„V letech 1948 až 1989
komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony“, to je nejen §
1 zákona o době nesvobody, ale i osobní zkušenost mnohého z nás. Generální
prokurátor ČR JUDr. Ludvík Brunner je však opačného mínění. Je – nebo byl?
Těžko říci. Zatím donedávna pan prokurátor tvrdil, že stíhání rozšiřovatelů
petice Několik vět bylo v souladu se zákonem, nyní připouští, že to tak
úplně zákonné nebylo. Ostatně – není pro něho problém tvrdit obojí, a to
v jednom a tom samém dokumentu. Na jednání výboru petičního, pro právní
ochranu a bezpečnost ČNR, narychlo svolaném ve věci pana Marečka 10.února,
poukázal JUDr. Milan Hulík na text pana prokurátora, který skutečně na jedné
stránce obhajuje zákonnost tehdejších postupů, zatímco na druhé naopak říká, že
všechno bylo jinak. Ale nepředbíhejme událostem.
První hodinu šestihodinového
jednání se vyjasňovaly kompetence ČNR vůči GP, zda má nebo nemá právo ji
kontrolovat, zda je GP orgánem státní správy.
„Generální prokuratura není
orgánem státní správy a ˇČNR ji nepřísluší kontrolovat“, řekl JUDr. Brunner.
Uvedl, že GP je nezávislá, neřekl však, komu je, podle jeho názoru, odpovědná.
Předseda Nejvyššího soudu ČR JUDr. Antonín Mokrý prohlásil, že generální
prokurátor je odpovědný národní radě, ale ona mu nemůže nic nařídit. Může však
z jeho práce vyvozovat důsledky. Může mu vyslovit nedůvěru, případně ho i
odvolat, jak doplnil předsedající J. Muller. Vztahy byly jasné a mohlo se
začít.
Byl pan Mareček písemně seznámen s tím,
že o zákonnosti postupu tehdejších úřadů má nyní prokuratura jisté pochybnosti?
Tato otázka, kladená JUDr. Brunnerovi, trpělivě znovu a znovu, zodpovězena
nebyla. Pan prokurátor vytvářel mlhu, ve které chvíli mizel on, chvíli
poslanci, zatímco dotaz se v mnoha duplikátech hromadil pod stolem.
Nezbylo, než se dovtípit, že asi ne.
Po dalším dotazu poslanců I.Maška
a V.Šumana (oba ODA), proč žádná z prokuratur panu Marečkovi toto novum
nesdělila, opět zavládla hustá mlha. Bylo slyšet hlas předsedajícího: „Neví-li
pan Mareček, že Generální prokuratura mění své stanovisko, měl by se to co
nejdřív dozvědět. Jde přece o život.“ A zase mlha.
Co to bylo, co od pátku 7.února
změnilo argumentaci prokurátora Brunnera vůči panu Marečkovi? Ve čtvrtek
6.února dostal pan prokurátor na stůl „Stanovisko“ (viz usnesení). Vyplývá
z něho, že KSČ vydávala směrnice, které nařizovaly prokurátorům, co mají
dělat. Komunistická strana zkrátka obešla vládu i její závazky potvrzené
mezinárodními dohodami, a zákon nezákon, rozhodovala.
Jde tedy o jiné lidi, než o
iniciátory pendrekového zákona. Jde o osoby, které usnesením namířeným proti
tehdejším zákonným normám přímo ovlivňovaly orgány činné v trestním
řízení. Z toho, že tyto osoby takto zneužívaly své moci, vyvodil pan poslanec
Šuman logický závěr, že vůči nim bylo zahájeno trestní stíhání. Začal
v tomto smyslu formulovat dopis panu Marečkovi.
„Nebylo zahájeno“, upozornil pan
prokurátor.
„Jak to, že nebylo, když se
objevily ty tajné směrnice nebo co to je“, zareagoval prudce pan Šuman. Nastává
hluk, poslanci se dožadují nápravy.
Návrh usnesení připravený I.Maškem
a V.Šumanem se panu prokurátorovi nelíbí. Odmítá však říci, co je na něm
nesprávného či závadného a nakonec křičí: „Nic! Věčně nic!“ Brání se
poukazováním zasahování výboru do jeho kompetencí.
Na samém závěru před hlasováním se
mlha přece jen zvedla, to když pan prokurátor informoval přítomné, že od
čtvrtka prověřují čtyři lidé tajnou spisovnu GP ČR a že totéž doporučil udělat
i GP ČSFR. Poslanci nevycházeli z údivu. Nemohli pochopit, proč to pan
prokurátor neřekl na počátku jednání, proč to neoznámil. Panu Marečkovi, který,
jak řekl člen prezidentské komise JUDr.Jan Křeček, by hladovku patrně ihned
ukončil. Utrpení člověka se zásluhou JUDr. Brunnera protáhlo o dalších několik
dní.Po drobných úpravách v textu a po odmítnutí jednoho odstavce poslanci
OH, nezávislými za OF a některými dalšími, členové výboru schválili usnesení
v tomto znění:
Po projednání věci pana Marečka ve
výboru petičním pro právní ochranu a bezpečnost ČNR výbor prohlašuje, že
nesouhlasí se zdůvodněním vyšetřovatele krajské prokuratury ze dne 18.6.1990
sp.zn.: VK 16/90, ve kterém se uvádí, že rozhodnutí okresního prokurátora ve
věci trestního stíhání p. Marečka v srpnu 1989 bylo v souladu s tehdy
platným právním řádem včetně ústavy.
Výbor petiční pro právní ochranu a
bezpečnost má za to, že trestní stíhání p. Marečka bylo protiústavní a bylo
výrazem skutečnosti, že okresní prokurátor a další orgány jednaly ovlivněny
Stanoviskem k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil
vypracovaným Nejvyšším soudem ČSSR, FMV a Generální prokuraturou ČSSR, tj.
mocenskými orgány komunistického režimu.
Proto výbor petiční pro právní
ochranu a bezpečnost ČNR
-
doporučuje generálnímu prokurátorovi ČR, aby tyto skutečnosti,
pokud s nimi souhlasí, sdělil bezodkladně p. Marečkovi dopisem
-
podává tímto podnět generálnímu prokurátorovi ČR
k zahájení trestního stíhání osob, které se podílely na vypracování a
vydání Stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických
sil, vypracovaného nejvyšším soudem ČSSR, FMV a Generální prokuraturou ČSSR
-
žádá generálního prokurátora ČR, aby ve věci tohoto podnětu
urychleně rozhodl a o svém rozhodnutí bezodkladně informoval výbor petiční pro
právní ochranu a bezpečnost ČNR a p. Marečka.
Podle názoru výboru je plněn jeden
z požadavků p. Marečka a výbor petiční pro právní ochranu a bezpečnost ČNR
jej vyzývá k ukončení hladovky.