--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 754
Název: Ohlasy čtenářů NN
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážení čtenáři, dnes budeme opět pokračovat v rubrice názorů z vašich dopisů. Chceme vás znovu poprosit, abyste zvážili možnost objednat si náš časopis u zásilkové služby NITC - Brno, případně o této výhodě informovali další zájemce. Způsob objednávky otiskujeme na jiném místě - v inzerátu: "STÁLÉ PŘEDPLATNÉ".

Milý Petře a Tvoji přátelé!

Dovol mi, abych Ti a Tvým přátelům v úvodu dopisu poděkoval za váš občanský přístup k dění v republice, taky vás pozdravil a popřál hodně sil do vašeho boje s komunisty i s post-komunisty a všemi dalšími zločinci, kteří se rozhodli zmařit šanci všech slušných lidí o demokratický vývoj v naší zemi. Zatím se jim to daří s úspěchem, nesmíme však polevit v boji proti nim ani na malou chvilku. Od těch bolševiků jsme věděli, co můžeme očekávat, od těch nynějších vládnoucích si nejsme jisti ničím. Velmi se poučili z chyb komunistů a vědí velmi dobře, jak nás dusit ad hoc, tedy nedat slušným lidem šanci.

Dostal jsem 2 výtisky vašich novin TRK, jsou přesně to, co potřebujeme, zveřejňovat jen pravdu a zase pravdu. Za to jsem vám všem velmi vděčný. V republice neexistuje tisk, který je schopen zveřejnit to, co si lidé myslí. Mnohokrát jsem to zkoušel, ale marně. I Lidové noviny jsou již komunistické.

Dodnes si vzpomínám na krátký rozhovor, který jsem měl s Tebou, v kuloárech Obecního domu, při prvním setkání CH 77 18.3.1990. Již tehdy jsem byl přesvědčen, že se proti Tobě upletl komplot Šabatovců a jejich přívrženců. Je paradoxní, že Tvému vystoupení po obědě z těch na jevišti zatleskala jen Hromádková, bývalá pracovnice ÚV KSČ, ostatní tvrdě podporovali toho nemravu Šabatu. Vidíš, on je ministrem a Ty vlastně opět disidentem, a to ve své vlati. Nevím, ale myslím, že jsem Tě na druhém setkání CH 77 ani neviděl, jinak to bylo trapné setkání, kde zazněla labutí píseň Charty 77 z úst prezidenta. Tehdy jsem se rozhodl skončit styk s CH 77 natrvalo. Učinil jsem tak však až nyní dopisem Heleně Klímové, a to po zaslání "Infochu".

Jsem již příliš starý na to, abych mohl projevit maximální aktivitu v boji proti komunistickým lupičům, přesto se budu nadále snažit vždy a všude proti nim bojovat. Přeji si se s vámi spojit a pomáhat vám svými skromnými silami. Dodnes nemám vyřízenou rehabilitaci za kriminál, za TNP, a ani za PTP. Nejde mi o peníze, i když jsou k životu třeba. Jsem rozhodnut je věnovat prvnímu dětskému mrzáčkovi, který potřebuje vozíček. Bylo by to pro mne štěstím, a to už jen proto, že by to nebylo z fondu Dobré vůle Olgy Havlové. Je to ironie, když člověk musí konstatovat, že ten nejvyšší ve státě zklamal. Někdy si myslím, že si v kriminále liboval. Rozhodně na rozdíl ode mne a určitě i Tebe.

Tento hezký dopis nám napsal pan Otokar Polák z Liberce. Děkujeme. Uvítáme jakýkoli příspěvek.

Pěkný, kritický dopis nám napsal pan Zdeněk Jirásek ze Slatiňan. Vážená redakce!

