--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Žák Alexej č.: 916
Název: Konec komunismu?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Curych KONEC KOMUNISMU?
Asi před měsícem jsem poslouchal ve večerním vysílání RFE komentář k projevu prezidenta ČSFR Václava HAVLA, předneseného na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu. Z tohoto komentáře, ve kterém pracovník RFE náležitě zdůraznil jedinečnost projevu a vyzvedl tak osobnost Václava HAVLA, mně utkvělo v paměti několik věcí.
1) Václav HAVEL zde jako filozof hovořil o tom, že západní státy mohly dosáhnout současného stupně rozvoje jenom díky komunistickému světu, který jako společný protivník a hrozba, udržoval jejich politickou a bezpečnostní soudržnost a současně pomáhal upevňovat a rozvíjet všechny osvědčené hodnoty a principy, jako jsou parlamentní demokracie, tržní ekonomika a idea lidských práv. V trvalé konfrontaci se tyto státy utvrzovaly v tom, že jsou garantem svobody, demokracie, pravdy, vzájemné spolupráce a prohlubující se prosperity (při současné hospodářské recesi a s tím spojené odbytové krizi a narůstající nezaměstnanosti mi tento výrok o prosperitě nesedí).
2) Dále pan Havel mluvil o tom, že komunistický svět náhle explodoval, zhroutil se sám do sebe a před užaslým západním světem se po něm objevil kráter, ze kterého nyní pryští láva postkomunistických překvapení a tisíce problémů ekonomických, sociálních, národnostních, politických apod., o jejichž latentním zrání Západ prý téměř nikdy nevěděl.
O tom si ale dovoluji pochybovat při vší úctě k hlavě státu. Jsem přesvědčen, že kompetentní instituce a mnoho politiků na Západě má nesrovnatelně vyšší kvality a schopnosti analyzovat děje než poradci pana prezidenta, či tzv. odborníci ve vládě. Považuji to prostě za neodiskutovatelný fakt a všechny události to jenom potvrzují.
3) Prezident dále přítomným bankéřům a státníkům dával lekci z tzv. butterfly effectu, kdy vysvětlil, že se jedná o přesvědčení, že všechno na světě je tak záhadně a komplexně navzájem provázáno, že nepatrné a zdánlivě zcela bezvýznamné zamávání motýlích křídel na jednom místě planety může způsobit tajfun na místě jiném. K tomu se vrátím později.
Je tedy možno konstatovat, že tento projev byl svou hloubkou a obsahem pro nezainteresované jedinečný a z tohoto úhlu pohledu jej srovnávám co do působivosti s novoročním projevem pana prezidenta na přelomu let 1989-90. Tehdy Václav HAVEL vyslovil drsnou a svým způsobem surovou pravdu o skutečném stavu naší republiky, která nevzkvétá, jak tvrdíval G. HUSÁK, ale naopak chřadne. Mluvil jasně o ekologických, politických a ekonomických problémech a já se zaradoval, že se konečně našel člověk, který přesně definuje neduhy, jež trápí většinu lidí a je zde tedy záruka, že se z toho marastu dostaneme. Protože kdo umí vystihnout podstatu věci, ten rovněž dokáže určit, jaké oblasti bude nutné řešit okamžitě a které později. První kroky po odstranění každého režimu jsou totiž nesmírně důležité a každá chyba se později velice těžko napravuje. Známe to přece z dějin. Důsledky pak bývají velmi těžké a postiženi jsou téměř vždy řadoví občané, kteří celý život poctivě pracovali, nikde nekradli a byli odkázáni pouze na svou mzdu. Za těmito lidmi totiž nestojí žádné exilové nadace či spolky, jako tomu bylo u prominentních disidentů. Ano, jedná se o tzv. kolaboranty s komunistickým režimem, jak se o těchto lidech vyjadřují někteří chartisté a sametoví revolucionáři. V drtivé většině se jedná o slušné lidi, kteří žili běžný život pracujícího člověka, který nikde nevykřikoval, nemaloval po zdech, nepsal žádné petice apod., tj. člověk naprosto srovnatelný s průměrným pracujícím zde na Západě. Tato většina národa českého a slovenského byla ochotna přinést oběti a utáhnout si opasky pro zajištění lepší budoucnosti svých dětí a chtěla budovat - dle sloganů OF - novou a lepší společnost, než byla ta předcházející. Společnost, ve které se mluví pravda, věci a události jsou správně pojmenovány, je spravedlivě zúčtováno s minulostí a menšina respektuje rozhodnutí a zájmy většiny.
