--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno č.: 846
Název: Samet s námi zamet
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

A zametl s námi dokonale. Do důsledku. "Rudý gestapák" Štěpán si dělá podpisovku své knihy, jako vězeň sametové revoluce. Další zločinec Pich-Tůma se plíží nočními ulicemi východočeského městečka a hrdě olizuje rehabilitační dekret. Bolševici již vyprali prachy. Také do důsledku. Zůstalo jen pár lidí, kteří se chtějí stále dovolávat spravedlnosti, co se komunistického, mnohaletého zla týče. Ti lidé kouří startky, drží hladovky o teplé vodě a pouhým psaním volají po zodpovědnosti bývalých mocných.

Jedním z nich je Miloslav Mareček, sklářský dělník, loni hladovějící 45 dnů, nyní opět hladovějící od 25. prosince 91. Nežije o vodě již sám. Od 11. ledna začala řetězová hladovka v Brně, 16. ledna pak na místě veřejném, před budovou Nejvyššího soudu na Pankráci, aby se hladovkáři večer přestěhovali na Hrad. I já jsem měl možnost večer hladovět. Ustlat si před "Kancpresem" (Kanceláří prezidenta ČSFR).

Tam muž v zeleném civilu nám vysvětluje, že nás odsud před dvacátou třetí vyženou. Na klopě kapsy má rudý odznak "Vzorný člen VB". Prý takových odznáčků má na půdě pytel. Mladý Bok nám přináší ještě jeden spacák. KAN Praha 1 donesl podpisy na podporu Marečka. Před jedenáctou noční se stěhujeme dobrovolně si ustlat před Hradem. Hradní stráž zase do Hradu. Na prvním nádvoří cosi natahuje metr nad zemí za již zavřenou bránou. Náš rozhovor o opozici do listopadu 89 je ředěn nepříjemným deštěm... Před šestou ranní můžeme opět rozestlat spacáky před Kancpresem, kam začínají vcházet úředníci, někteří o Marečkově hladovění ani nevědí. Je možné zaslechnout z jejich úst třeba: "Toho si nevšímej, to sou nějací narkomani", nebo "To snad ne!" Přemýšlím, kdo jsou ti všichni Petrooslzlové, Sašovondrové... Jeden z nich, signatářů Charty 77, hladoví a byl společně s nimi zatýkán. Pak po listopadu kolem nás projeli v rychlých vozech a dnes metr a půl od vchodu do svého pracoviště zase nic nevědí.

Jeden pracovník Kancpresu se nám věnuje: "Kluci, musíte bejt gou, ušetřete si nějaké peníze a jeďte stopem do Indie. Vždyť to tady vážně nemá cenu."

První z našich přichází Paolo Pietrosanti s veškerým denním tiskem. John Bok donesl čaj. Donesli jej i z KANu Prahy 1. Procházející vousatý malíř, kdysi přítel Havla, si také trochu postěžuje. Muž z ČSTK si cosi zapisuje. Po půl jedenácté před polednem balíme a odcházíme. Budeme v řetězové hladovce pokračovat. Je zapotřebí pojmenovat komunistické zlo zlem a dostat rudozločince před spravedlivý soud. Proto nejen v Kyjově-Boršově žijí lidé jen o vodě. Pokud se to nepovede, budeme muset zvolat: "Samet s námi zamet!"

Pepíno Maraczi