Celkem náhodou se mně dostaly do rukou výtisky č. 3 a 4 vašich novin TY RUDÁ KRÁVO. Musím přiznat, že se spoustou článků naprosto souhlasím, s některými jen částečně a s některými pak vůbec. Nelíbí se mi, že se nezaměřujete také na něco jiného než jen a jen na pomluvy. Pomlouvat, hledat skvrny na charakteru a kádrovém posudku druhých, a pak to patřičně nafouknout a rozmáznout, to dovede každý. A kdo ví, zda vy všichni, kteří tyto noviny děláte, jste opravdu 100 % čistí? Myslím, že by bylo na místě, kdybyste se před zveřejněním každého článku zamysleli, jestli s tím prospějete těm, o které vám údajně jde, tedy všem slušným lidem v naší zemi. Vy zřejmě vůbec nejste ochotni připustit, že někdo z našich čelních představitelů je čestný a poctivý člověk. Velice nápadně mně připomínáte pana Sládka. Moc by mě zajímalo (ale zažít bych to nechtěl), jak byste si na místech ministrů, poslanců a dalších vysokých funkcí vedli vy.

K napsání tohoto dopisu mě vyprovokoval článek "Státní bezpečnost ještě neskončila!" z č.4. Vlastně v každém jiném článku vašich novin, v každém odstavečku a v každé větě odsuzujete bývalé i současné komunisty a najednou z estébáka kapitána Petra Baránka uděláte oběť režimu, který nikomu neublížil a zaslouží si naši úctu. A to jen proto, že vám napsal a sám vám o sobě začal vyprávět. Kdyby místo vám napsal třeba do Mladé fronty, tak jsem přesvědčen, že z něho naopak uděláte nepřítele lidu číslo jedna. Souhlasím s heslem v úvodu "Komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly." A estébák, to je komunista na druhou. Tak, jak je možné, že padouchy děláte z Dienstbiera, Pitharta a dalších a z estébáka Baránka uděláte čestného člověka?

Ano, souhlasím, že bývalí straničtí bossové a estébáci nemají ve vládách a parlamentech co dělat. Ale jste si opravdu 100 % jistí, že všichni vámi kritizovaní spolupracovali s StB nebo jinak nadržovali komunistickému režimu? A víte vždy o někom lepším, kdo by tu určitou funkci zastal lépe: Víte vy vždy správné řešení, když někoho kritizujete, že něco dělá špatně? Pokud ano, pak je to v pořádku. Jen nám to také napište. Kritizovat je opravdu jednoduché. Ale tvořit, to už je horší. Zkuste někdy i to. Přeji vám k tomu hodně zdaru.

Ani my bychom se nechtěli dožít té chvíle, kdy bychom měli zasednout do ministerského křesla, to nám však nebere naše právo kritizovat ostatní. Na rozdíl od pana Jiráska neuznáváme tzv. kritiku konstruktivní, kdy kritik musí najít i nějaké východisko či někoho, kdo nahradí kritizovaného. Tento druh kritiky si vymysleli komunisti, aby mohli lépe čelit stoupající kritice ve společnosti. A proč jsme se tolik upnuli na bývalé komunisty ve vládě a parlamentech?

Problém není ani tak v každém jediném chlapci bývalém. Ne všichni bývalí straníci jsou terčem naší kritiky. Této slasti se např. zatím nedostalo ministru Kubátovi. Nejde totiž jen o pouhý fakt bývalé příslušnosti ke KSČ, nýbrž hlavně a především o to, do jaké míry se politik, který má spoluvytvářet základy demokracie, dokázal zbavit všech výhod, jež poskytuje marxistická dialektika a komunistický způsob myšlení, případně, jak jsme též svědky komunistických metod. A to je problém především špiček Občanského hnutí, Dienstbiera, Šabaty, Pitharta, Rychetského, Jičínského a dalších. Za kritický pohled na naší práci moc děkujeme. Případně "křeče" z naší strany pramení především z faktu, že jsme bohužel prakticky jediní demokraté, kteří se snaží říkat pravdu, pojmenovat věci pravým jménem - a to skutečně není práce pro několik jednotlivců.

Naším prostřednictvím zasílá otevřený dopis panu ministru Šabatovi paní Lisecká Dagmar z Prahy 5 - Stodůlek:

Dr.Šabato,

nevím, jak na Vaše vyjádření v deníku Práce v článku "Dvakrát potrestaní" ze dne 25.9.1991 reagují občané této země. Mne šokovalo Vaše sebevědomí, že jste na svou pozici v té době hrdý. Soudruhu Šabato, nejsme národ debilů. Než jste se svého postavení dopracoval, jistě tomu předcházela "poctivá mravenčí práce" drobného komunisty, který musí být horlivější, progresivnější, věrnější a více věřící, než-li ti nad ním. A Vy jste přes veškerou zkázu, kterou to způsobilo této zemi, na to vše ještě hrdý?

