--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hon Petr, mgr. č.: 850
Název: Usnesení vyštř. gen. prok.ČSFR
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 02.02.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
oddělení vyšetřování 140 65 Praha 4, nám. Hrdinů 1300
V Praze, dne 2. února 1992
FRVg 22/91
Usnesení
Vyšetřovatel Generální prokuratury ČSFR v Praze rozhodl dnešního dne takto:
Podle ş 159 odst. 1 tr. zák. ve věci podezření z tr. činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ş 158/1 tr. zák. odkládám podnět Miloslava Marečka, bytem Kyjov, Za humny 3218 z 13. 8. 1991, doplněný oznámením o obnovení pretestní hladovky z 25. 12. 1991, v nichž se domáhá zjištění osob, "které byly iniciátory a autory zákonného opatření předsednictva FS č. 10/89 Sb. ze 14. 2. 1989, přičemž se nejedná o poslance Federálního shromáždění", a jejich potrestání ve smyslu tr. zákona - neboť se nejedná o podezření z trestného činu a věc nelze vyřídit jinak.
Odůvodnění
Miloslav Mareček svým podáním z 13. 8. 1991 žádá, aby Generální prokuratura ČSFR zjistila ty osoby, nikoliv však z okruhu poslanců FS, "které na podkladě příslušné právní úpravy iniciovaly, či uzákoněním této úpravy fundovaly perzekuce v souvislosti s peticí Několik vět, tedy osob, které tak jednaly ve spojitosti s protiprávním opatřením předsednictva Federálního shromáždění č. 10/1989 Sb." ze 14. 2. 1989. Tento svůj požadavek ještě upřesňuje "Oznámením o obnovení protestní hladovky" z 25. 12. 1991, kde pod bodem 1) žádá, "aby GP ČSFR jmenovitě uvedla doposud zjištěné iniciátory a autory protiústavního pendrekového zákona z února 1989". Protestní hladovku zahájil dne 11. 9. 1991, přerušil ji dnem 25. 10. 1991 s podmínkou, že "budou-li generální prokuratury postupovat v rozporu se svými povinnostmi, nepovedou-li přijatá opatření k pozitivním výsledkům, anebo doba jejich realizace bude neúměrně a bezdůvodně prodlužována," protestní hladovku v plném rozsahu obnoví. Hladovku pak dnem 25. 12. 1991 skutečně obnovil.
Prověřování oznámení podle ş 158 odst. 3 tr. řádu prováděl příslušný prokurátor odboru prokurátorského dozoru GP ČSFR tím, že opatřoval potřebné podkladové materiály a nezbytná vysvětlení. Poté, kdy byla vyřešena otázka příslušnosti konat další podrobná šetření mezi GP ČSFR a GP ČR, byla věc na základě rozhodnutí I. náměstka GP ČSFR předána dne 26. listopadu 1991 vyšetřovateli GP ČSFR k pokračování v postupu podle ş 158 odst. 3 tr. řádu k objasnění, zda při iniciaci a vlastním přijímání zákonného opatření předsednictva FS č. 10/1989 Sb. ze 14. 2. 1989 (tisk 129 FS) nedošlo ke spáchání trestného činu.
Na základě tohoto pokynu prvního náměstka GP ČSFR převzal 27. 11. 1991 věc vyšetřovatel GP ČSFR, pokračoval podle ş 158 odst. 3 tr. řádu v šetření a po provedení nezbytného množství úkonů zjistil následující skutkový stav (uveden chronologicky):
Začátkem září r. 1988 předložil tehdejší generální prokurátor ČSSR JUDr. Ján PJEŠČAK Federálnímu shromáždění "Zprávu generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR o stavu socialistické zákonnosti". Tato "Zpráva" byla postupně v průběhu měsíce září 1988 projednána ve výborech FS, a to v branném a bezpečnostním výboru, ve výboru pro sociální politiku, ve výboru pro zemědělství a výživu, ve výboru pro plán a rozpočet a ústavně právním výboru obou sněmoven. K obsahu tohoto materiálu se ve všech výborech FS vyjadřovali poslanci FS. Pouze ve výboru ústavně právním bylo vysloveno znepokojení nad nárůstem protispolečenských jednání, zejména "vandalismu, výtržnictví a násilných činů". Při projednávání ve výborech FS nebylo ze strany poslanců nijak blíže upozorňováno na zhoršující se stav v oblasti veřejného pořádku, ani v této době nebyla konstatována potřeba právní regulace jednotlivých výborů k dané problematice nekonstatují potřebu přijetí účinnějších opatření ke zlepšení stavu veřejného pořádku.
