všechno dobré.

- Jak si vysvětlujete, že poslanci Občanského hnutí, kteří jindy hlasují většinou s komunisty, pro tento zákon hlasovali? Byla to jakási úlitba veřejnosti. Je rozdíl mezi politikou prosazovanou ministry aposlanci OH a tím, že jim byly adresovány výtky od občanů, právě pro neschvalování zákonů, které mají očistit společnost. - Pane poslanče, podílel jste se také na přípravě podkladů pro návrh zákona otřetím - protikomunistickém-odboji, který navrhne ČSL. Podílel jsem se na shromažďování materiálů, avšak ta hlavní práce ležela na právnících ČSL. Konfederace politických vězňů potom dostala tyto zásady kpřipomínkování, a poté právníci vypracovali paragrafové znění. Dnes jsem ho podepsal jako jeden ze spolunavrhovatelů. - Jakou dáváte tomuto zákonu šanci na projednávání, respektive na odhlasování?

Zákonu o "III. odboji" dávám stejnou šanci jako zákonu "O době nesvobody".

V zákonu je například myšlenka morálního tribunálu, se kterou přišel už loňského roku Klub angažovaných nestraníků, nepromlčitelnost komunistických zločinů a další věci, ke kterým bude zřejmě spoustu výhrad. Já si myslím, že návrh zákona oprotikomunistickém odboji se shoduje s právním státem, proto jsem jej podepsal.

- Jste předsedou politické komise Konfederace politických vězňů. Jakou má tato komise funkci?

Tato komise se snaží formulovat naše požadavky a prosazovat je navenek. Zpočátku jsme spoléhali i na osmašedesátníky, kteří obsadili téměř všechny důležité funkce, jenže jsme se zklamali. Vidíte jejich přístup k politickým vězňům, k našim vojákům v západních armádách. Vím například, že Lidové noviny slibují zveřejňování historických materiálů o komunistických zločinech, ale ve skutečnosti tomu věnují prostor minimální. Mohl bych to doložit citacemi z listů, protože mi píše spousta bývalých politických vězňů. Převládá pocit, že bychom jim vyhovovali jako mrtví, aby se mohli hlásit k našemu odkazu, ale živí jim překážíme. Byli jsme u pana prezidenta, seznámili ho s našimi představami, žádali jsme ho třeba větší podporu pro zainteresování bývalých politických vězňů v krajích při očistě společnosti, ale tisk i televize zveřejnily pouze začátek dokumentu, a tím z nás udělaly jakési antikomunistické fosílie, kterým jde jen o sociální zabezpečení a rehabilitace. Také proto vznikla politická komise KPVČ. Spolupracujeme i s obrozeným Svazem bojovníků za svobodu (II. odboj), ale i s realisticky uvažujícími chartisty, jako je např. letošní mluvčí Charty 77, paní inženýrka Alena Hromádková. Snažíme se tedy ovlivňovat veřejné mínění a ukázat občanům, koho stojí za to volit, podle toho, co dělá - a ne, co říká. A hlavně, že stojí zato - jít k volbám.

- Po rozpadu OF jste nevstoupil do žádné politické strany, je tedy menší pravděpodobnost, že se znovu dostanete do parlamentu, což by podle mého názoru byla škoda.

Chystal jsem se vstoupit do ODS. Na olomouckém Kongresu jsem vystoupil s požadavkem - nepřijímat bývalé komunisty. To není segregace v tom špatném slova smyslu. Nikdo nemůže vyčítat třeba Rotary klubu, že si vybírá svoje členy. Ať se komunisté zorganizují třeba v demokratické levici, ale proboha, ať se nemíchají mezi ty, ke kterým dříve nepatřili, a dnes z konjukturálních důvodů patřit chtějí. Tento názor na sněmu ODS neprošel. Já bych samozřejmě mohl říci, že se podřídím rozhodnutí většiny, protože to je demokratické, a všelijak to omlouvat jenom proto, abych ošálil svoje svědomí, abych měl jistotu, že v příštích volbách se dostanu na kandidátku a usednu znovu do poslaneckého křesla. Ze sněmu ODS jsem však odešel, přestože do parlamentu chci kandidovat i v příštích volbách.

- Nebojíte se, že v příštím parlamentu bude méně poslanců, kteří kladou v politice větší důraz na etiku a logiku?

Rád bych navrhl nový volební zákon či jeho novelu, jež by umožnila kandidovat i jednotlivcům na základě jejich osobních kvalit, nikoli díky servilnosti vůči partajní kázni. Neříkám, že ve všech stranách to tak funguje, avšak u některých je zde tento předpoklad už dnes. Děkuji za rozhovor. František Kostlán

Děkuji všem poslankyním a poslancům, kteří se k původní verzi zákona příznivě stavěli, a za věcnou pomoc zejména pak poslanci Pavlu Konečnému z HSD - SMS I. Bohuslav Hubálek