Již věřím tomu, že vás, komunisty, nelze zformovat do normální lidské podoby. Skutečně patříte do rezervace. Nejste schopni vůbec pochopit, jak těžce jste se na tomto národu provinili, hlavně po morální stránce.

Pan Jaroslav Stejskal z Krnova nám píše: Vážení přátelé, když jsem poprvé uviděl vaše noviny, zdál se mi jejich název poněkud vulgární a protikladný k sametovým řečem jistých činitelů o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Potom mě však napadlo, že se u nás jedná o jistou podobnost s indickými posvátnými kravami. Stejně jako v Indii, jsou i naše posvátné krávy pečlivě hájeny a celý národ uctivě čeká, až rudá kráva důstojně odkráčí přes cestu ke svému žlabu. Rudé krávy drze spásají sotva vyrašené výhonky demokracie, a přitom nespokojeně bučí při každém sebemenším pokusu vykázat je do určité ohrady, kde by nemohly pošlapávat osení svobody a práva. V jedné věci je tu však velký rozdíl oproti Indii. Tam mají bengálské tygry, kteří si s kravami poradí. U nás je to však problém, český lev se sametovými zuby na to stačit asi nebude. Proto se dál povedou smyslu i nesmysluplné řeči o tom, jak lustrační ohradník vyložit sametem, aby někdo našim posvátným kravám neulomil rohy. A co krvavé oběti kultu posvátných rudých krav? Ty nám už brzy vymřou a zbytek přikryje růžový samet. Proto volám! Nenechte na sobě pást rudé krávy, když už ne hlavy, srazme jim alespoň rohy!

Vážení pánové,

čtu vaše noviny a ve většině případů s vámi souhlasím. Říkáte nahlas to, co si mnohý dodnes netroufá ani zašeptat. I já jsem pro důslednou debolševizaci našeho politického i hospodářského života, protože jinak se naše cesta do Evropy změní v putování bludištěm.

Kdyby si někdo objednal u nějaké stavební firmy stavbu rodinného domku tak říkajíc "na klíč" a domek se ještě před dokončením zřítil, určitě by si tutéž partu fušerů neobjednal znovu, aby mu na zříceninách postavila alespoň chalupu. Ale když jde o vysokou politiku, o budoucnost celého státu, postavíme do čela zkompromitované fušery, kteří po celá desetiletí budovali socialismus, prošustrovali přitom miliardy, ožebračili celý národ, a nyní velkoryse "nabídli" své zkušenosti pro výstavbu soukromého podnikání, které se jim podařilo zlikvidovat! Kdyby to nebylo k pláči, museli bychom se umlátit smíchy. Jenomže my jen zíráme, jak se nám z obrazovek do očí šklebí ošmirglovaní soudruzi, političtí zbězi, jako je pan Čalfa, exsoudruzi Dubček, Dlouhý, Mečiar a celá řada dalších.

Docela správně pranýřujete pana Dubčeka, že měl tu drzost odmítnout podepsat lustrační zákon, ačkoliv smlouvu s okupanty o "dočasném pobytu" podepsat neváhal. Pan Dubček dodnes těží ze sympatií, které získal svými návrhy na liberalizaci našeho politického života v období "pražského jara". V té době byli lidé ochotni považovat jeho návrhy reforem za úspěch, i když šlo pouze o kosmetické úpravy, které měly učinit komunistický režim stravitelnějším a jemu získat sympatie veřejnosti na jeho cestě k prezidentskému stolci. Jenomže komunismu žádné kosmetické úpravy pomoci nemohou, a tak jako jsme poslali k čertu onu fantasmagorickou pavědu, která si říkala vědecký marxismus-leninismus, tak bychom měli poslat k čertu i všechny její apoštoly. Jsem proti jakýmkoliv výjimkám z lustračního zákona nebo pokusům o jeho zmírnění jakousi novelizací. Kdo chce vyčistit chlév, nesmí si na vyvezení hnoje obléci sametové roucho a bílé rukavičky. Na takovou práci je třeba mít gumové holinky, montérky a pořádné vidle! Dost se divím, jakými lidmi se prezident Havel obklopil. Řežte do nich, a mějte na paměti, že jednou ranou žádný strom nepadne a oni mají navíc hroší kůži. Píše nám pan ing. Václav Komínek z Pardubic

Petr Švorc z Hradce Králové nám sděluje svůj názor na společnost, ve které i nadále vládnou komunisté.