Na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů, konané ve dnech 8. - 9. 11. 1988, kde generální prokurátor ČSSR odůvodňoval svoji Zprávu o stavu socialistické zákonnosti, bylo na závěr vydáno usnesení Federálního shromáždění č. 54, kde pod bodem 4, se doporučuje vládě ČSSR, NS ČSSR a GP ČSSR, aby ve svém oboru působnosti věnovaly zvýšenou pozornost přijetí účinnějších opatření ke zlepšení stavu veřejného pořádku za účelem zabránit jakýmkoliv akcím protistátního a protisocialistického charakteru, vandalismu, výtržnictví a násilným činům (viz Zprávu o 11. společné schůzi SL a SN dne 8. - 9. 11. 1988).
V době předcházející tomuto zasedání dožaduje se ÚV KSČ vypracování nového zákona o právu shromažďování. Vypracovaná informace byla na základě pokynu tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše JAKEŠE zaslána prostřednictvím 13. oddělení ÚV KSČ též na GP ČSSR se žádostí o zaujetí stanoviska. GP ČSSR pod sp. zn. GP 0196/88 vypracovala stanovisko s poukazem na to, že dosavadní právní úprava zabezpečuje výkon shromažďovacího práva a tudíž je jen třeba ji nadále využívat. Doporučuje však zahájit práce na nové právní úpravě, která by odpovídala dané době. Po skončení plenárního zasedání parlamentu v listopadu 1988 se sice schází ústavně právní výbor na 4 zasedáních
avšak ani na jednom ze zasedání nebyly vysloveny žádné podněty ze strany přítomných poslanců, které by se týkaly právního zkvalitnění ochrany veřejného pořádku.
Dále bylo zjištěno, že po lednových událostech k výročí úmrtí Jana PALACHA, kdy příslušníci SNB zakročovali proti demonstrantům na Václavském náměstí, obrátil se předseda FS Alois INDRA na vedoucího legislativního odboru Kanceláře FS doc. JOSLA s dotazem, zda tento odbor je schopen v krátké době vypracovat nástin právního předpisu z oblasti trestního práva, který by mohl přísnějšími sankcemi reagovat na porušování veřejného pořádku. Jak vyplývá z výpovědi doc. JOSLA, odmítl tento požadavek s odůvodněním, že v jeho odboru nepracuje žádný odborník na trestní právo a zpracování případného návrhu z této oblasti by příslušelo jiným státním orgánům. Poté dostal od A. INDRY pokyn, aby svolal ke konzultaci a vypracování trestní normy skupinu odborníků, kde by byli zástupci generálních prokuratur, dále zástupci ministerstev vnitra a Úřadu vlády ČSSR. Skupina odborníků se skutečně sešla, nelze však s určitostí zjistit termín schůzky. Mezi přítomnými pracovníky byli za GP ČSSR JUDr. HORČÍK za GP ČSSR JUDr. FIŠER za MV ČSR JUDr. TĚŽKÁ, za Úřad vlády ČSSR JUDr. VODIČKA a další nezjištěné osoby. Poté, co byli členové této odborné komise seznámeni s danou problematikou a požadavkem A. INDRY, odmítli vypracování nějakého dalšího sankčího opatření s odůvodněním, že dosavadní platná úprava této trestněprávní oblasti dostatečně sankcionuje porušování veřejného pořádku. Mimo jiné tato odborná komise poukázala též na tu okolnost, že je v konečné fázi příprava novelizace trestního zákona a předpisů souvisejících. O stanovisku této odborné komise doc. JOSL vypracoval 4-stránkovou Informaci pro předsedu FS A. INDRU, který na ni zareagoval podle něho slovy: "Takové akademické rady a přešlapování na místě nepotřebuji."
