--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 661
Název: Horoucí džíhád Johna boka o naději a důvěru
Zdroj: NN Ročník........: 0001/009 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Johna Boka nemusíme zvlášť představovat. Tento nesmlouvavý bojovník za pravdu je u nás znám každému, komu tato hodnota není lhostejná. Odvážný a aktivní v disentu i po boku Václava Havla, kterému od počátku revoluce pomáhal a kterého chránil. Johnova otevřenost, s jakou přistupuje nejenom ke svému příteli prezidentovi, je příkladem touhy po přímé demokracii, a proto zcela oprávněně nachází své místo v našich novinách. V tisku s ním již probělo tolik rozhovorů, že to až budí dojem, že přicházíme pozdě. Ale není tomu tak. John je člověkem s bohatou invencí, takže stále má co říci nového. Ale posuďte sami.
PRASE zůstane prasetem...
Na statek musí přijít sedlák, do politiky politik, a ten, kdo řídí úřad, tak by k tomu měl být vybaven morálně a neměla by mu hlavně chybět schopnost rozlišovat a vybírat si kvalitní spolupracovníky. Místo toho opět platí, že účel světí prostředky. Prostě velmi lapidárně řečeno: "Prase zůstane prasetem, i kdyby se za něho modlil největší světec." A jestliže na ministerstvu vnitra a FBIS nyní znova přijímají estébáky k těm, co tu ještě zůstali, nebo jestli pan Sokol argumentuje tak, jak argumentuje, pak je to důkaz, že jsou tam neschopní lidé. Neumějí to všechno překopat a začít třeba s těmi mladými policajty, kteří nebyli takovými kanálijemi jako ti politruci nebo nomenklaturně postavení důstojníci jak u policie, tak u Federálního ministerstva vnitra, to jest na postu StB. V StB je mimochodem velká paleta lidí, a do dneška se nepovedlo mezi nimi rozlišit, kteří z nich jsou lidé přijatelní a kteří ne. Mělo by se rozlišovat mezi lidmi, kteří pracovali například v technických službách, od lidí, kteří pracovali v nomenklatuře, kde skládali úlitbu komunistickým božstvům.
Další věc je ta, že pánové Stárkové a Fendrychové využívali toho, že občané nejsou informováni. A navíc tvrdí, že jim jde o demokracii. Huba je plná morálky, přetřásá se minulost, jak jsme byli stateční, a přitom si panující nemorálnost dovedou velmi chytře zdůvodnit a vysvětlit. Ale vůbec jim přitom nedochází, že se dá zdůvodnit i vražda dítěte.
Mylně se považují za odborníky
Každý vůl, který třikrát štípne do polínka, si myslí, že umí štípat dříví. Možná umí, ale nemůže o sobě říct, že je dřevorubec. V této zemi je spousta schopných mladých lidí, kteří mají dispozice být dobrými policajty. Ale když je to policajt, tak je to policajt, a ne politik. Mluvil jsem o tom s řadou lidí. Mluvil jsem s člověkem, který žil v komunistickém režimu a byl policajtem do roku 1968. Dělal na kriminálce na mordpartě, nikdy nebyl ve straně, a ani teď nechce být straníkem, ani politikem a říká o sobě: "Já jsem policajt!" V roce 68 musel odejít. Teď se vrátil. Ano, takový člověk by mohl být podle mne daleko spíš ministrem vnitra České republiky než pan Sokol. Ptáš se mne, zda mám nějaké konflikty s panem Novotným? Ne, nemám s ním žádné konflikty. Mně je ho pouze po všech těch intrikách z jeho strany líto. Nechci ho omlouvat, protože nepřestává být zodpovědný za své činy, ale můj názor je ten, že pan Novotný je nula, spíše oběť a loutka. Loutka, která byla použitá Janem Rumlem, panem Langošem a panem Křižanem. A pan Novotný se obklopil opět nulama nebo grázlama, protože kvalitních lidí se bojí. Straničtí politruci, estébáci, ba i okresní tajemník, to jsou lidé, kteří sloužili v minulosti komunistům, než byli vyhozeni, a jsou ochotni sloužit nové moci stejně bezmezně a oddaně jako psi. Pes poslechne, že? Pes neuvažuje. Pan Novotný se rychle naučil, stejně jako chlapci na federálu, že mít pod sebou psy je mnohem výhodnější než svobodné, zodpovědné a myslící bytosti. Už ten trik s reorganizovaností, způsobem, jakým měli být propuštěni estébáci, je nedůstojný a upadlý. Ministr vnitra Langoš měl požádat Federální shromáždění a při tvorbě zákona o FIS, když už jsme chtěli, aby takový úřad byl, jsme se