Bohužel, realita byla daleko horší, než se dalo předpokládat. Pan prezident HAVEL měl sice krásný a zdrcující projev, dokázal v něm vystihnout podstatu věci, ale kupodivu naprosto podcenil "svrženého" protivníka. Namísto toho, aby využil své nesporné autority a nadšení lidí pro správnou věc k prosazení nezbytných a životně důležitých opatření v klíčových oblastech, jako je bezpečnost a legislativa, tak jeho první kroky směřovaly k heraldice a návrhům nových vyznamenání. Tímto se mu podařilo rozpoutat známou pomlčkovou válku v parlamentu, což nakonec vyústilo v kompetenční spory na úrovni republik, které trvají dodnes. Takhle krásně a názorně nám pan prezident předvedl v praxi, co to je tzv. butterfly effect. Svým filozofováním o tom, zda má mít český lev jeden nebo dva ocasy, v krajně napjaté době zabrnkal na strunu různým nacionalistům, nahrál na smeč tzv. starým strukturám a rozpoutal tak vášně, které nyní přímo hrozí rozpadem státu. O tom, že tyto síly zde jsou a pouze čekají na vhodnou příležitost, se vědělo a jako policista to mohu potvrdit. Rovněž není pravda, že Západ o těchto věcech nevěděl nebo netušil, jak ve svém davoském projevu tvrdí prezident. To by byla mystifikace.
Podstata věci je v tom, zda Václav HAVEL byl ochoten naslouchat dobře míněným radám a varovným hlasům ze Západu, nebo se spoléhal na odbornost svých přátel z disentu notoricky známých (Šabata, Pithart, Rychetský apod.), kteří mají společně se svými slovenskými kolegy nemalý podíl na zoufalém stavu celé federace. Je rovněž pravdou, že místo slibované vlády odborníků - podle hesel OF - která by obstála v dějinné zkoušce měření sil s tzv. starými strukturami, jež byly označovány za neschopné blbce, jsme dostali vládu složenou převážně z politických exhibicionistů, žvanilů, agentů StB a převlečených komunistů. Výsledek za dva roky působení této vlády je přímo hmatatelný v ekonomice a legislativě, která je určující pro všechny oblasti života společnosti a naprosto prioritní pro zamýšlené ekonomické reformy. O bezpečnosti se raději ani nebudu zmiňovat. Několik příkladů pro objasnění.
1) Vrácení majetku KSČ lidu ČSFR
Federální vláda v čele s nomenklaturním kádrem KSČ s. Čalfou (bývalým legislativcem) a polistopadovým odborníkem s. Rychetským, t.č. odpovědným za legislativu, nevytvořila právní předpoklady pro převzetí majetku KSČ. Těsně po listopadu r. 1989 vlastnila KSČ majetek ve výši kolem 10-ti miliard korun a k tomu ještě užívala nemovitosti státu v hodnotě asi 4,5 mld. Kromě oficiálních vládních dotací za posledních 20 let ve výši asi 6 mld, dostávala strana příspěvky přímo od podniků, ČSLA financovala Lidové milice apod., takže to dělalo dalších cca 20 mld. Z vlastních zdrojů si mohla KSČ krýt sotva polovinu všech svých nákladů. Proto vznikl po listopadu tlak na navrácení jejího majetku státu. V květnu r. 1990 vyhlásil parlament moratorium na převody komunistického majetku a byl vypracován "zákon" o navrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR, který vstoupil v platnost 1. 1. 1991. Tento neuvěřitelně mizerně vypracovaný zákon stanovil, že KSČ musí vydat státu veškerý majetek, který vlastnila k 31. 12. 1989. Z toho už mnoho nezůstalo.
Tady došlo k názorné ukázce toho, kdo je vlastně blbec. Zda takto označované staré struktury, nebo sametovou revolucí zplození "odborníci". Za ten rok jejich usilovné práce na přeměně společnosti totiž KSČ spoustu svého majetku pronajala, rozprodala za zlomkové a naprosto směšné ceny svým členům, vyměnila velké objekty za jiné apod. Zkrátka zlikvidovala a převedla, co se dalo, takže v lednu r. 1991 už spoustu svého původního majetku neměla, ale naopak, stala se vlastníkem jiného nově nabytého, na který se už zákon vlastně nevztahoval.
Příčinou toho všeho byla mimo jiné i prakticky nulová pravomoc vládních zmocněnců ve smyslu tohoto zákona, kteří měli majetek vzít pod kontrolu, ale ve skutečnosti mohli maximálně evidovat a bezmocně pozorovat, co se v bývalých zařízeních KSČ děje, přičemž nemohli zrušit ani zlodějské smlouvy o pronájmech. Prostě všechno, co bylo lukrativní a vynášelo, tak si za babku pronajali soudruzi sami sobě pro své nové akciové společnosti, jež jim tím pádem přinášejí zisk a veškerou údržbu, administrativu a nezřídka i samotné náklady nechávají platit mateřským podnikem, v němž sedí naprosto bezmocný vládní zmocněnec. Právně jsou jejich smlouvy v pořádku a on je nemůže zrušit, neboť na to nemá ze zákona právo. Než bude s. Rychetským vypracována nějaká novela, která by zabránila únikům miliónových hodnot z majetku lidu, tak soudruzi podniky do té doby pěkně vyždímají a zatíží dluhy. Jejich další osud je už teď naprosto zřejmý. Úplně stejně tyto věci probíhaly i v bývalém DAKu Slušovice - nyní DAK MOVA Bratislava. Jejich registrace na Slovensku je jasným výsměchem právu i samotnému prezidentovi.