Pokud vezmeme na mysl, že dějinami pohybují také darebáci, je tedy rovnováha stabilizující prvek pro celou zeměkouli. Všude tam, kde jsou popírána lidská práva, jsme dlužníky vůči rasovým, náboženským a národnostním nesnášenlivostem, všude tam je narušena rovnováha a vzniká krize. Každá ideologie a demagogie, narušující tuto plohu, je zločin hodný trestu. Pokud jsem se narodil v této zemi, musím myšlenku komunismu označit za zločin. Tento chameleon drží a dusí zemi tak pevně, že i řadový komunista se nestačí divit. Staré struktury nám káží o jiné morálce a době, nesmrdí jim podnikání z nakradených peněz, zatímco banka namajetným (mladým) nepůjčí ve jménu "šance všem" peníze na podnikání (dražbu). Čí majetek mají protihodnotou zastavit? Komunistům nesmrdí říci "my jsme si nahrabali a teď si ještě nahrabem, a pak už jste tady vy, mladí". Titíž kabátníci nás utvrzují v tom, že za to vše vlastně mohou soudruzi dnes titulovaní "páni" a že to bude dlouho trvat, než se zbavíme 40 let vlády jedné strany - a vesele žijí na úkor dalších generací. Titíž se vymlouvají, že není dost kádrů, a tak máme nezaměstnané vysokoškoláky a darebáci sedí na postech státní správy. Titíž mají výhrady k lustračnímu zákonu. Díky trvající monopolizaci si děláme z lidí dobrý den a tvrdíme jim, že musí být trpěliví a utáhnout si opasek. Nadále se rodí nemocné děti. KSČ nevrátila majetek, který dluží lidu. Nadále nás komunisti, kteří překroutili dějiny, o dějinách poučují. Nadále převládají ambice, tzv. politika o rozbití republiky, přičemž se opírají o národ, který o to vůbec nestojí. Situace je taková, že by jeden měl chuť emigrovat, nadále a snad ještě víc se lidé bojí starých struktur. Cesta odspodu nevede, musíme začít odshora. Soudruzi nám hatí ekonomickou reformu, není příliv zahraničního kapitálu, není konkurence, nejsou malé podniky, a to vše na úkor nové generace. Jedno ovšem je - kabátníci, kteří umí v každém okamžiku nadojit ze společného do svého a na úkor všech.

Spojme do voleb pravici a potrestejme zločince, aby se nám už konečně přestali smát, dlužíme to nové gneraci, je to ta nejlepší návratná investice.

Při čtení vašich novin si připadám, jako byste četli myšlenky možná statisíců obyčejných lidí. Naši představitelé totiž strašně rychle zapomněli, proč lidé vyšli do ulic v roce 1989, a proto jsou takovéto noviny u nás velice potřebné. Děkuje nám pan Jaromír Lehký z Ústí nad Orlicí.

Dovolím si ještě jedno poděkování, tentokrát od paní Jitky Mazačové ze Záboří nad Labem.

Vážení a milí,

sleduji se zájmem vaše odvážné úsilí ozdravovat naši společnost od otravy bolševickým jedem. Myslím si ale, že ten titul KRÁVY jakožto tvora užitečného, si ta rudá mafie nezaslouží. Přiléhavější by snad bylo "TY RUDÁ TRÁVO". Míním tím plevel "Pěťour", zvaný též fabrická tráva - vehementně vegetující a parazitující na všech kulturách - hlavně tam, kde lidé zapomínají na poctivou práci a včas ho nevykopou.

Za všechna přání s poděkováním moc děkujeme, jsou pro nás povzbuzením do další práce.