Dne 20. 1. 1989 proběhlo řádné 101. zasedání předsednictva ÚV KSČ (dále jen PÚV KSČ), kde po změně programu této schůze byl doplněn a projednáván bod, týkající se "narušování klidu a veřejného pořádku v Praze". Úvodní slovo k tomuto bodu přednesli M. JAKEŠ a M. ŠTĚPÁN. K tomuto bodu programu pak byla vedena diskuse. Z neformálního zápisu, pořízeného k tomuto bodu pracovníkem administrativního oddělení PÚV dr. MOLKEM, je zjištěno, že jednotliví diskutující poukazovali na vážnost situace a na vzniklé problémy. Z obsahu přijatého usnesení vyplývá, že byly stanoveny úkoly pro jednotlivé členy PÚV KSČ, ale ani jeden z úkolů nesměřuje k problematice zpřísnění sankcí proti osobám, které narušují veřejný pořádek.
Dne 27. 1. 1989 na 102. zasedání PÚV KSČ předložil jako bod programu J. LENÁRT "Návrh opatření proti nepřátelským aktivitám nelegálních skupin". V tomto materiálu je konstatováno, že k 1. 2. 1989 bude ustanovena koordinační pracovní skupina ÚV KSČ pro boj s antisocialistickými silami jako neveřejný, pomocný aktiv stranických a státních orgánů. Jedním z úkolů této skupiny mělo být též "zdokonalování, zpřesňování, event. doplnění právních norem tak, aby bylo agresivní protispolečenské jednání nepřátelských elementů v potřebné míře trestně postižitelné". Opět k tomuto bodu programu byla vedena rozsáhlá diskuse a poprvé zde v diskusi A. INDRA uvažuje o "zpřísnění finančních trestů" s tím, že tuto eventualitu je nutno ještě vyjasnit.
Na další zasedání PÚV KSČ, které se konalo dne 2. 2. 1989, byl nad rámec původního programu zařazen bod, označený jako "Návrh případných opatření předsednictev Federálního shromáždění, ČNR a SNR", který předložil A. INDRA. Toho dne zasedalo předsednictvo ÚV KSČ ve složení: Miloš JAKEŠ, Ladislav ADAMEC, Karel HOFFMANN, Gustáv HUSÁK, Alois INDRA, Ignác JANÁK, Jozef LENÁRT, Miroslav ŠTĚPÁN, Karel URBÁNEK, Miroslav ZAVADIL, Josef HAMAN, Vladimír HERMAN, Miloslav HRUŠKOVIČ, Jaroslav HAJN a celému jednání byli přítomni František HANUS, Zdeněk HOŘENÍ a zapisovatel Jaroslav MOLEK. Z předloženého materiálu a který zdůvodňoval A. INDRA, je zřejmé, že byl účastníkem porady předložen těsně před zahájením zasedání. Z výpovědí některých účastníků jednání (LENÁRT, MOLEK, JANÁK) vyplývá, že k danému bodu programu byla vedena diskuse, ale na její obsah si nikdo ze slyšených účastníků nevzpomíná. Na závěr tohoto zasedání bylo přijato Usnesení PÚV KSČ, v němž předsednictvo ÚV KSČ "bere s připomínkami na vědomí návrh případných zákonných opatření předsednictev FS, ČNR a SNR". Ony připomínky pak byly zapisovatelem Miroslavem MOLKEM vepsány do strojopisného "návrhu zákonného opatření předsednictva FS o některých opatřeních k upevnění a ochraně veřejného pořádku". V textu preambule byla vyškrtnuta vložná věta a v článku II pod bodem 2. nahrazena částka peněžitého trestu za přečin znějící na 10.000,- Kčs. Dále bylo doporučeno, aby bylo zváženo, zda v textu onoho návrhu má být též uveden původně navrhovaný článek III, který měl znít