Osudy knih
Bohumil
Hrabal:
Obsluhoval
jsem anglického krále.
Vydala
Jazzová sekce v letech 81/82.
Náklad 5
000 a více.
Z archívu
ÚV KSČ: „Po telefonické dohodě dostavili se dne 6. Září 1982 v 10 hodin na
Obvodní prokuraturu pro Prahu 4 k prokurátorce JUDr. Soldátové s. A.
Trojan, pracovník IX. Odboru a ing. Z. Mácha, pracovník I. Odboru Ministerstva
kultury ČSR, za účelem předběžného jednání a ústního oznámení ve věci trestné
činnosti Karla Srpa, předsedy výboru a hlavního redaktora býv. Jazzové sekce
Svazu hudebníků ČSR. Při tomto předběžném jednání bylo dohodnuto, že písemné
oznámení trestné činnosti K. Srpa bude na prokuraturu pro Prahu 4 zasláno
dodatečně. (kráceno)
K. Srp byl
několikrát požádán pracovníky MK ČSR, včetně prověrkové komise, o poskytnutí
informací a písemných materiálů k publikační a jiné činnosti býv. Jazzové
sekce. Informace i písemné materiály odmítl předat s odůvodněním
mlčenlivosti a bez projednání s výborem JS. Doporučil zástupcům MK ČSR
obrátit se se všemi požadavky písemnou formou na výbor. Tento postup, zejména
pro revizní orgány MK ČSR, je neuskutečnitelný, protože JS byla zrušena a K.
Srp tímto způsobem brání prověrkovým orgánům při plnění jejich služebních
povinností. K. Srp všechna dosavadní jednání se zástupci MK ČSR ignoroval,
zadal do tisku vydání publikace B. Hrabala bez povolení, a počítá s její
distribucí. Tak vzniká nebezpečí z prodlení při rozšiřování nepovolené
publikace.“
Udavačské
iniciativě A. Trojana a Z. Máchy předcházela řada policejních výslechů, které
řídil mjr. Vacho. Vyslýchán byl nejenom B. Hrabal, ale i místopředseda Sekce –
Joska Skalník, tiskárny obdržely zákaz cokoliv pro JS tisknout – zato okamžitě
informovat atd.
Ze
záznamu, který podepsal ředitel odboru umění MK ČSR Miloslav Kaizr, vyjímáme:
„Současně bylo jmenovanému sděleno (pozn. K. Srpovi), že spisovatel B. Hrabal
má všechny možnosti publikovat své
literární práce, což plně využívá jak v nakladatelství, tak
v divadle, televizi, filmu a rozhlasu, naopak jeho práce jsou vydávány v poslední
době v rozsahu větším, než je u všech jiných autorů obvyklé.“ Dále byl
varován, že vydávané publikace Jazzové sekce jsou „v mnohém v rozporu
s kulturní politikou čs. Socialistické státu… …a že jeho počínání je i
závažnou otázkou důvěry vedení organizace hudebního vydavatelství Panton,
jejímž je zaměstnancem.“ Záznam pro operativní poradu vedení, 21. 11. 1983 –
Důvěrné:
„Rozvázat
pracovní poměr s jmenovaným pro ztrátu důvěry, a to na základě toho, že
jako odpovědný redaktor přes několikeré upozornění vydával publikace, které
nejsou v souladu se zájmy organizace. Toto rozhodnutí učinit na základě dopisu
MK ČSR řediteli Pantonu, v němž bude požádán o provedení kádrových
opatření vůči jmenovanému vzhledem k uvedeným skutečnostem. Podle vyjádření
s. Kaňky (ředitel legislativy MK ČSR) lze předpokládat, že v případě
soudního sporu lze počítat s rozhodnutím ve prospěch Pantonu.“
V tajné
instrukci následují konkrétní pokyny všem kulturním organizacím v resortu,
jak mají postupovat (vypracovali mj. Kaňka, Kordač, Hraba – MK ČSR) včetně
záruk, že případný soud Panton vyhraje (slíbil zařídit dr. Hraba). Protože
ředitel Pantonu, zasl. umělec Miloš Konvalinka, činnost Jazzové sekce mlčky
podporoval (mj. zásluhou Jiřího Maláska vyšly gramodesky Jazzrocková dílna), obsahuje
jiná tajná instrukce odstavec, že v případě Konvalinkova nesouhlasu bude
propuštěn i on. Miloš Konvalinka, dnes žijící v Brně, projevil na svou
dobu neuvěřitelnou statečnost a ministerským pohůnkům řekl, že není gestapák –
a odešel do důchodu. To již věděl, že StB dělá po nocích v Pantonu
prohlídky stolů, instaluje tam zařízení atd. Karel Srp byl vyhozen krátce po
něm. Soud pochopitelně prohrál (hájil jej dr. Motejl), prohrál i odvolání (to
již byl ve vězení). Komunisty u soudu hájil dr. Horák z AP v Ječné
ulici. Ředitelem Pantonu se pak nestal nikdo jiný, než dr. Hraba…
V této
době byla však Hrabalova kniha již vytištěna. Sekce se ocitla v děsivých
finančních problémech, protože nemohla knihu ihned prodávat. Po nějaké době se
však Bohumil Hrabal projevil jako grand: Po mnoha výsleších, nátlacích, aby
odvolal dedikaci Jazzové sekci v úvodu knihy, přispěl značnou finanční
částkou na úhradu tisku. Předání autorských výtisků by bylo samostatnou
povídkou. V té době naštěstí zemřel Brežněv, Andropov začal komunisty
věšet, a zdejší mocní začali přeceňovat své lacino nakoupené vily. To byla
chvíle, kdy Jazzová sekce knihu pustila na trh.
