--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 738
Název: Pravda je kyselé jablko
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 001
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 10.12.1990 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Motto: Je lepší mít kámen za podušku než mnohé vidiny (Robinson Jeffers)

Dne 10.12.1991 se měly projednávat dvě žaloby, v nichž byli obviněni dva stateční lidé, odpůrci totality: "Vězeň svědomí" Petr Cibulka a John Bok. Prvního obvinil ministr bez rezortu, známý "všudybud", který byl v padesátých letech v komisi, jež vyhazovala nepohodlné studenty ze studia, soudruh Jaroslav Šabata. Druhého obvinila ministryně "nekontroly" pí.ing. Květoslava Kořínková, CSc. Zahájení soudních projednávání proběhlo s neobyčejnou hbytostí v několika týdnech od podání žalob. To zaráží také již proto, že štvavý Špígl za své pomluvy čeká na tento úkon podstatně déle. Oba žalobci přitom nejsou nikterak neskromní a jako praví plutokraté, navyklí na velké peníze, požadují: Jaroslav Šabata milion, z toho půl milionu od deníku Metropolitan a pí. Kořínková od Johna Boka pouhých 100.000 Kčs. Dle svědků se prý tvářila velice zklamaně, když v té době nezaměstnaný John Boh se k soudnímu projednávání nemohl dostavit, protože musel ošetřovat svoji nemocnou těhotnou ženu a postarat se o malou dcerku. Tato situace sama již mluví za vše. K tomu ještě přidejme, že titíž ministři, kteří schválili jako odškodnění pro politické vězně za jeden rok strávený v uranových dolech 30.000 Kčs, požadují pro svoji uraženou ješitnost částky jdoucí do statisíců a milionů.

O ostudném zahájení soudního procesu Šabata kontra Cibulka, ve kterém předsedkyně senátu JUDr. Monika Lincová zakázala fotografování, ale i nahrávání jednání na diktatony a vyhrožovala, že provede u přítomných novinářů osobní prohlídku, se alespoň v některém z pravicových listů (včetně TRK) již psalo. Dnes proto přinášíme zprávu o případu Johna Boka.

Paní Květoslava Kořínková se dostala do funkce ministra, doporučena soudruhem Adamcem, soudružkou Němcovou - předsedkyní Svazu žen po s.Kabrhelové, a Národní frontou. Na půdě ministerstva vytvořila OF z jeho aparátčíků, mezi kterými byli i členové ÚV KSČ. Toto OF ji pak delegovalo na funkci ministryně vlády ČSFR. Tak tomu probíhalo obdobně na všech ministerstvech! Toto je jeden z klíčových bodů k pochopení, proč došlo k zachování moci bývalých komunistů. (Jinou takovou věcí jsou schůzky tzv. "Kruhu"). Tyto "šedé eminence" organizoval sám prezident Václav Havel. Do užší selekce tohoto společenství patřili pánové Pithar, Dienstbier, Rychetský, Urban, Jičínský a Křižan. Poslední jmenovaný je objev, nedlouho před revolucí, stále opilého básníka Petra Kabeše. Inu, v ten čas se ze známosti mohl dostat člověk poměrně snadno i do těch nejvyšších kruhů. Jako další pak tu byli pánové Sedláček, Kučera, Fišera, Gabal, Pospíchal, Kotrlý, M.Palouš. Je tu i bratr prezidenta I.Havel, velmi objektivní člověk, ale nebojovný. Bohužel. Pan prezident je člověk slušný a harmonický. Má proto zase rád jen lidi slušné a harmonické. Že se přitom tito lidé neodkryjí ve své podstatě, je pochopitelná věc. Pan prezident se proto obklopil všeho schopnými herci. Také mu dělalo dobře, že má opět kolem sebe skupinku "zasvěcenců" tak, jak na to byl zvyklý z let minulých. Ze schůzek "Kruhu" byli vyhazováni náhodně přišlí aktivisté, zato tam však byli zváni různí exkomunisté a "obroďáci", občas i s.Čalfa. Těchto 10-15 lidí samozvaného vedení provedlo výběr do volební listiny za OF. V politické rozjařenosti a nesoudnosti, jaká ve veřejnosti tehdy byla, se dalo očekávat zvolení kandidátů stejně jednoznačně jako v předchozích volbách, které organizovala KSČ. Lidé tohoto esoterního "Kruhu" v čele s panem prezidentem Václavem Havlem jsou tedy přímo zodpovědni za plochost voleb, kde chybí pestrost pravice, za značnou nefunkčnost parlamentů a v nich vznikající gumové zákony a hlavně za potvrzení vlády "přestrojených" komunistů. Ve srovnání s těmito otřesnými fakty se mi jeví lustrační honba agentů StB již poněkud zoufalá a druhořadá).

