--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kumpera Jan č.: 770
Název: Otevřený dopis Ak. senátu PdF v Plzni
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na místo vedoucího katedry pedagogiky naší, nyní již univerzitní fakulty, byl přijat dr. Semrád z Pedagogického ústavu ČSAV, má nastoupit 1.9.1991. Jedná se o dříve uznávaného odborníka na komunistickou světonázorovou výchovu a osvědčeného normalizátora. Údajně již před jeho přijetím byly poskytnuty vedení fakulty negativní referenda, zřejmě k nim zřetel brán nebyl.

Je to již poněkolikáté, co se mezi novými "polistopadovými demokratickými posilami" objevili právě dolistopadoví členové KSČ. Je to ironie, a nejen to. Soudím, že prestiži a autoritě fakulty přijímání zkompromitovaných bolševických aktivistů neprospívá. Navíc se dá předpokládat, že tito lidé se stanou z titulu svých nových pozic členy vědecké rady. Zvláště pak v případech, že jsou jmenováni do vedení kateder. Nerad to připomínám, ale již jmenování a přijetí vedoucího katedry anglistiky vyvolalo na jeho bývalém pracovišti, filozofické fakultě UK, velký údiv a nevoli.

Prý zjišťování politické minulosti a normalizační aktivity je protiprávní, prý je to nové kádrování. Nicméně v konkursech do centrálních institucí v Praze, do státních služeb nově budovaného demokratického státu, se zjišťuje nejen členství v KSČ, ale také bývalé politické funkce včetně SČSP, členství v LM, spolupráce s StB apod. Nemluvě o úplně normálních odborných a morálních referencích. Každý by si měl položit otázku, proč tito lidé opouštějí pro ně dříve tak výhodná místa v Praze právě nyní. Naprosto nechápu, jak to, že konkursní komise, vedení fakulty či senát, si takové reference, zejména v tak závažných rozhodnutích, jakým je obsazování vedoucích kateder, neobstarává, a to pochopitelně u několika renomovaných autorit.

Zvláště u humanitních oborů, tedy nejvíce zmrzačených vědeckých disciplín, by to mělo být samozřejmé. Všude ve vyspělých demokratických zemích má základní váhu při jmenování na vedoucí docentská a profesorská místa univerzit doporučení odborných pracovišť i uznávaných profesorů a kapacit toho či onoho oboru. Mělo by se tím zabránit chybným rozhodnutím i tak běžnému "vytírání zraku" normalizačně získanými tituly. Námitky typu, že bývalý nomenklaturní kádr je jediným uchazečem s tituly, tu neobstojí. Ve sporném případě by se měl vypsat nový konkurs či dočasně pověřit funkcí "úřadujícího" vedoucího katedry některého solidního a nezkompromitovaného stávajícího člena katedry. Nebylo by dobré, aby v očích pražských univerzitních i akademických kruhů a koneckonců i veřejnosti vůbec vypadala plzeňská pedagogická fakulta jako útočiště zkompromitovaných komunistů, a to v době velkého úsilí o nápravu našeho pokleslého vysokého školství.

Doc.PhDr. Jan Kumpera, katedra historie