--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Patočka Jan č.: 765
Název: Janouchova nadace/rozh. s A.Hromádkovou-převzato z ČD/
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Rozhovor s Alenou Hromádkovou, mluvčí Charty 77 Paní Hromádková, jste jedním z mluvčích Charty 77. Naše čtenáře by zajímalo, jaký je rozdíl mezi Chartou 77 a Nadací Charty 77. Ve smyslu oeganizačním, právním a věcném jde o rozdíly naprosto zásadní - nespojuje nás nic, jak nám v průběhu tohoto roku několikrát sdělil představitel Nadace pan Janouch.

Jak známo, Charta 77 je zcela neformální společenství lidí orientovaných na obnovu života občanské pospolitosti jako celku. Kromě toho jde jí dnes o sebe samu - v vzájemné poznání, spolupráci se signatáři žijícími na venkově a hlavně na Slovensku, o lidi, kteří bojují i nadále s nouzí, izolací, výsměchem a diskriminací. Řada signatářů je ve velmi špatném zdravotním stavu a zápasí doslova z posledních sil.

Československá Nadace Charty 77 má značný aparát, právní subjektivitu a hlavně prestiž danou naším jménem. Kromě toho má aspirace a ambice, jež s naším směřováním nemají nic společného - viz ony záhadné pokusy získat podíl na majetku bývalého Rudého práva.

Americký finančník maďarského původu G. Soros, který kromě Nadace financuje Středoevropskou univerzitu, si tak zřejmě vytvořil - nepochybně v dobré víře napomoci vzniku demokratické společnosti - masívní organizační předpolí pro něco, co je podle mne druhem politické intervence, která by měla být předmětem širšího veřejného zájmu. Mám na mysli například jednání z 21.března minulého roku mezi ním, Františkem Janouchem a Petrem Pithartem ve věci podílu na velké privatizaci Deltapressu ve prospěch nadace a Středoevropské univerzity. Ostatně stačí si přečíst jeho knihu Směnka na demokracii, kterou považuji za kuriózní politický manifest, aby bylo zřejmé, že každý dlouhodobější plán začíná ovládnutím klíčových pozic v oblasti sdělovacích prostředků a špičkových vzdělávacích příležitostí. Prosím, ale nechť se pak Nadace jmenuje Nadace pana Janoucha nebo Nadace pana Sorose. Charta měla a má obecně lidské poslání - velkoagenturní techniky, různé transakce, byznys a povznesenost nad každodenním lidským prožíváním, jsou jí cizí.

Správci Nadace Charty 77 panu Janouchovi byla vyslovena jistá nedůvěra jak ze strany švédské, tak ze strany našeho exilu. Můžete k tomu něco říci?

Mám ve zvyku vycházet jen ze své zkušenosti. Onoho 21.března jsem se časně ráno sešla spolu s Helenou Klímovou a bývalým mluvčím Charty 77 panem Vančurou na půdě Nadace s Františkem Janouchem a snažila se jeho prostřednictvím získat správní radu pro myšlenku pomoci zdravotně a sociálně nejtraumatizovanějším signatářům Charty 77, hlavně bývalým politickým vězňům (později šlo o naše bývalé letce ve Velké Británii).

Ušetřím vaše čtenáře podrobností - o reakci na tento podnět nejvýstižněji vypovídá interview pana Janoucha pro Rudé právo ze 12.července minulého roku, kde vyslovuje obavu z úsilí jednoho z mluvčích Charty získat pro chartisty sociální výhody, jež by z nich udělaly novou vrstvu placených aparátníků...

Dnes být chartistou znamená - pokud jste nepatřil k oné pověstné růžové špičce jinak velice bílého a skrytého ledovce - dostávat zase klackem po hlavě a při propouštění být mezi prvními. To není důvod k pohoršení - naopak tyto skutečnosti pomáhají vidět Chartu analytičtěji, diferencovaně a v návaznosti na boje, kterými si naše společnost prošla jak po roce 1938, tak po roce 1948. Z exilu znám pouze pana Jiřího Pallase, který stál u zrodu švédské Nadace Charty 77, která nesmírně pomáhala (později i za účasti Františka Janoucha) lidem u nás tětce pronásledovaným. Ale zeptejte se raději na vše podstatné jeho - je to člověk velice obětavý, čestný a vytrvalý v hájení případů všelijak zamotaných a nepřehledných. On také patří mezi ty čapkovské typy, co netouží po moci, ale co chtějí a dokáží vždy, a znova pomoci.

Jakou vidíte úlohu Charty 77 v dnešní době? Vlastně jsem už odpověděla: dělat to, co vždy, i když nám síly často nestačí. Nazývat věci, lidi a události jejich pravými jmény, nebát se osobního rizika, konfliktů a izolace, i když máte co do činění s obratnými manipulátory veřejného mínění a veřejných finančních protředků.

O Chartě samotné vám ráda řeknu více ve zvláštním výkladu, který chystám v souvislosti s bilancováním patnácti let její existence v kontextu přínosu našeho třetího odboje.

Na závěr pak malou, ale důležitou poznámku - hovořím k vám jako řadový signatář, to jest jen za sebe a ty, co mi píší dopisy v duchu výše uvedených názorů. Jde o nekomunisty, neintelektuály, mnozí z nich jsou bývalí političtí vězni a já si kladu za čest, že za svého pokračovatele mohu navrhnout jednoho z nich, pana Jana Filipa z Ostravy, který po Únoru pobyl 14 let ve vězení. Ptal se Jan Patočka

(převzato z Českého deníku)