--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Doubský Jan č.: 742
Název: Agent "Spolužák" - největší přítel Valtra Komárka
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V seznamu agentů, který otiskly Necenzurované noviny TRK č.9, nalezneme rovněž jméno PhDr. Jindřicha Srovnala (nar. 1924), užívajícího krycí jméno "Spolužák". Jako jeho zaměstnání je uveden někdejší Ústav pro sociologii a filosofii ČSAV. Tato informace je však značně zastaralá, protože od roku 1987 dr. Srovnal působí v Prognostickém ústavu ČSAV, kde ho zaměstnal jeho velký přítel Valtr Komárek. Komárek často připomíná, jak v období normalizace dokázal čelit režimu a přijal do svého ústavu řadu vědců, kteří jinde nesměli pracovat. Jako konkrétní příklad uvádí však vždy jen postavu dr. Srovnala, což je snad důvod, abychom tomuto vědci věnovali trochu více pozornosti.

J. Srovnal je - na rozdíl od některých svých přátel - muž neobyčejně inteligentní a schopný bystré analýzy. Toho si bylo vedení strany vědomo, když podporovalo jeho kariéru marxistického teoretika na Vysoké škole stranické (lidově zvané vokovická Sarbonna). Tato bohulibá instituce sice oficiálně působila při ÚV KSČ, bylo však veřejným tajemstvím, že je ve skutečnosti řízena a pracuje především pro potřeby Státní bezpečnosti. V době Dubčekova "pražského jara" se tu Srovnal dočkal podle dobového žebříčku hodnot mety ve vědeckém světě nejvyšší. Jako jeden z vůdčích ideologů socialismu s lidskou tváří nejenže dosáhl profesury, ale stal se dokonce na výše zmiňovaném vysokoškolském zařízení vedoucím katedry marxismu-leninismu.

Postupně s tím, jak byl po srpnu 1968 A. Dubček vytlačován - přes ochotnou snahu přizpůsobit se potřebám normalizace - z politických pozic, odcházeli ze svých funkcí i jeho stoupenci. Takový osud potkal i J. Srovnala. Přešel - podobně jako jiní pracovníci z Vokovic - za trest do instituce, která podle stranické nomenklatury stála podstatně níže - do Československé akademie věd.

Zde se právě tou dobou likvidovaly společenskovědní disciplíny. Dosavadní ústavy byly zrušeny a do nově založeného normalizačního Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV mohli přejít vedle osvědčených soudruhů již jen méně závadní vědci ze zrušených ústavů, tj. ti, kteří se z různých důvodů v období let 1968-1969 příliš neangažovali. I ti však představovali nebezpečný myšlenkový potenciál a bylo zapotřebí je hlídat. K tomuto účelu používala Státní bezpečnost často právě bývalých pracovníků Vysoké školy stranické. Ti byli totiž obvykle vyškrtnuti z KSČ a měli pověst pronásledovaných osob, takže se jim slušnější lidé svěřovali se svými starostmi, obavami a vědeckými i soukromými plány. Ze služeb StB však tito špičkoví marxističtí teoretici a životní pragmatici propuštěni nebyli, a pokud s touto organizací zatím podstatněji nespolupracovali, většinou rádi tuto chybu záhy napravili.

U lidí typu Srovnala se shromažďovaly informace o vědecké činnosti jednotlivých pracovníků, jejich stycích s nepohodlnými osobami i o jejich osobním životě. Na základě analýzy těchto zpráv byla pak volena další strategie postihu vědy i vědců. Nikoli politické důvody, ale osobní averze vůči jinému marxistickému sekyráři, řediteli Ústavu pro filosofii a sociologii, akademiku R. Rychtovi, dovedly J. Srovnala v polovině 80. let k nutnosti odejít na jiné pracoviště.

A tehdy vypomohl Valtr Komárek. Vyjednal na ÚV KSČ, aby mohl Srovnala převzít do Prognostického ústavu. A tak se agent "Spolužák" stal nepostradatelným pomocníkem velikého prognostika, jemuž mimo jiné psal a píše většinu veřejných projevů. Ano - onen slavný projev z listopadu 1989, který zjednal V. Komárkovi náhlou popularitu, vykazuje značnou řádku typicky srovnalovských obratů a stejným směrem by asi ukázala analýza Komárkových projevů na sociálně demokratických sjezdech. Všemu ovšem Srovnal zabránit nemůže. Výrok o marce za tři padesát je zřejmě Komárkův původní ...

Valtr Komárek ovšem ví, co je vděčnost. Hned po listopadu 1989 prosadil Srovnala za předsedu vědecké rady Prognostického ústavu... a vzápětí se nechal touto vědeckou radou znovu zvolit jako ředitel. Na začátku roku 1990 prosadil Komárek coby místopředseda ČSAV J. Srovnala do funkce předsedy vědeckého kolégia filosofie a sociologie ČSAV. Tak opět J. Srovnal dosáhl - podobně jako v 60. letech - vrcholového postavení ve své vědní disciplíně a může s velkým přehledem - podobně jako v 70. a 80. letech - kontrolovat dění na poli filosofie a sociologie a podstatným způsobem do něj zasahovat.

J. Doubský