měli s estébáky rozejít. Kdyby byl někdo propuštěn pro nepoužitelnost, žádná lidská práva by nebyla porušena. Mne nezajímá jejich profesní vybavenost, ale to, co dělali za svinstva v minulosti. Dneska je tolik nevinných, tolik spravedlivých a tolik obětí, až mne to dojímá. Skutečností ale zůstává, že právě lidé, kteří jsou na vedoucích místech, nechali přežít všechny ty, kteří jsou na vedoucích místech, nechali přežít všechny ty, kteří prošli tak zvanými prověrkami, a teď je důležité, kdo dělal prověrky, jak dělal prověrky a jaké měl informace v době, kdy je dělal. Lustrace pro ÚOÚD dělal tehdy pan Rambousek, který je šéfem SEA, to je evidence obyvatel, kde jsou materiály jak agentů a tajných spolupracovníků, tak tam jsou archivovány nepřátelské osoby atd. Tento pan Rambousek, už za komunistů velmi chytrý člověk, nomenklaturně dosazený, má plnou důvěru pana Langoše. Podílí se na lustracích. Tento člověk, když dělal šéfa, a my jsme chtěli dělat kontroly, tak nám kolikrát dával "čisté" materiály na lidi, o kterých jsme pak zjistili, že byli spolupracovníky StB, a mnozí byli dokonce i přímo estébáky do roku 1968. Nechci zatím jmenovat, protože chci určité věci dodržovat, ale mohu s tím kdykoliv vystoupit, kdyby mne o to třeba požádalo Federální shromáždění a podobně. Chci jenom na tomhle dokázat, že ministerstvo vnitra jak federální, tak republikové, včetně FBIS, klame. - Oni to určitě chlapci myslí dobře. Ale jejich hluboké přesvědčení, že to dělají dobře, avšak přitom nenaslouchají druhému, je slepota. Pánové Langoš, Ruml, Sokol, Novotný, oslepli. Bláboly o tom, jestli byl Mošnov úspěšný nebo ne, jsou k ničemu. A to, že Federální shromáždění akceptuje akt, který je státně teroristický, je důkazem nemohoucnosti.
Ti, co opovrhují občany, by si měli uvědomit... Jak se můžeme vlastně cítit bezpečni, když nás najednou přepadne takováhle banda zabíjáků, aniž by nás na to někdo upozornil, a my se přitom nebudeme podílet na žádném svinstvu. Tvrdí se, že ve světě jsou takovéto akce, jako je Mošnov, naprosto běžné. Ano, jsou, ale ve své většině končí naprosto úspěšně. A tahle akce byla vlastně, podle mne, také úspěšná - ale jen proto, že tam nebyli mrtví. Zodpovědní pánové by si však měli uvědomit, že jestliže běžně opovrhují občany, pak by neměli opovrhovat lidmi, jako má pan Čuba. Ten na rozdíl od nich má totiž skutečné profesionály.
- Proč přisputuji k hladovce? Protože pro mne je to už prostě nepřijatelné. Někdo sice říká, že to, co dělám, je vydírání, ale já říkám, že hladovka je poslední stav před nemohoucností. A jestliže jsem se obracel na všechny strany, na Federální shromáždění, jestliže o tom ví i pan prezident, kterému jsem to říkal o jeho narozeninách, jestliže si pan prezident neuvědomuje, jací lidé mu to říkají, jestliže důvěřuje těm, kterými je obklopen a tvrdí, že on je blízko politicky a ostatní tomu nerozumí, to je jako by nám říkal, že jsme všichni blbí. Možná však, že oni jsou skutečně tak blízko politiky, že už ani nevědí, co je to realita, potom ale, na co je ta politika, protože politika odtržená od života, to je to, co jsme tu prožívali přes čtyřicet roků. Pro mne politika neodtržená od života je to, co se děje v demokratické společnosti nebo ve společenství, které chce být demokratické. A to jsou doslova slova pana prezidenta, že nás chápe, ale že jsme hlupáčci, kteří nevědí to, co ví on. Co ale mu brání, aby nám řekl to, co my nevíme? Nebo je to tak hrozné, že se to nemůžeme dozvědět, protože by na nás padla hrůza a utekli bychom z tohoto světa?
Ne, mně to spíš smrdí opovrhováním občany. To už tady jednou bylo, že občané jsou blbečkové a oni, že jsou ti, co byli vybráni. Nechci říci, že pan prezident byl vybrán náhodou. On k tomu měl dispozice, ať již svoji minulostí, svým intelektem, lidskými kvalitami, s tím vším dohromady. Ale to neznamená, že právě taková hodnota se nemůže deklasovat tím, s čím se stýká a čím se zabývá. Pak to může být zneužito. O tom již psal Karel Čapek při nástupu fašismu v Německu, když hovoří o zradě inteligence.