takto: "Na řízení o tr. činu pobuřování podle - 100, hanobení republiky a jejího představitele podle ş 102 a 103, poškozování zájmů republiky v cizině podle ş 112, útoku na veřejného činitele podle ş 155 odst. 1 a ş 156, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle ş 156a, podněcování podle - 164, schvalování trestného činu podle ş 165 a výtržnictví podle - 202 trestního zákona, se použijí ustanovení trestního řádu upravující objasňování přečinů a řízení a rozhodování o přečinech". Článek III tak, jak byl výše uveden, však v konečném návrhu zákonného opatření předsednictva FS uveden již nebyl. Kdo o jeho vyřazení v poslední fázi přípravy předpisu rozhodl, to se nepodařilo zjistit. Skutečností však je, že ač k tomuto bodu programu byla vedena diskuse v PÚV KSČ, přesto o projevech jednotlivých diskutujících nebyl pořízen ani neformální záznam. Podle vyjádření zapisovatele jednání J. MOLKA se ne vždy pořizoval záznam. Při prověrce tohoto archivního materiálu bylo zjištěno, že až do 8. bodu programu schůze byl neformální záznam pořízen, pak o bodech 9. - 13. pořizován nebyl a u zbývajících bodů záznam pořízen opět byl. Zasedání PÚV KSČ svým usnesením k bodu 9. neuložilo žádnému členu předsednictva konkrétní úkol pro další realizaci předloženého návrhu. Lze jen dovozovat, že člen předsednictva ÚV KSČ A. INDRA jako předkladatel návrhu a současně jako poslanec a předseda parlamentu při prosazování návrhu zákonné normy postupoval z vlastní iniciativy.
V mezidobí, tedy v době od 3. 2. 1989 do 14. 2. 1989, kdy předsednictvo FS přijalo návrh zákonného opatření k ochraně veřejného pořádku, na popud nejvyšších představitelů FS byla vytvořena tzv. iniciativní skupina poslanců. Do této skupiny byli vybráni poslanci z různých politických stran, různých národností. Kdo prováděl vlastní výběr poslanců, nelze zjistit. Iniciativní skupinu poslanců tvořili tito poslanci: Zdeněk ČEŠKA, Jozef FEKETE, Emil HOJNOŠ, Jan JIRÁSEK, Viliam KOŽÍK, František KUBEŠ, Stanislav KUKRÁL, Oldřiška MIKUNDOVÁ, Josef PUCHMELTR, Lumír SAKMAR, František SAMEC, Mikuláš ŠUTKA a Richard TICHÝ. Tato skupina poslanců podle čl. 45 a 58 ústavního zákona o čs. federaci navrhla předsednictvu FS vydání zákonného opatření předsednictva FS ČSSR k ochraně veřejného pořádku. Jménem této skupiny byla vypracována průvodní "Zpráva" odůvodňující její postup. Ze "Zprávy" vyplývá, že v návaznosti na zprávu generálního prokurátora ČSSR a předsedy NS ČSSR se příslušné výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů, jakož i předsednictvo FS, zabývaly mimo jiné i ochranou práv a oprávněných zájmů občanů a stavem veřejného pořádku. "Byla konstatována potřeba přijetí účinnějších opatření ke zlepšení stavu veřejného pořádku za účelem zabránit jakýmkoli akcím protistátního a protisocialistického charakteru, vandalismu, výtržnictví a násilným činům". Tímto a dalším zdůvodněním pak skupina iniciativních poslanců vysvětlovala své další kroky k realizaci navrhovaného opatření předsednictva FS.
