LEPRA

Pavel Blažek

V rozsáhle založené destruktivní kampani proti lustracím a lustračnímu zákonu bylo pod hesly demokracie, právního státu a Listiny lidských práv a svobod zpochybňováno všechno, co nás vedlo na listopadová náměstí a Letenskou pláň. Touha zlomit komunistickou moc se tehdy nevztahovala jen na zrušení vedoucí úlohy KSČ a patřičný článek v ústavě. Vycházela z přesvědčení, že se s osobnostmi starého režimu ve vedoucích místech na různých stupních nedá vykročit do budoucnosti a poznání, učiněného na základě letitých každodenních zkušeností s nimi, že se svých pozic dobrovolně nevzdají a udělají všechno pro to, aby dosáhli vývoje výhodného pro ně samé. Za čtyřicet let nashromáždili dostatek informací a vytvořili dostatek struktur pro destruktivní činnost a udržení moci. První lekci nám zasadili už v březnu 199, kdy ve Federálním shromáždění sto třicet šest poslanců s pozitivním nálezem v registru StB rozpoutalo pomlčkovou válku, zvrátilo návrhy prezidenta a vnutilo naší republice názvem, o který nikdo nestál. Již tato událost byla dostatečným důkazem pro vy řazení lidí agentur StB, KGB, nomenklatury KSČ a Národní fronty z řídících, rozhodovacích a zákonodárných procesů přísným lustračním zákonem. S jeho přijetím se nepochopitelně otálelo. Byl přijat pozdě, nebyl dostatečně tvrdý a je poznamenán typickou českou nedůsledností.. Pozitivně lustrovaní nejsou zveřejňováni, zákon se v praxi prosazuje neobyčejně pomalu a je různě upravován v ˇVNR a SNR tak, že jeho účinnost je spíše výsměchem zákonu než váženou právní normou. Rozsáhlé zpochybňování a napadání lustračního zákona naší levicí, Občanským hnutím, Špíglem a podobnými tiskovinami nás zároveň bezděčně a beztrestně učí zákony pohrdat. Nedůslednost a přílišná ohleduplnost v politice jim vytvářejí velký prostor pro dezinformaci veřejnosti a pro útoky na svoje důsledné odpůrce.

Další aféry a skandály na obzoru?

Odpůrci lustračního zákona a zveřejnění lustrací v lednu zneužili snahy členů lustrační komise Federálního shromáždění čelit zahraniční pomlouvačné kampani poslance Kavana k rozpoutání aféry tři dny před jmenováním ústavních soudců s předložením závěrečné zprávy parlamentní komise pro vyšetřování událostí 17. Listopadu 1989 na Národní třídě. U veřejnosti neuspěli. Přesto připravují pro tiskoviny typu Špíglu (Co Rudé právo nakousne, Špígl dojede) v předvolebním období doslova žeň. V právě probíhající vstupní etapě jsou šířeny zprávy o tom, že bývalá KGB, disponující kompletním registrem StB, je rozhodnuta odkrýt jména všech agentů, kteří od ledna 1990 vypověděli poslušnost a odmítli další spolupráci přesto, že jim v jejich politických kariérách uvedeného roku bylo pomoženo lednovými spolupracovníky a rezidenty StB a KGB, jež nenajdeme v žádném registru na našem území. Skandály mají zasáhnout pravicové strany. Po aféře u liberálů se už hovoří o jednom členu vedení ODA. Ve spekulacích se objevují jména ministrů Dyby a Uhdeho.

V seznamu čtyř set sedmdesáti osob, rozmístěných v všech rozhodujících politických stranách, jakýsi kádrový fond, z něhož se od prosince 1989 mají vybírat ministři, jejich náměstci a podobně, v trezoru ministra Jána Langoše, který prý nezná ani parlamentní lustrační komise (údajně jí nemělo být zpřístupněno všechno, co je na našem území v archívních fondech k dispozici), opakovaně objevují jména pana Čalfy a pana Dienstbiera staršího. V souvislosti se zahraniční kampaní poslance Kavana – agenta StB Kato proti lustracím je ve vztahu k jeho osobě uváděno jméno premiéra české vlády Petra Pitharta a skupina Lepra. Poslední příklad dovoluje metody ozřejmit.