Nemohl jsem jinak
Proto jsem se rozhodl do toho vstoupit, protože do toho vkládám sám sebe, protože jsem to byl vlastně já, kdo vyzval ty lidi, aby se mnou šli na Hrad. Navíc to bylo velmi paradoxní, protože pan Novotný byl se mnou u pana prezidenta s panem Vocloněm, tuším, že to bylo na začátku loňské zimy. Tenkrát nikdo nebyl postižen. Já si myslím, že když někdo jde k panu prezidentovi sdělit mu důležitou informaci a ten ho přijme, tak se tento akt legalizuje a nemůže být nic legálnějšího. My jsme mu jen vysvětlili případy těch, kteří jsou postihováni, a pan Stárek, oprávněně se mu říká v disentu Čuňas, protože nyní je teprve Čuňasem a za tím si stojím - tak ten začne do médií vykládat o tom, že tito lidé tam byli neoprávněně, a navíc, že říkali panu prezidentovi nepravdu. Tito lidé, co byli u pana prezidenta, se právě tou dobou zabývali problémem Slušovic, a i toho Carga Morávia. Proč tedy pánové Stárek a Fendrych mluví nepravdu, když tvrdí, že tito lidé byli u pana prezidenta neohlášeni? Byli ohlášeni již tím, že já tam přijdu a někoho přivedu. Nevěděl jsem sice, koho přivedu, protože jsem nevěděl, kdo bude na mou výzvu reflektovat, ale věřil jsem, že někteří určitě půjdou. Nespletl jsem se. Také jsem je upozornil, že to nese nějaké to riziko. Opět jsem se nespletl. Ale pořád jsem se domníval, že tu převládá naděje a důvěra - to, co jsem doufal, že pan prezident je. Ale ta pochybnost, která ve mně byla a je, protože jsem zároveň i realista, ta pochybnost potlačila i naději.
Ano, jsem věrnější než psi
K tomu dodávám, že věrnost není otroctví nebo poddanství. Myslím si, že i nadále jsem panu prezidentovi věrný, protože jsem se mu rozhodl sloužit ne jako otrok, ale jako zodpovědný člověk a stále si myslím, že všechno, co dělám, dělám pro jeho posílení, protože to ostatní ho poškozuje. Možná, že teď mluvím příliš emociálně, ale já se bavím s obyčejnými lidmi a přijdu s nimi do styku mnohem častěji než pan prezident nebo lidi kolem něho. Navíc, když přijdou lidé k němu, baví se s nim zcela jinak, než se baví s ostatními lidmi. Mohu pozorovat, že čím dál víc lidí je rozčarováno, tím dál víc jich nechápe, co to pan prezident dělá a proč takové výroky říká. A nanejvýš ti, co mají největší dobrou vůli, říkají: "On o tom asi neví." Ale já říkám, že pan prezident o tom ví velice dobře a je si vědom, o čem mluví. Ví o tom již velice dlouho.
Karavana jede dál
Novináři, kteří kritizují, a zároveň se snaží pochopit, jsou pro naši společnost potřební. Mně ale je těchto novinářů líto, protože to vypadá, že psi sice štěkají, ale karavana jde dál. Je to nemravné. Někdo říká, na západě se to děje nebo v jiných zemích demokratických taky. Pravda. Jenže, když si vezmu za příklad opět Mošnov, tam by to bylo mnohem víc v novinách a noviny mají takovou sílu, že by to někde skutečně skončilo a ne vyšumělo tím, že parlament je pohladí po hlavičce a prokuratura řekne, že to je v pořádku. Co ale můžeme čekat od našich prokurátorů? Co můžeme čekat od pánů Gašparovičů a Brunerů? Já nevím tak přesně, co byl pan Gasparovič, ale moc si o něm iluze nedělám. Pan Bruner byl velmi provázaný s panem Dědkem, který byl letitým ředitelem automobilky Mladá Boleslav, neomenklaturním kádrem, nadějným budoucím ÚV KSČákem (viz náš článek... na str.). Byl člověkem, který dělal panu Dědkovi právního zástupce, když pan Dědek dělal cosi pro firmu Liaz. Když pan Bruner o něm dostal některé podklady, tak je smetl ze stolu nebo kličkoval, a dokonce jsou svědci, kteří ho byli informovat ohledně nekalností pana Dědka v automobilce Mladá Boleslav a pan Bruner jim řekl, že pan Dědek je čestný člověk. Pak už se ale vůbec nedivím tomu, co se děje v této zemi v rámci prokuratury a justice, protože si umím představit, jaké mravní normy nosí tito lidé v sobě.
Jestli jsem v tom boji sám?
Ne. Za prvé si myslím, že ne, protože Magor je se mnou, a to pro mne je mnohem větší pocta, než kdyby vedle mne byli jiní, a navíc potvrzením toho, že jsem neztratil rozum. A také mám mnoho společného s Petrem Cibulkou, který je však mnohem neúprosnější než já. Ale je to pouze věc vlastní zkušenosti, vidění a způsobu osobního života. Petr je také daleko asketičnější než já. A to, co o něm řekl Jirouš, že totiž jedno ví určitě, že Petr je člověk do zákopů, což o mnohých, kteří v disentu byli, se říci nedá. A navíc, o mnohých se ani nedá říci, přestože mají vysokoškolské tituly, že jsou inteligentní. Naopak tato doba ukazuje, kdo je zblbělý a kdo ne.
Hladovka v mém případě je demonstrativní projev zodpovědnosti. Že to má nějaké výsledky, potvrzuje i noční telefonát pana Vocloně, náměstka pana ředitele Novotného, ve kterém mi bylo sděleno, že bychom si měli spolu promluvit.
Takže uvidíme.
Zpracoval: Luboš Vydra