--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 915
Název: Korektní odcizenost přirozenému právu
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra Vedoucí velkého vyhlazovacího koncentračního tábora esesák Hess si často stěžoval, jaké mu ti židé dělají obtíže. Ze svého zvrhlého hlediska měl pravdu. Neustále přijížděly nové a nové transporty lidí, se kterými byly jen ustavičné problémy. Byl pilným, bezbarvým úředníkem, který jediného z nich osobně nezabil a když ho po válce soudil tribunál jako zločince, velice se tomu divil a cítil se ukřivděn. Jiný esesák si zas vždy vlídně popovídal se svojí obětí nedlouho před tím, než ji brutálně umlátil. Zločinec Adolf Hitler neobyčejně miloval psy a malé děti. Pochopitelně, že německé. Generální prokurátor Brunner má prý, dle svých slov, také dokonale čisté svědomí ohledně vyřizování záležitostí pana Miloslava Marečka a jeho úředníci na GP si stěžují, jak pan Mareček zdržuje a přidělává jim zbytečné starosti. Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller zas hledá ve stanovisku Mezinárodní organizace práce MOP č. 111, která hovoří o diskriminaci v zaměstnání a povolání, návod, jak novelizovat jednotlivá ustanovení lustračního zákona, který prý "porušuje odborářská práva a diskriminuje podle politického přesvědčení." Pan ministr má mimo jiné skoro až infantilní zálibu v luxusních automobilech. Jeho názory podporuje dáma ze svobodného světa, která zločiny komunismu zná jenom z knížek, generální tajemnice Rady Evropy C. Lalumiérová, domnívající se, že lustrační zákon má jak nedostatky, tak mezery, a míří proti velkým skupinám lidí, jejichž přesné určení neexistuje. Píše to v odpovědi vlastizrádci Alexandru Dubčekovi, bývalému gen. tajemníkovi zločinné KSČ, toho času předsedy FS ČSFR, na jeho žádost o vyjádření, zda je zmíněný zákon v souladu s Evropskou dohodou o lidských právech. Možná, že kdyby ji psal z vězení, kam podle přirozeného práva A. Dubček patří, a nikoliv z vysokého místa kolegy v úřadě, paní C. Lalumiérová by se mu patrně ani nenamáhala odepsat. Dnešní svět je bohužel postaven jen na samých těchto povrchnostech.

Kde je ta křehká hranice mezi tím, co lze ještě nazvat hloupostí a tím, co lze považovat již za zločin? Zločin a hloupost jakoby se dnes zaměňovaly. A absurdní je, že když za tuto hloupost trpí množství lidí, nejenže se to nenazve hloupostí, ale ani zločinem. Proto člověk dnes může jen tušit, kde u OH (což je vlastně Obroda, další exkomunisté a pár svedených hlupáků) je ještě hloupost nebo již začíná zločin. Když agent StB - poslanec Laštůvka v parlamentu odstupoval, poslanec za OH Heřman Chromý vyzýval k solidaritě s ním a k jeho podpoře. Tentýž Heřman Chromý, který nyní chodí za členy Mírového klubu Johna Lennona a žádá je, aby "vystoupili z Rudé krávy", protože je to znevážení poslání Klubu. My však namítáme, že MKJL není fanklub, kde by se uctívaly mrtvé modly. Odmítáme impotentní pacifismus v té podobě, v jaké sloužil levicově-bolševické expanzi do světa. Jsme přesvědčeni, že živý Lennon, stejně jako Vladimír Vysockij, by podpořili naši snahu o mravní obrodu společnosti, a nikoliv Heřmana Chromého či Libora Novotného, který se svým konzumním způsobem myšlení nám zas chodí vykládat, že nám ostatní pacifistické skupiny zablokují přístup k Fondu míru a o jakéže se to tedy finanční prostředky sami okrádáme, zatímco kdybychom byli rozumní, tak jsme si mohli nakoupit zařízení a různá "videa". Víme dobře, o co se jedná. Protože nedošlo k debolševizaci naší společnosti, mohou všechny ty oficiální a tehdy husákovské předlistopadové mírové skupiny, které byly jen krycím maskováním pro agenty StB 1. správy, jež měla za úkol styk se zahraničím, dělat obtíže. Není však možné se s nimi dohodnout, dokud se nenechají lustrovat a dokud nepodají žaloby na své řídící agenty. Místo toho, jako například pan Jan Kavan (Kato), obviňují vyšetřovací komise. Z procesu s nacisty je známa obdobná zkušenost, že ani nacističtí zločinci neobviňovali ty, jejichž rozkazy byli nuceni plnit, ale buď si vinu nepřipouštěli, anebo obviňovali tribunály. Jak dojemná shoda. Ochránci pacifistů z OH s tím nesouhlasí, odmítají lustrace, odmítají přirozený zákon a nevědí, že i Bible má dvě části a evangelium odpuštění přichází až po poznání a přiznání viny. Snad by se s námi rádi i dohodli. Jsme pro ně přece toutéž zástěrkou spořádanosti a solidnosti, jakou dělá pro zahraničí prezident Václav Havel za komunistické zločince, kteří dodnes jsou ve funkcích. Víme také, že Necenzurované noviny a tedy i MKJL, který se na nich podílí, nejvíce vadí ministru lišákovi Šabatovi, kterému dle jeho vlastního vyjádření nevadí stýkat se s estébáky. Stejně tak mu nevadí být v přátelském kontaktu s expremiérem Mečiarem, který rozvrátil v republikových vztazích, co se dalo a odvedl tak dobrou práci hlavně pro zájmy KGB. Ministrova přítomnost v HCA s orientací na levicové zahraniční kruhy je pak neméně tajemná jako HCA samo.

Za vším tím korektním odcizením přirozenému zákonu vidím hluboké opovržení lidmi, vyznačující se od kabinetnosti mezilidských vztahů až k souhlasu a kalkulaci s těžkými zločiny proti lidskosti. Řečnická virtuozita, na kterou jsou mnozí z protagonistů tohoto způsobu života navyklí, je zaslepuje a vytváří pýchu na své schopnosti, které však ve skutečnosti nepřesahují, a to ještě zas jen u některých, jedinou schopnost a tou je schopnost souvisle se vyjadřovat. Misijní cesty za OH ministra Jiřího Dienstbiera na okraji politické scény po venkově, který silně ovládá vtipný, leč prázdný dr. Sládek, chtějí zachraňovat něco, co dávno je ztraceno spolu s důvěrou, kterou pan ministr ztratil do té míry, jak se zavděčil estébákům ve svém resortu. A jestliže OH má mít v předvolební kampani jako symbol rozevřenou ruku, chce se mi pod tu ruku napsat ono staronové: Zachvátí-li tě, zahyneš!