Krycí jméno: Spiegel č. r. 808031

Lepra a agent Kato

Při nástupu do funkce premiéra české vlády si JUDr. Petr Pithart sestavil vlastní tým, jehož členem je také pan Jan Vít, rozený Vašátko.

V archivu SEO FMV je veden pod číslem 88031.

Jan Vít-Vašátko byl v letech 1968 a 1969 členem skupiny Lepra – tzv. levé pravice, kterou tvořili pravicově orientovaní studenti pražských vysokých škol.

Vůdčí osobností Lepry byl nynější poslanec Federálního shromáždění a agent StB Kato pan Jan Kavan. Členové skupiny při pobytech v SRN a Francii v roce 1968 a 1969 vyhledávali politické kontakty, které StB byly známy natolik, že již v roce 1968 Lepře založila svazek všem členům. S výjimkou pana Víta – Vašátky, jehož svazek prověřované osoby pod krycím jménem Spiegel (na základě styku s redakcí časopisu Spiegel, od níž obdržel velké množství valut – ve spisech StB je uvedena částka 80 000 marek – byl StB zaveden dne 5. Prosince 1975. Svazek pana Víta-Vašátka (krycí jméno Spiegel) se dne 5.března 1987 ocitl v archivu ministerstva vnitra na základě zdůvodnění, podle něhož pan Vít od roku 1984 neudržuje styky s nepřátelskými osobami, distancuje se od veškerého společenského života a žije uzavřeně jako topič OPBH v Praze 8. Záznamy StB v tomto případě svědčí o její nekvalitní práci především proto, že pan Vít-Vašátko byl s tzv. nepřátelskými osobami neustále v úzkých kontaktech, se sledovanými osobami až d prosince 1989, s panem Janem Urbanem (knihovník), a Miroslavem Černíkem sdílel po určitou dobu i byt (bydlel u nich).

Lustračnímu zákonu pan Vít-Vašátko vyhověl. Požívá velké důvěry pana premiéra, tráví s ním často i víkendy – v době uzávěrky Necenzurovaných novin na přelomu ledna a února t.r. byli v Thajsku. Možná, že právě z důvodu přátelství s panem premiérem a protilustrační kampaně pana Kavana se pan Vít-Vašátko ocitl v centru pozornosti zaměřené na pana Pitharta, v níž je každý detail politicky využit otázkami typu: „Proč byl svazek Spiegel založen až v roce 1975? Kam se podělo osmdesát tisíc marek, kvůli nimž pana Víta-Vašátka pozvala StB na pohovor? Měla StB opravdu chybné informace? Redakce Spieglu podle nich peníze vydala na úhradu honorářů a podporu disentu. Jak je možné, že StB unikly styky pana Víta-Vašátka s „nepřátelskými osobami“ Urbanem a Černíkem? Signatáři Charty 77 mi na tyto otázky odpověděli: „Z jakých prostředků koupil pan Vít-Vašátko po revoluci v Praze pozemek a kde vzal peníze na stavbu domu?

Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí

V listopadu 1989 jsme si na náměstích dali vysoké mravní cíle natolik, že je nesnadné jim v každodenním životě dostát. A přesto to lidé dokazují svojí vůlí k obětem, péčí o vzdělání svých dětí, pochopením a podporou ekonomické reformy i s jejími dopady na životní úroveň, voláním po právu na stejně kvalitní informace, jaké mají komunisté a po plošném zveřejnění lustrací jako nástroji občanské sebeobrany proti lži a lsti jako družkám nenávisti. Útlocitnost v utajování výsledků lustrací je pohrdáním pravdou a otevírá prostor těm druhým. Těm, kteří nejsou a nechtějí být jako my. Vítají každé mravní selhání. Přibližuje je vždy alespoň o kousek k jejich metám.