--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 670
Název: Orwellovské chvíle
Zdroj: NN Ročník........: 0001/009 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Po desetiletích zvůle je politická a morální otrlost některých lidí tak veliká, že u nich někdy jen ztěží rozlišíš, kdy je to ještě "jen" otrlost, a kdy je to už "plnohodnotný" cynismus. Zmíním se o třech takových chvílích, kdy neotrlého člověka opět až polekala jak ona otrlost, tak veliký cynismus, a kdy musel myslit jak na kafkovskou, tak na orwelovskou absurditu. První "lahůdka" - minuta ticha za G.Husáka ve Slovenské národní radě. Odhaduji, že pro mnohé přítomné to byla minuta psychicky velice náročná! Pro komunisty dosavadní i bývalé náročná asi především tím, aby "zachovali důstojnost" a nekřičeli smíchy nad takovou poctou zloduchovi tak výjimečnému. Neobyčejně náročná ta chvíle byla jistě i pro lidi politicky a morálně otrlé relativně méně - nepropadnout se při něčem takovém hanbou, neutéct z té zasedací síně plni zděšení a zhnusení, to pro ně asi nebylo snadné!

Druhá "lahůdka" - účast předsedy slovenské vlády a předsedy Slovenské národní rady na pohřbu tohoto "koneckonců přecejen výjimečného a významného Slováka!" Patřičně komentovat toto, na to by bylo asi třeba opravdu Orwella samotného! Od této chvíle lidé neotrlí budou mít nepochybně silné nutkání mluvit spíše jen o nich (těch dvou výtečnících) než s nimi. Kdo nevíš přesně, o čem je řeč, když se mluví o politické a morální otrlosti, rozeber si "duševní velikost" těchto dvou pánů ve chvíli jejich účasti na onom pohřbu, a budeš vědět nadosmrti!

Třetí "lahůdka" - oslavná půlhodinka ve státní (!) televizi k Dubčekovým sedmdesátinám! - Člověk před naší zemí a před miliony našich lidí provinilý tak moc, že by před televizními kamerami měl zahanbeně prchat, jim naopak samolibě nastavuje tvář! Kdyby Pascal už před několika staletími nemluvil o člověku jako o "nepochopitelném netvoru", musel by ten výrok vyslovit vnímavý člověk v této chvíli! Ten, kdo by měl přemnohé prosit za odpuštění, se nechává oslavovat jako osobnost hodná úcty! To přece také dokazuje, že žijem pořád ještě jen v předhistorii dějin skutečně lidských!

Ant.Bělohoubek

(Přetištěno z deníku demokratické pravice - Zemědělské noviny)