--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Levý Pavel č.: 834
Název: Pan Pithart
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Když kdysi v jednom svém projevu sdělil tento pán překvapeným posluchačům, že se zabývá posloucháním růstu trávy, neubránili se jedni překvapení, jiní dojetí. Hle, jakého to máme předsedu vlády, dovede i to, co bylo zatím vyhrazeno trolů, skřetům, zahradním trpajzlíkům a jiným pohádkovým bytostem. RAdostný údiv nad divotvorností pana premiéra však už tehdy vystřídal vztek. Lidé pochopili, že zvuky rostoucí trávy mají být jen svérázný protest proti požadavkům tehdejšího OF, aby byly odvolány tzv. staré struktury. Po roce si v jiném svém veleprojevu tento politický realista povzdechl takto: Státní majetek taje jako jarní sníh, a nikdo mi neuvěří, že jsem to celé nezosnoval. Neměl pravdu. Asi čtyři by se v celé ČR našly. Nechci jmenovat, abych neurazil. Někteří se nyní ptají: "Petře, proč jsi se zapřel?" Já však soudím, že pan premiér se vůbec nezapřel. Jednal tak, jak mu velela jeho komunistická minulost.

Mladý Petřík se rozhodl. Nejdříve svazáček, potom bolševíček. Jenže ouha, přišel rok 68 a invaze. V té době byl jeho otec velvyslancem ve Francii a invazi odsoudil. Nevíme, co ho k tomu přimělo. Snad si říkal, Moskva daleko, Brežněv vysoko, nebo lépe je se mýlit se stranou, než mít pravdu proti straně. A KSČ tehdy invazi odsoudila také. Víme jen, že Brežněv viděl vše a ani Pithartům nezapomněl a tito nomenklaturně upadli. S takovým kádrovým hrbem se dalo dostat k moci jen cestou opozice, kdo také mohl tušit, že to bude trvat tak dlouho. A tak se pan Pithart činil. Zabýval se pašováním zakázané literatury. Statisícům Čechů bylo takto dopřáno potěšit se svobodným slovem. To říkám tentokrát zcela výjimečně bez ironie. Jenomže se vynořují otázky. Celá ta dlouhá léta s jednou jedinou výjimkou fungovala tato expedice bez problémů. Přitom archiv CHarty byl obsazen konfidenty kompletně a pan Kavan rovněž do expedice zapojený je také lustračně pozitivní..............

Nebo vezměmě spor Pithart versus Kubát. Není jistě sporu o tom, že pan Kubát není žádný intelektuální velelumen. Teď trochu odbočím. Začátkem roku 89 jsem byl svědkem, jak před školou asi dvanáctiletí kluci pokřikovali na svého kamaráda. Franto, tvůj táta je u komunistů a až to prdne, tak dostaneš do držky. A Franta se statečně bránil, že táta už není u komunistů, to děda tam ještě je a ten taky říká, že by se na to nejradši vysral. Tak ti kluci už to věděli, a pan Kubát vstupoval do Strany. V lednu 89! Nicméně velezemědělský veleduch pan Kubát nevadil d té doby, než začal strkat nos do Slušovic. Potom najednou panu Pithartovi vadil. Teď už pan Kubát nos nestrká a zase nevadí. To, a mnoho dalších věcí nás nutí, abychom si položili otázku. Co se vlastně všechno vozilo v těch zapečetěných kamionech, kromě potravy našich duší?

Nevíme. Mocná byla StB, mocnější však KGB. Jedno ale víme jistě. To o těch komunistech a trakařích.

ing. Pavel Levý, Okresní organizace KPVČ a SOK Pardubice