Udání se
sice pozdrželo, ale neustalo:
Správa
Sboru národní bezpečnosti. Pokyn z 12. Září 1984. Důvěrné.
„Na
základě oznámení ministerstva kultury ČSR ze dne 13. 9. 82 pod čj. 2340/82 –
IX, zaslaného Obvodní prokuratuře pro Prahu 4, bylo dne 3. 3. 1983 vyžádáno
orgány MS VB Praha provedení revize hospodaření Jazzové sekce SH
v naznačených směrech: (kráceno), bod 3/Kdy a u které organizace bylo
zadáno do tisku vydání literárního díla B. Hrabala – Obsluhoval jsem anglického
krále.“
Materiál
dále ukládá najít na Jazzové sekci cokoliv za každou cenu. Oznamuje, že byla
vytvořena pracovní skupina pro tento případ. Pokyny rovněž dává městský
prokurátor v Praze v. z. Mario Prášek a upozorňuje, že dle sdělení dr.
Bernáškové z Generální prokuratury je nutná součinnost orgánů, kterou má
zajistit mjr. Kalina.
5. 5. 1985
se náčelník 2. Oddělení OV VB mjr. Jaroslav Salát omlouvá JUDr. Bernáškové, že
nestačí splnit její pokyny do 15. 5. 1985 ve věci podezřelých Karla Srpa a
Josky Skalníka, a žádá o posunutí termínu nejméně o jeden měsíc. Z archívu
býv. X. správy čteme, že Bernášková požadovala výslech všech osob, které
odebíraly knihy z Jazzové sekce. Již tedy nešlo pouze o Hrabalovu knihu,
ale o zdokumentování všeho (nakonec StB vyslechla několik set členů JS –
jednalo se o nejrozsáhlejší akci proti nezávislé kultuře).
Jak vše
dopadlo, víme. Ale ještě – pro tuto chvíli – poslední dokument ze dne 2. Září
1985 (v ten den byly provedeny domovní prohlídky u výboru JS): Major Jaroslav
Salát schvaluje změnu plánu vyšetřování a jeho pokračování dle propozic správy
vyšetřování.
Citujeme
první odstavec: Situace – Na základě rozhodnutí náměstka ministra bude
v celé věci postupováno jinak, a to oproti původním záměrům budou
provedeny domovní prohlídky, a to nejen u členů výboru bývalé Jazzové sekce,
ale i osoby pana Chadimy, který je řadovým členem JS SH, ale zároveň
chartistou. Vzhledem k tomu, že bude třeba v prvé řadě provést
výslechy k zajištěným materiálům při domovních prohlídkách a provést
vyhodnocení zajištěných věcí, a dále jejich předání pracovníkům 10. Správy FMV
k dalšímu vyhodnocení, musí zákonitě dojít ke změně plánu vyšetřování:
Dále mi bylo zdůrazněno mjr. VINKLÁRKEM, že v samotné věci nebudu
rozhodovat o vznesení obvinění sám, ale že si toto právo vyhradila JUDr.
BERNÁŠKOVÁ z GP ČSR. V neposlední řadě je třeba zabezpečit navázání
kontaktu s likvidační komisí – s. NIKLASEM (pozn. Dnes stále ředitelem
odboru kontroly ministerstva kultury u pana Uhdeho, přibližně v té době
rovněž velel milicím. Byl rovněž hlavním svědkem při soudu s Jazz. Sekcí.
Ve funkci je p. Uhdem držen údajně proto, že má příbuzenský vztah
s rodinou kohosi na Hradě) – a pracovníky ONV Praha 4 k zabezpečení
úkolů, které vyplynuly z porady s mjr. VACHEM a s. VACKA
k domovním prohlídkám… shromážděné materiály budou předány JUDr.
Bernáškové k rozhodnutí. 2. září 1986 byl výbor Jazzové sekce uvězněn.