--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Rulíšek Hynek č.: 775
Název: Radost ze svobody nebo komunistický diktát
Zdroj: NN Ročník........: 0002/003 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

České myšlení v posledních dvou stoletích stálo pod silným vlivem nacionalismu. Není to nic zvláštního, i jiné národy mu podlehly, třeba německý. Nacionalismem byly a u nás jsou dosud charakterizovány všechny významné mezníky našeho národního života v rakousko-uherské monarchii, vznik čs. národního státu a jeho dvacetiletá existence, Mnichov, okupace, poválečné období a díky 40tileté rafinované komunistické manipulaci je jeho vliv stále mocný i v současném životě. Nesporně k naší škodě.

Tak události i z našich nejnovějších dějin, jež vznikly soupeřením o partikulární moc bez ohledu na prospěch státu, rádi přikrýváme - jde-li to jen trochu - vlasteneckým pláštěm a zcela zvráceně je předkládáme současnému čtenáři. Koncem minulého roku a začátkem letošního nám názorný příklad falešného výkladu událostí (ať už vědomě nebo nevědomě) poskytlo Svobodné slovo. Ve svém vydání z 9. prosince 1991 a znovu 2. ledna letos informuje své čtenáře, že se rozhodlo navázat na předchozí tradici melantrišského deníku České slovo a tedy počítat rok svého založení nikoliv od roku 1945 (Svobodné slovo), nýbrž od roku 1907 (České slovo). Pro změnu Českého slova na Svobodné slovo v roce 1945 má originální vysvětlení. Stalo se tak prý proto, "aby se dala najevo radost ze znovunabytí svobody." Krásné vlastenecké vysvětlení. Avšak zcela vymyšlené. Pravda je naprosto jiná, nevlastenecká.

Komunisté při dubnovém jednání r. 1945 v Košicích o poválečném uspořádání v ČSR a vládním programu prosadili požadavek zrušení všech předválečných občanských politických stran s výjimkou lidové strany a svůj požadavek odůvodňovali jejich zradou na ČSR a kolaborací s nacismem. Tak jsme v obnovené republice postrádali agrární, živnostenskou stranu, stranu Národního sjednocení atd. To ostatně byla první rána demokracii v ještě neobnoveném Československu. Tím samozřejmě zanikl i veškerý tisk těchto stran. Pro zbylá periodika vydávaná za Protektorátu, kterým mělo být povoleno vycházet po osvobození, požadovali komunisté, že musí změnit svůj název. Byl to jeden z desítek, ne-li stovek taktických činů KSČ v její cestě za absolutní mocí v obnovené ČSR. Rudé právo, zakázané za Protektorátu, název podle toho měnit nemuselo. Mělo se mu tak hned v prvých dnech svobody dostat jako jedinému staronovému titulu výhody v soutěži o získávání čtenářů. Zástupci londýnské vlády na oba požadavky KSČ přistoupili. Tak se např. z Lidových novin staly Svobodné noviny, z Přítomnosti Dnešek, z Českého slova v Praze Svobodné slovo, v Ostravě Nové slovo, v Brně Slovo národa atd. Tedy žádná "radost ze znovunabyté svobody", ale taktický požadavek KSČ byl příčinou změn.

Svobodné slovo buď nezná tyto příčiny, nebo je vědomě přikrášluje a tedy falešně informuje. Doba první republiky - alespoň jejích posledních let - okupace a poválečné období, jsou ještě dostatečně živé v paměti některých současníků, aby lidé píšící o tehdejších událostech se mohli o nich informovat a psát pravdu. Hynek Rulíšek, KPVČ Kopřivnice