Na den 14. 2. 1989 bylo svoláno zasedání předsednictva Federálního shromáždění. Bylo přítomno celkem 31 jeho členů a přizvaní předsedové ústavně právních výborů obou Sněmoven - poslanci Zdeněk ČEŠKA a František SAMEC. Před zahájením zasedání byly všem přítomným rozdány materiály vztahující se k třetímu bodu programu - Návrhu zákonného opatření Federálního shromáždění k ochraně veřejného pořádku. Členové předsednictva FS teprve před započetím jednání k tomuto bodu se mohli s celým předloženým materiálem seznámit. K samotnému materiálu pak diskutovalo celkem 16 poslanců, a to: V. VEDRA, J. JANÍK, M. KABRHELOVÁ, A. HUML, A. BlAŽEJ, V. BIĽAK, V. ŠTÁFEK, B. KUČERA, F. ŠTAFA, J. ŠIMUTH, ................................................................. Z diskusních příspěvků členů předsednictva FS pak vyplynulo, že navrhovaná opatření k ochraně veřejného pořádku jsou správná a pokud bude nutné, přijmou se i další účinnější opatření. Podle vyslovených názorů předsedů ústavně právních výborů Zdeňka ČEŠKY a Františka SAMCE, navrhované zákonné opatření není - podle nich - v rozporu s ústavou ani ústavním zákonem o čs. federaci. Po skončení diskuse byl návrh zákonného opatření členy předsednictva jednomyslně schválen. Následující den pak bylo znění zákonného opatření předsednictva FS č. 10/89 Sb. vyhlášeno a nabylo tak účinnosti.
Zákonné opatření č. 10/89 Sb. k ochraně veřejného pořádku bylo dne 22. 3. 1989 projednáno na 13. společné schůzi SL a SN, kde bylo všemi přítomnými poslanci odsouhlaseno, až na hlas poslance dr. BARTONČÍKA, který se zdržel hlasování. Potud tedy historická posloupnost vzniku z.o. PPS č. 10/89.
Pro potřebu šetření byl vyšetřovateli předložen z materiálů Vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 výňatek z výpovědi JUDr. M. ČALFY, kterou učinil před touto komisí dne 1. 3. 1991. Z obsahu této výpovědi vyplývá, že M. ČALFA jako tehdejší ministr vlády ČSSR mající na starosti legislativu vlády, nevěděl nic o vzniku a iniciaci návrhu zákonného opatření předsednictva FS o ochraně veřejného pořádku. Vysvětlil, že v žádném případě se nejednalo o vládní iniciaci, nýbrž o iniciaci předsednictva FS, kdy A. INDRA připravil návrh zákonného opatření, nechal si jej odsouhlasit na PÚV KSČ a pak schválit v parlamentu.
Dále vyšetřovatel vyžádal z FS předložení Informace, kterou vypracoval doc. JOSL, a která byla předložena A. INDROVI. Tuto Informaci ani v kopii, ani v originále se nepodařilo nalézt, což potvrzuje doc. JOSL a vedoucí Sekretariátu PhDr. Ol. JAROŠ. Dále vyžádal vyšetřovatel předložení "prezenční listiny" z jednání iniciativní 13-ti členné skupiny poslanců, ale ani tu se nepodařilo v archivu nalézt. Z výpovědi vedoucího archivu FS bylo zjištěno, že archiv FS bohužel neobsahuje písemnosti a další materiály ze Sekretariátu předsedy FS A. INDRY.
