--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -ab- č.: 727
Název: Osudy knih - 3. část
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1983 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Living Theatre, vydala Jazzová sekce, 1983, náklad 3 500 a více. Expedice: Soudruh dr. Jan Kristek, ředitel III.odboru MK ČSR. Vážený soudruhu,

odbor umění měl v nedávné době možnost seznámit se s publikací LIVING THEATRE, kterou koncem roku 1983 vydala tzv. Jazzová sekce, organizace, která již několik let vyvíjí svou činnost bez právního základu a v příkrém rozporu s platnými předpisy na úseku správního, autorského i trestního práva. Uvedená publikace je monografií stejnojmenného avantgardního divadla v USA, které při svém turné po Evropě vystoupilo. Je příznačné, že prostřednictvím Jazzové sekce, a opět proti všem předpisům - i v Praze. Kniha obsahuje úvodní studii od Petra Oslzlého, dramaturga brněnského Divadla na provázku, a vlastní texty od autorů Living Theatre, přeložené Jaroslavem Kořánem.

Aniž bychom chtěli dále analyzovat obsah a úroveň publikace, pokládáme za nutné upozornit III.odbor, aby přijal příslušná opatření, neboť k vydání došlo bez vydavatelského opatření a byly zřejmě porušeny i další předpisy, např. cenové (kniha je distribuována členům Jazzové sekce za částku Kčs 65,-), pravděpodobně i autorské (převod práv autorů k vydání k ČSR bez příslušné agentury) apod. Vzhledem k tomu, že Jazzová sekce nemá od listopadu 1980 právní základ své činnosti, je podle našeho názoru nutno vyvozovat osobní odpovědnost za neoprávněné vydání u Karla Srpa, který se prohlašuje za předsedu této právně neexistující organizace, t.č. bez pracovního poměru, bydliště Praha 6, Vostrovská 42. Žádám Tě proto, vážený soudruhu řediteli, o přijetí příslušných opatření, která jsou v Tvé pravomoci. Se s.p. ŘO umění.

V Praze, 21.4.1984

Hon na knihy vrcholil: hlavní kontrolor tzv. Výboru lidové kontroly, ing.Jiří Havlát, píše:

"Při kontrole provozovny v Trutnově, závod 2, byly od vedoucího převzaty podle ustanovení zákona č.103/71, o lidové kontrole, filmy a rukopis publikace Případ Wagner vzhledem k tomu, že kontrolní skupině nemohl vedoucí provozovny předložit řádnou objednávku na tento tisk a protokolárně prohlásil, že na tuto práci nemá žádnou objednávku, a že ji tiskne na základě objednávky zapsané v knize objednávek, na tisk brožury Living Theatre."

Zmíněná publikace Případ Wagner byla v této tiskárně zkonfiskována policií. Zachovalo se pouze několik titulních obálek. Naštěstí existovala kopie rukopisu - a kniha byla vytištěna jinde. Zásluhou Olega Pastiera a Tomáše Petřivého v Bratislavě.

Výbor lidové kontroly - ss.Cajthamlová, Gartnerová a další (k nim se vrátíme), se v té době soustředil i na vlastnická práva majitele domečku, kde Jazzová sekce sídlila. Cílem bylo Sekci odtud dostat.

Po jednom tzv. jednání na národním výboru se majitel domečku, pan Josef Kupka, zhroutil. Stačil jen říci, že jej lživě obvinili. Po odvozu do nemocnice zemřel.

Na závěr ještě jeden dokument ze sejfu. Dr.Josef Kubovec (MK ČSR) podává zprávu: "27.9.1982 byl odbor polygrafie ministerstva průmyslu ČSR (s.Rašek) telefonicky požádán o zjištění, zda není v některé z tiskáren Generálního ředitelství polygrafického průmyslu zadán do výroby titul Obsluhoval jsem anglického krále. Na základě této žádosti svolalo GŘPP všechny ředitele, nebo provozní náměstky, kterým uložilo provést ve svých závodech patřičné šetření. Do 7.10.1982 bylo toto šetření, podle sdělení MP ČSR, zatím negativní. V dalším šetření GŘPP pokračuje." 31. května 1972 vydalo ministerstvo kultury ČSR směrnici, jak politicky rozlišovat knihy. Podepsal ji tehdejší ministr Martin Brůžek. V ş 1 se uvádí: Za tiskoviny s protisocialistickým obsahem se považují tiskoviny, které porušují ústavu a zákony ČSSR, a svým zaměřením napadají marxismus-leninismus a politiku socialistických států. Jde o tiskoviny hanobící ČSSR nebo jiný stát soc.společenství a jejich představitele (tiskoviny se štvavými útoky, pamflety atp.), tiskoviny emigrantské, trockistické a bělogvardějské, fašistické, nacistické, kolaborantské, revanšistické (kráceno) atd. Podle ş 2 se tyto tiskoviny soustřeďovaly pouze na dvou místech: ve Státní knihovně a v knihovně Ústavu marxismu a leninismu ÚV KSČ. Literatura byla rozdělena do dvou skupin. Na tiskoviny s protistátním obsahem a se závadným politicko-ideovým obsahem. Tiskoviny s tzv. protistátním obsahem byly půjčovány - podle stejné instrukce - členům ÚV KSČ a členům vlád, bez zvláštního povolení. Ostatní měli souhlas příslušné stranické organizace + vyjádření dalších orgánů. Podepisovali prohlášení, že v případě půjčení literatury někomu dalšímu, sdělení poznatků atd., bude stranicky nebo právně trestáno.

Ponechme zatím stranou, kteří estébáci a quazipolitici chodili do nejtajnějších z tajných míst KSČ čerpat znalosti proti dizidentům. Všimněme si jen několika členů Svazu českých spisovatelů, kterým strana ještě v červnu a červenci roku 1989 tak věřila, že je vpustila do tajných, resp. zvláštních fondů. Souhlas získali např. dr. Josef Peterka (člen KSČ od r.77 , č.leg.00100838), zasl.umělec Michal Černík (člen KSČ od r.1983, č.leg.01648942), Vladimír Kolár (v KSČ od r.1970, čl.č.87036), dr.Hana Hrzalová (KSČ od r.54, čl.č.00087035), dr.Miloš Pohorský, Csc. (komunistou od r.1955, č.00100839) a další.

Někteří se po Listopadu zapojili do různých svazů, odhalovali sochy Masaryků atp. Smutné je, že jediný ze zaměstnanců např. ministerstva kultury ČSR, nemusel udávat. Mohl, tak jako v jiných případech, záležitost administrativně protahovat do ztracena. Někteří do tohoto úřadu přicházeli jako normální lidé, dokonce odborníci. Síla bolševického molochu je však brzy tak zpracovala, že i StB byla někdy zoufalá z "iniciativ soudruhů z MK ČSR". Podobnou moc má každá MOC, současnou nevyjímaje. Válka "o balkóny" na nedávných demonstracích to dokazuje. Technologie politických mašinerií je stará jako lidstvo. A osvědčená. Naše kultura se vždy točila kolem knih. Méně kolem novin. Každou moc charakterizoval přístup ke kultuře a ke knihám. Ten včerejší jsme stručně ukázali na třech titulech. Ten dnešní si každý udělá sám. Jsou města, kde již není žádné knihkupectví...