27.června
1971 odesílá Jan Budlovský, pracovník Státního divadelního studia, dopis
ideologickému oddělení MV KSČ v Praze. Tajemnicí bývala s. Marie Brýnová.
Vyjímáme:
V Semaforu do odchodu ing.
Ivana Englicha (prokázaný agent StB, krycí jméno „Ivan“, reg.č. 34044) nebyl
z velké části jeho přičiněním zaměstnán žádný člen strany, přesto, že o to
ZP neustále usilovala. Ve složitém mechanismu SDS taková možnost narazila na
nějakou překážku. V SDS byla totiž v krizovém a pokrizovém období
cílevědomě vytvářena a podporována vzájemná izolace ve formě co největší
samostatnosti jednotlivých souborů. Z politického hlediska umožňoval
eliminovat „Nežádoucí vliv“ ZO KSČ. V době mého nástupu do SDS se tento
stav nejvýrazněji projevoval právě v Semaforu pod vedením ing. Englicha,
dále v Redutě, Činoherním klubu a Ateliéru, ale i na samotném ředitelství
SDS. Výboru i celé ZO KSČ se z uvedených souborů, ve kterých vliv tehdy
neměla a nepracovali zde členové KSČ, dostávalo pouze dílčích, neúplných nebo
zkreslených, mnohdy i záměrně zkreslených informací. Naopak se v těchto
souborech aktivizovali pravicové síly a jim poplatné manažerské a jiné živly.
Pro ZO tak byly tyto soubory v pravém slova smyslu nedobytnou tvrzí.
Podnikově byli nejlépe hodnoceni, zvýhodňováni a prosazováni ti umělečtí a
provozní šéfové, kteří tento stav dovedli co nejobratněji stabilizovat.
V Semaforu se to dvojici Suchý-Englich a později trojici
Havlík-Suchý-Englich podařilo až do roku 1974! Zároveň se tímto stavem
znemožnilo provádět v SDS i nejnutnější kádrové změny. A tak byl počátkem
roku 1972 v tomto směru stav konzolidace v SDS takový nebo i horší
než v jiných divadlech podstatně méně zasažených činností pravice.
Jan Budovský dále uvádí devět
bodů, kterými se vedení Semaforu prohřešilo na normalizaci. Opět vyjímáme:
Na představení Semaforu byli
opakovaně, a to i na premiéry, zváni bývalí politikové z krizového období,
za což byla, po řadě intervencí, udělena ing. Englichovi důtka. Ještě
v roce 1973 byla od r. 1970 bezvýsledně řešena otázka podpisů bývalých
politiků (Smrkovský aj.) na stěnách v hledišti Semaforu. Přes veškerý tlak
ZO neúspěšně. Odpovídal provozní šéf ing. Englich,. V roce 1973 byly
konečně přetřeny, ovšem omyvatelnou barvou, aby mohly být opět obnoveny. To
zjistil po odchodu ing. Englicha nový provozní šéf s. Tyc, který ihned po svém
nástupu o tom informoval výbor a nechal je definitivně odstranit.
V Semaforu byl zaměstnán M. Schultz, t.č. Svobodná Evropa, jako tiskový
tajemník v hlavním pracovním poměru. Od roku 1970 byla tato skutečnost
naší ZO cílevědomě utajovaná. Atd. Jan Budovský ani neopomenul, že nebyly
odstraněny protistátní tiskoviny ve vitrínách Semaforu, až musela zasáhnout
Bezpečnost.
Dopis ideologické tajemnici
pokračuje:
V této velmi těžké situaci
pro ZP i SDS, kdy funkce uměleckých šéfů je bez jakéhokoliv schválení (rozuměj:
komunisty) zastávají Suchý a v ateliéru Mára !!!, vedoucím autoprovozu je
Hošek, v Semaforu Bajglová, dramaturgii v Ateliéru dělá opět M.Fiala,
ale také ing. Bártl, který se stal v Černém divadle přes noc dramaturgem.
V Činoherním klubu opět rozhoduje Smoček a hraje i Hrzán, na jeho odchodu
z SDS měl MV i OK NVP eminentní zájem. Císler opět režíruje, Vodňanský alespoň
chvilkově hraje své invektivy, neboť ing. Englich, dle sdělení s. Šimonkové,
ověřil, že nic nepodepsal a Urbánek, který podepsal, napíše nový překlad pod
Smočkovým jménem. Není ani překvapující, že ing. Englich sestavuje stranický
výbor (pozn. Uznalí čtenáři jistě ocení stylistiku a udavačský dech Jana
Budlovského).
Závěrem bych zdůraznil, pokračuje
J. Budlovský, že otázka jakékoliv činnosti ing. Englicha v SDS,
v jakékoliv funkci, je beze sporu otázkou pro politickou práci SDS i pro
další vývoj SDS. Budlovský dále prosí stranu o pomoc, škemrá o hodinku času
uvedené soudružky, případně u s. Lance nebo s. Břešťákové. Žádá stranu, aby
stabilizovala komunisty,. Sám se hodlá zapojit, uvést ZO opět do dobrého stavu.
Materiál až ke konci vysvětluje,
proč se Budlovský tak snažil. Byl na nuceném odchodu, a jaksi se mu nechtělo.
Citujeme opět z archívu MV KSČ v Praze: „Přitom bych, do mého
odchodu, zapomněl i na to, že se mnou ředitel asi před týdnem, když mě opět
vyhazoval, jednal jako s posledním uličníkem a gaunerem, což se mi za 27
let mého zaměstnání a 19 let stranické práce, 16 let svazácké převážně
funkcionářské práce a 15 let funkcí v odborech opravdu opravdu takovým
způsobem a v takové míře nestalo. Zapomněl totiž, že nehájím své soukromé
zájmy, ale zájmy strany, na rozdíl od těch, kvůli kterým mě vyhazuje. Kdybych
to dělal stejně, zřejmě by se mnou jednal lépe.!
Dopis Jana Budlovského má 18
stran.
V tomto seriálu, započatém
knihami, nejde o postihování osob, které nosily rudé ponožky, ale o
zdokumentování udavačských mechanismů středně vysokých bolševických kádrů.
Takovýto dopis obvykle roztočil čistky, jejichž důsledky pociťují desetitisíce
dodnes.
/ř/