Z iniciativní skupiny poslanců navrhujících přijetí zmíněného zákonného opatření byli vyslechnuti bývalí poslanci ČEŠKA, FEKETE, HOJNOŠ, JIRÁSEK, KUBEŠ, MIKUNDOVÁ, POCHMELTR, SAKMAR, ŠUTKA a TICHÝ. Poslanci KUKRÁL a SAMEC pro vážná onemocnění nemohli být k dané problematice slyšeni. Poslanci TICHÝ, ŠUTKA a SAKMAR využili ust. článku č. 53 ústavního zákona o čs. federaci, který jim i poté, když přestali být poslanci, dává právo odmítnout svědčit o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své funkce. V průběhu výslechu tuto možnost též využil poslanec FEKETE. Poslance V. KOŽÍKA se nepodařilo dostat k výslechu a vyšetřovatel upustil od jeho výslechu. Naopak poslanec Zdeněk ČEŠKA podrobně vypověděl o událostech, za jakých se stal jedním z "iniciativních poslanců", kdy těsně před datem 14. 2. 1989 s ním jednal 1. místopředseda FS ing. Ján MARKO. Ten mu sdělil, že se chystá přijetí zákonného opatření PFS na ochranu veřejného pořádku a tudíž jako předseda ústavně právního výboru je též zařazen do iniciativní skupiny poslanců, neboť se nemá jednat o vládní návrh, nýbrž o poslanecký návrh. K projednání připraveného návrhu nebyla skupina iniciativních poslanců předem svolána, nýbrž po podepsání předkládací zprávy byl materiál rovnou předložen k projednání na předsednictvo FS. Podle jeho výpovědi z vystoupení A. INDRY vyznělo, že myšlenkovým otcem celého návrhu je Alois INDRA sám. Na technickém zpracování této zákonné normy se poslanec ČEŠKA nepodílel.
Jozef PEKETE uvedl, že o svém jmenování do iniciativní skupiny poslanců byl vyrozuměn telefonicky, neví však kým, své jmenování však přijal. K dalším položeným otázkám odmítl vypovídat. Emil HOJNOŠ uvedl, že neví, kdo a kdy jej najmenoval do iniciativní skupiny poslanců. O složení komise, podle něho, rozhodoval A. INDRA. V žádném případě se sám poslanec HOJNOŠ nepodílel na technickém zpracování uvedené zákonné normy a myslí si, že tato skupina poslanců se nikdy nesešla, aby projednala právní předpis, který má z vlastní vůle iniciovat jako návrh pro předsednictvo FS.
(Dále chybí celá str. č. 11)
JUDr. Marián ČALFA, kteří v podstatě shodně uvedli, že návrh zákonného opatření předsednictva FS nebyl vládním návrhem, že se jednalo o iniciativu samotného A. INDRY. Z výpovědi Ing. Jána MARKA, bývalého I. místopřesedy FS vyplývá, že připomínky k vytvoření právního podpisu, který by zabezpečil ochranu veřejného pořádku, patrně vzešel od A. INDRY. Nepamatuje se, že by v dané souvislosti byla vytvořena iniciativní skupina poslanců, ani neví, kdo se technicky podílel na vypracování zákonného opatření. V souvislosti s předmětem šetření byli též vyslechnuti bývalí členové PÚV KSČ ADAMEC, JAKEŠ, JANÁK, LENÁRT, kteří byli vyslechnuti k 103. schůzi PÚV KSČ konané dne 3. 2. 1989. Uvádí různé domněnky, ale nikdo z nich se nijak blíže nepamatuje na žádnou okolnost k programu schůze, zvláště k bodu č. 9, kdy byl projednáván návrh zákonného opatření. Domnívají se, že celá záležitost byla iniciována z vedení Federálního shromáždění. Nikdo z nich se nepamatuje, zda vůbec k dané problematice byla vedena diskuse, pouze jsou si vědomi, že bylo vydáno usnesení PÚV KSČ.