Pan M.Muller z Prahy 5 - Stodůlek, nám píše: ... bohužel nemám schopnost tak brilantně analyzovat, jako je v článku Analýza Mladé fronty Dnes provedeno zamyšlení nad naším současným tiskem. Určitě by mnohé čtenáře zajímalo více. Rozbor Rudého práva provedla paní Sidonie Dědinová. Chybí ještě seriózně analyzovat mnoho z toho, co nás obklopuje. Určitě analýza Analýzy 17.11.89 (pana Dolejšího) by byla pro veřejnost důležitá. Primitivní antisemitismus vede pouze do pekel, ať jej hlásá kdokoli. Je proto nutné ukázat na zdroje, z kterých pramení. Debolševizace ano, ale též denacifikace, která nebyla provedena, pouze započata. Fašistické a komunistické postupy jsou přece velmi podobné. Na stránkách NN TRK by mělo o souvislostech fašismu a komunismu být více článků. Tak se mohou tyto listy pozvednout nad průměr toho lepšího, co už jsou. Číslo od čísla jsou lepší, ale stále konkrétní popisy toho, co se nyní děje, chybí. Většina lidí je zhnusena, hesla o Evropě jsou jen hesla, skutek utek. Lidé nestojí o bláboly o lepších zítřkách, kam se postupně posunul Respekt. TRK je realističtější. Lidi potřebují dobré informace, náhradu za RFE Svobodná Evropa, která se stává hlásnou troubou "bývalých", i když nesporně má stále vysokou úroveň.

Vážený pane Mullere, nezbývá nám, než z Vámi souhlasit. Nacismus, fašismus a komunismus pocházejí z jedné líhně, a je potřeba rázně bojovat i proti projevům nesvobody, které je provázejí: antisemitismu, rasismu, šovinismu a tupé stádnosti. Toto má i v programových cílech obsaženo Hnutí za občanskou svobodu.

Pan Václav Jiřetín z Týniště nám píše: ... no tak konečně máme, co jsme chtěli - tedy před dvaceti lety, že? Konečně se jim podařilo dosadit ten socialismus "s lidskou tváří", o který všichni ti Dubčekové, Císařové, Komárkové atd. bojovali. Od 48.roku stáli vždy v čele na nějakém tom svém postu... se pokusili dokončiti to své dílo, na které se skoro všichni připravovali studiem na školách v Moskvě. (...). Vždyž národe, v době, kdy my jsme uchvacovali moc, ty jsi ztrácel svobodu, možnost vzdělání, cestování, poznávání, to jsme tehdy mohli jenom my. No a tudíž národe, nyní ty jsi nevzdělaný, neinformovaný a snad ani nemáš chuť po poznání. Ale to nevadí, jsme tady zase my a my ti pomůžeme, jako již vícekráte v našem životě. Ale nyní si tě, národe, lépe pohlídáme! Neboť již známe! Kdybys byl býval věděl, Husáku, co je regulovaný revizionismus.

Pan ing. Drahomír Rosenfelder z Prahy 9 - Proseka, nám adresuje v mnohém pravdivou kritiku:

... sdílím s vámi vaše názory i na současnou situaci u nás. Jsem pravidelným čtenářem novin, které vydává Nezávislé informační a tiskové centrum Brno, PAI, atd., a uznávám, že co tam píšete, je pravda, ale hlavně si myslím, že vše to by mělo číst co největší množství lidí. Je totiž stále mnoho těch, kteří ve své naivnosti a slušnosti nemohou uvěřit. A v tom je ten "kámen úrazu." Z vlastní zkušenoti vím a přesvědčuji se o tom skoro každý den, že slušní lidé odmítají číst tento samizdat, a to už při prvním pohledu na jeho nadpis. I mne samého uráží titulek novin zdánlivě podobný Rudému právu. Je neoddiskutovatelný fakt, že se tak tyto potřebné noviny zařazují mezi bulvární plátky typu Špígl. I některé vysoce agresivní formulace (př. z článku Náčelník Kosa nostra - "zločinné monstrum") musí slušného člověka odradit od dalšího čtení. Ani stylistika mnohých článků není dobrá. Prosím. Změňte název novin. Změňte způsob psaní. Velice připomíná neblahou dvojici Kojzlar, Boudová. Je nutné říkat: toto je PRAVDA o komunistech (hned je název), ale věřte mi, že prozatím tyto nezávislé noviny dělají ve vědomí našich lidí více škody než užitku.

