--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Holub Václav č.: 749
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 28.10.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z projevu Václava Holuba, který pronesl 28. října 1991 na československém velvyslanectví v Londýně

Ještě jednu smutnou okolnost bych rád vyzdvihl, okolnost, která mne a nám všem venku působí starosti. Je to početní síla komunistické strany v naší zemi. Často se zamýšlím nad tím, jak bylo možné, že strana, která se během 41 let tolik provinila a která má na svědomí tolik hříchů a zločinů, obdržela ve svobodných volbách 14 % hlasů. V porevoluční době, kdy už každý komunistický volič či příslušník strany mohl bezpečně ze zpráv očitých svědků a od přímých obětí vědět, jakými prostředky tato strana vládla, jakých hrozných činů se také jejich jménem dopustila a za co musí nést komunisté jako celek plnou odpovědnost: za vraždu Milady Horákové, ušlechtilé ženy a vlastenky, za popravu Heliodora Píky, vysokého důstojníka naší armády a parašutisty Nechanského, za bestiální trýznění gen. Přikryla, velitele naší armády v Anglii i v Sovětském svazu, za spoluúčast na vraždě Jana Masaryka, za popravy a nelidské žalářování tisíců našich letců, parašutistů a zahraničních vojáků, za kryté pronásledování církví a věřících, za hrůzné drakonády při násilné kolektivizaci naší vesnice, za nepřátelský postoj a persekuci našich spisovatelů, básníků, inteligence, nekomunistických dělníků a všech ostatních složek našeho lidu, za hanebné činy tajné i veřejné policie, nenáviděných milicionářů, nehodných a zbabělých soudců, bezcharakterních a kolaborujících plukovníků a generálů i všemocných tajemníků všech stupňů. A k hanbě našeho státu volilo 14 % obyvatel stranu, která se provinila proti zásadám lidskosti - stranu, kterou bývalý komunista a významný slovenský žurnalista a spisovatel Mňačko ve své zpovědi označil za "prašivinu" a bývalý maďarský spisovatel a komunista Arthur Kostler dramaticky charakterizoval komunistické režimy jako "tmu o polednách". Když jsem nedávno slyšel z Moskvy, že Gorbačov a Jelcin administrativní cestou rozpustili 40ti milionovou komunistickou stranu a zabavili její obrovitý majetek, protože byla implikovaná v protistátním puči, položil jsem si otázku, zda naše nová administrativa po 17. listopadu se nedopustila chyby, když neučinila totéž. Také naše komunistická strana provedla už v roce 1948 násilný protiústavní puč, také ona vládla despoticky čtyři desetiletí a nese tudíž přímou odpovědnost za zločinnou činnost jejího vedení, t.j. za zločiny K. Gottwalda, Zápotockého, Čepičky, Širokého či Fierlingera, ale také Husáka, Biľaka a jejich pomocníků, kteří se aktivně na provedení puče podíleli nebo v jejich zločinné činnosti pokračovali. Z dosud živých komunistů to byl zejména Bruno Kohler, Beriův representant v Politbyru, který kontrasignoval všechny rozsudky a důležitá rozhodnutí, ministr vnitra R. Barák a v neposlední řadě stalinec, pučista a kolaborant Evžen Erban, poskok Gottwaldův, Fierlingerův a Zápotockého, který se velmi přičinil jako gen. tajemník ÚRO o zdar zločinného únorového puče. Komunistická strana nejenže nebyla rozpuštěna, ale vzdor její zločinné minulosti dále rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech našeho státu. Jak ve Federálním shromáždění, tak ve vrcholných orgánech národních rozhoduje též o nás, o lidech, kteří byli jimi z naší země vyhnáni, anebo ji opustili proto, že odmítli sloužit ve státě, kterého se zmocnili nepřátelé demokracie. Tito lidé dnes též rozhodují o tom, zda má být znán Třetí odboj a oceněn náš příspěvek v boji za národní svobodu a nezávislost, odboj, který doma vyvrcholil v listopadu 1989. Myslím, že je třeba i dnes jasně říci, že to byl ve značné míře Třetí odboj, který svými representanty od roku 1948 informoval svět o zločinném režimu v naší vlasti, že to byl demokratický exil, který posiloval ducha odporu doma i venku a který v úzké spolupráci s domovem, a zejména Chartou 77, byl vytrvalým a viditelným praporečníkem zápasu za porážku komunismu a vítězství demokracie. ...