Nyní k podání, která Miloslav MAREČEK zaslal jako podnět k tr. stíhání neznámých pachatelů, kteří byli iniciátory a autory zákonného opatření předsednictva FS č. 10/89 Sb., o ochraně veřejného pořádku. Tuto právní normu označuje za protiústavní. Posoudit zmíněnou právní normu co do její ústavnosti či protiústavnosti nenáleží vyšetřovateli prokuratury. Lze pouze konstatovat, že podle čl. 87 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci ve znění předpisů měnících a doplňujících, který byl zrušen a nahrazen až ústavním zákonem č. 91/1991 Sb. o Ústavním soudu ČSFR, rozhodoval o souladu či nesouladu zákonů a zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění pouze Ústavní soud ČSFR, Federální shromáždění ČSSR mělo sice povinnost zvolit členy Ústavního soudu, ale nikdy tak neučinilo. Důvod této nečinnosti lze pouze dovozovat. Pokud by totiž Ústavní soud existoval a polud by byla záruka normy, která by svým obsahem odporovaly Ústavě či mezinárodním paktům. Za dané neexistence Ústavního soudu bylo nutno při aplikaci dřívějších zákonů vycházet z toho, že tyto zákony a zákonná opatření předsednictva FS při splnění zákonem předepsaných podmínek byly platné a tedy i pro orgány činné v trestním řízení závazné.
Po shrnutí skutkového stavu po právní stránce posoudil vyšetřovatel věc takto:
Vzhledem k ustanovení čl. 51 ústavního zákona č. 143/68 Sb., o čs. federaci nebylo nutné se blíže zabývat eventuální trestnou činností poslanců, neboť podle tohoto článku poslance FS není možno vůbec stíhat pro hlasování se sněmovně, v jejích orgánech nebo v předsednictvu FS a za výroky při výkonu funkce poslance učiněné v některé sněmovně, v jejím orgánu nebo v předsednictvu FS podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci své sněmovny. Bylo však nutno posoudit, zda jiní veřejní činitelé se v souvislosti s přípravou návrhu zákonného opatření předsednictva FS o ochraně veřejného pořádku a jeho přijetím dopustili trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele ve smyslu ş 158 odst. 1 trestního zákona.
Po provedení všech skutkových zjištění nebylo možno dojít k závěru, že by se v souvislosti s iniciací a při tvorbě zákonného opatření jiná osoba či osoby dopustily jednání, které naplňuje skutkovou podstatu tr. činu podle ş 158 tr. zák. Členové předsednictva ÚV KSČ jako politický orgán vzali na vědomí návrh zákonného opatření PFS, ale žádné další opatření k jeho realizaci nestanovili, ani nedali závazné pokyny kdy, kdo a jakým způsobem má realizovat tento předložený návrh. Na základě těchto zjištění vyšetřovatel prokuratury nedospěl k závěru, že by se tr. činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ş 158/1 tr. zák. dopustili členové PÚV KSČ jen tím, že onen návrh vzali na vědomí. Taktéž nebylo zjištěno a prokázáno, že by se jednání, které lze kvalifikovat jako tr. čin podle ş 158/1 tr. zák., dopustily jiné další osoby, které měly vědomosti o tom, že předseda FS A. INDRA má úmysl vypracovat zákonnou normu, která by přísněji sankcionovala porušování veřejného pořádku včetně zákazu rozšiřování tiskovin, které svým obsahem narušují zájem socialistického státu na zachování veřejného pořádku.
Na základě těchto zjištění lze u všech, tedy jak poslanců bývalého Federálního shromáždění činných do listopadu 1989, tak u členů předsednictva ÚV KSČ v celém rozsahu jejich politické a poslanecké činnosti pouze konstatovat vysokou odpovědnost politickou a morální za to, že realizovali, vzali na vědomí a uvedli v život normu, která byla ve zjevném rozporu s platným právem, mezinárodními úmluvami a morálními normami. Tato právní norma byla pak poté v roce 1989 článkem II zák. č. 159/89 Sb. změněna s účinností ode dne vyhlášení, tj. od 22. 12. 1989. Prokuratuře však nepřísluší právo posuzovat politickou a morální odpovědnost osob a vyvozovat z ní závěry a přijímat opatření v oblasti trestního postihu.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem jsem rozhodl tak, jak je ve znělce tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, kterou je možno podat do tří dnů od doručení tohoto usnesení. Stížnost nemá odkladnu účinek.
Vyšetřovatel GP ČSFR
Mgr. Petr HON