Doufám, že se na mne za má upřímná slova nebudete zlobit, a že se nad nimi zamyslíte. Nebudu nic namítat, když dáte tento dopis přečíst vašim kolegům z redakce. V případě, že budou vycházet noviny, které budou korektním způsobem odhalovat morální profil bývalých mocipánů, budu i nadále vaším příznivcem.

Pane Rosenfeldere,

naše záchrana snad je v tom, že si uvědomujeme správnost této i dalších podobných kritických připomínek. Do budoucna bychom skutečně nechtěli působit jako jakási "Tvorba" ze čtyřicátých a padesátých let naruby. Za kritiku upřímně děkujeme.

Vážení čtenáři,

tentokrát došlo málo hanlivých anonymů s peprnými urážkami. Stýská se nám, už jsme si zvykli. A tak vám bohužel nemůžeme v tomto čísle předvést ubohost výsledků komunistické výchovy. Dovolte proto, abych dnes místo zvracení nenávisti ze strany Stalinových pohrobků zakončil rubriku TY, TY, TY - TY RUDÁ KRÁVO poněkud netradičně, úryvkem z knihy židovského spisovatele Ephraima Kishona, který utekl před komunismem z Maďarska do Izraele, "Nevděk světem vládne".

Na tuto zkušenost humoristy Ephraima Kishona si můžete vzpomenout vždy, kdykoliv se některý z našich předních socialistických demagogů začne ohánět tím, že ten či onen zákon nebo úmysl je velice nepříznivě přijímán na Západě: "Jsem členem jednoho z nejexkluzivnějších klubů světa, svazu píšících disidentů, jimž se zdařil útěk ze stalinského Alcazaru. V souladu se svým předsedou Alexandrem Solženicinem jsme byli odjakživa přesvědčeni, že konečné vítězství komunismu může být jen otázkou času. Naše úvaha byla logická. Svět je rozdělen na dva velké tábory, říkali jsme si. Ve svobodném západním světě, zejména v Evropě a jejích intelektuálních kruzích, komunistickosocialistické myšlení převažovalo stále více. Naopak v Sovětském svazu a jeho satelitních státech vzniklo vášnivé hnutí protikomunistické. Protože však možnosti západního světa jsou nesrovnatelně rozmanitější než možnosti bloku kontrolovaného Sovětským svazem, nebylo pochyb, že komunistické masy Západu jednoho dne ztečí dobudou protikomunistické bašty Východu a obsadí je... Dnes to může znít jako špatný vtip, ale když jsem před čtyřiceti lety uprchl ze stalinského Maďarska, nebylo to vůbec komické. Rudá byla polovina Evropy. Mezi spisovateli, umělci či profesory, s nimiž jsem se setkal na Západě, nebyl téměř nikdo, kdo by nenáležel k nové či staré protiamerické levici. Nadaní akademikové se netajili přesvědčením, že budoucnost musí zcela náležet socialismu s rudým nádechem. Exaltovaně hovořili o systému, který prý lidsky sociálně, hospodářsky, ani v žádném jiném ohledu vůbec neobstál. Z bezpečné vzdálenosti vychvalovali režim, který chtěl umění rozumět lépe než umělci sami, své občany činil zodpovědnými za podvod jejich rodičů a na jehož hranicích byla minová pole, strážní věže a stavěcí psi. K tomu, aby člověk předvídal rudou budoucnost, však ani nemusel být příslušníkem intelektuálního establishmentu. Když mě přes Itálii propašovávali do Palestiny, jeden ustaraný italský námořník mě v Brindisi varoval: Jste blázen. Za tři týdny bude v Palestině Rudá armáda. Vím to, odvětil jsem, ale i na ty tři týdny to stojí za to. Velmi brzy jsem pochopil, že existuje jen jeden naprosto bezpečný způsob života: žít jako komunista na Západě."

František Kostlán, poste restante, pošta 55, 150 05 Praha 5