Paní Květoslava Kořínková o sobě tvrdí, že nebyla nikdy komunistka. Jenže její vzestup v roli "socialistického odborníka" svědčí o tom, že nejenže nemohla být pro komunisty nepřijatelnou osobností, ale naopak osobností velmi vítanou. Jak životaschopně snášela začátek "normalizace", je vidět i na tom, že když kolem ní "padaly hlavy pomýlených osmašedesátníků", ona naopak v letech 1971-72 stoupá na post vedoucí odborné referentky a specialistky ministerstva pro technický a inv.rozvoj ČSSR. Že by nadprůměrná inteligence - genialita? Zajímavé, že tuto schopnost neprojevuje, pokud jde o zabránění rozkrádání majetku nakradeného komunisty, SSM a NF. Tehdy musela být neobyčejně loajální a servilní k bezohledné husákovské politice, když se v r.1972 stává členkou předsednictva České rady Čs. vědeckotechnické společnosti, kde zůstává až do r.1987. Do této funkce ji již musely schválit ty nejpřednější kreatury tehdejšího předsednictva ÚV KSČ. Krom toho současně dělala i poradkyni náměstka ministra dopravy ČSSR. V této funkci je prakticky až do 3.12.1989, kdy se stává ministryní - předsedkyní Výboru lidové kontroly ČSSR.

Tvrzení pí. Kořínkové, že nikdy nebyla komunistkou, je tedy směšné. Řadový člen této strany či její krajský tajemník neměl nikdy pro KSČ takovou cenu jako ona. Její moc a tedy i výhody byly zcela na úrovni jiných vysokých funkcionářů totalitního režimu. Paní Kořínková de facto byla a je komunistkou, navzdory tomu, že si ji KSČ dobře ukryla v nomenklatuře.

John Bok je dle dopisu právního zástupce paní Kořínkové obviněn, že hrubě zasáhl do práva na ochranu osobnosti a ve značné míře snížil důstojnost ministryně. Ve skutečnosti jí však pouze řekl, co si o ní myslí. A co si o ní máme myslet my? Majetek KSČ se odhaduje na několik desítek miliard a SSM na 4,5 miliard Kčs. Paní ministryně se však nejenže nesnažila napomoci zmocněncům, kteří jí v tomto zjišťování byli k dispozici, ale vydala nevěrohodnou zprávu, podle níž se majetek KSČ zcvrknul na něco málo přes deset miliard Kčs a majetek SSM na 2 miliardy 921 milionů Kčs. V současné době se již dokonce mluví o navrácení státu pouhých několika set milionů korun. Na půdě zrušených objektů KSČ a SSM se totiž vytvářejí cestovní kanceláře a akciovky, kam funkcionáři zrušených úřadů pouze převádějí peníze. CKM tak získalo 3/4 miliardy Kčs. 250 dalších milionů je ulito na Seči. AGM, STAVOCENTRAL, M-ART, ZENIT CENTRUM hrabaly po desítkách milionů Kčs. Nikdo nemá přehled o tom, co je ulito v zahraničí. Kdo za to nese plnou zodpovědnost, je jasné.

Proto přípravný výbor Antikomunistické aliance v prosinci 1991 vyhlásil, že žádá: "Potrestání těch, kteří nezabránili rozkrádání majetku nakradeného komunisty, SSM a NF, který měl být navrácen státu." Je tedy na občanech, aby požadovali vytvoření Nezávislé vyšetřovací komise, která by prokázala vinu paní ministryně Kořínkové a postavila ji před soud. Tato komise by se také měla zasadit o zrušení akciových společností a propadnutí jejich majetku státu, pokud bude prokázáno, že nevznikly z prostředků nabytých poctivě.

Zatím stojí před soudem John Bok. A míra nespravedlnosti v této zemi se dá měřit také podle toho, že nebyli potrestáni zločinci zodpovědní za smrt Pavla Wonky. Rozkol mezi lidmi, kteří se nebojí nadále vyslovovat pravdu a kteří ji zradili, se naplnil. Komunismus vystřídala havlárna, anebo přesněji havlárna je pokračování téže politické plochosti. Pokračování slabosti jednoho intelektuála, který ve své bezradnosti a neprůbojnosti (zakrývané organizační pílí) se raději opřel o kruh rutinných funkcionářů předešlého režimu a diletantů toužících pomoci, než aby se opřel o lidi přímé a silné z domova a ciziny. Ten druhý případ bolí a zaráží daleko víc, protože jen tušíme, jakých tito lidé dosáhli ve světě zkušeností, které mohly být pro naši zemi mnohem větším přínosem než poněkud impotentní snahy komunistických pohrobků. Také se obávám, jestli by tento intelektuál nemusel dnes již o sobě prohlásit to, co důvěrně komusi sdělil jeho předchůdce Gustáv Husák: "Já sem tu vlastne len akýsi paňac."

AMIGUS HAVEL SED MAGIS, AMIGO EST VERITAS (Přítelem je mi Havel, větším přítelem však pravda).

Luboš Vydra