2) Privatizace podniků zahraničního obchodu (PZO) Obdobně lze zaznamenat úspěchy "odborníků" v boji proti starým strukturám na PZO. Teprve v polovině ledna 1992 projednala federální vláda zprávu ministerstva kontroly o průběhu odstátňování a zakládání akciových společností, která byla vypracována už v říjnu r. 1991. Nosnou myšlenkou této zprávy bylo, že při zakládání a.s. a při jejich činnosti docházelo k jednostranným a v podstatě nekontrolovatelným přesunům státního majetku do vlastnictví a.s. a dále na soukromé osoby. Důvodem byla skutečnost, že nebyly vytvořeny potřebné řídící a kontrolní nástroje. Jinými slovy řečeno, opět chyběl příslušný zákon, který by těmto machinacím zabránil. Opět jsme skončili u legislativy!! Příklad: Dvacet tři PZO s celkovým kapitálem přes 4 mld korun bylo přeměněno na a.s. prostřednictvím účelové organizace FINOP, která měla na počátku r. 1991 pouze 26 pracovníků. Generální ředitel této společnosti byl proto v 11 představenstvech a dvou dozorčích radách. Jeho ekonomický náměstek byl zase v 9 představenstvech a dvou dozorčích radách. Neskutečné, že? Při této "privatizaci" musel nutně přijít zkrátka především státní rozpočet. Ovšem ani tady se nejedná (omlouvám se intelektuálně laděným čtenářům) o holoprdelníky, ale především o bývalé prominenty režimu, kteří nyní přímo neskutečně trpí pod knutou lustračního zákona, jenž je tolik kritizován reprezentanty Občanského hnutí.
3) Kupónová privatizace
Zmatek a rozhořčení vzniklé kolem kupónové privatizace na začátku roku ukazuje opět na vysokou odbornost hlavních aktérů, t.j. vlády, ministerstev financí a ministerstva pro správu a privatizaci národního majetku. Jako v předcházejících bodech, i zde boduje legislativa.
Už více jak rok se chystá velká kupónová privatizace, kterou všichni považují za klíčovou a opět jako náhodou nejsou vypracovány zákony omezující machinace a kontrolní mechanismy nad činností investičních privatizačních fondů. Je naprosto nepochopitelné, že významná postavení v těchto soukromých společnostech zastávají dobře informovaní lidé z bank a ministerstev - tedy státní úředníci!!
Příklad: Investiční banka založila a.s. První. Pan M. Tuček, který byl gen. ředitelem této banky, byl současně v čele dozorčí rady této a.s. Ve stejné době byl jeho náměstek a dnešní ředitel banky J. Tesař předsedou představenstva této a.s. Jeho místopředsedou byl L. Procházka, jinak též ředitel odboru této banky. V dozorčí radě a.s. dále zasedají Václavem Klausem chráněný D. Tříska z federálního ministerstva financí, dále M. Purkyně - náměstek ministra financí ČR a J. Vodička, do nedávna ještě poradce samotného ministra pro správu a privatizaci p. Ježka.
Tyto skutečnosti by zde na Západě stačily k rozpoutání kampaně, při které by nutně padaly pomazané hlavy politiků, kteří něco takového umožnili. V ČSFR, jak je vidět, jsou jiné mravy a drzost těchto lidí je přímo zarážející. Ovšem na jejich obranu je nutné poznamenat, že oni využívají přímo nepochopitelných mezer v čs. zákonech, které formuluje s. Rychetský a jeho parta.
Další pozoruhodnou společností je Harvard Capital and Consulting, jejímž prezidentem je Čechoameričan ing. Viktor KOŽENÝ, v níž se koncentrují vysocí funkcionáři StB. Náměstkem ředitele společnosti je pplk. Vostrý - dřívější zástupce náčelníka bývalé VI. správy SNB, t.j. zpravodajská technika, vývoj a instalace zařízení pro odposlechy a tajné obrazové záznamy. Současně je zde jeho podřízený mjr. Hříbal, který zase vede Harvard Security Products a.s., jednu ze základních skupin společnosti. Další pracovník FMV s. Hlaváč se zde věnuje vytváření a ochraně informační sítě.
Jinou "vnitřní" a.s. je Victoria Security Printing a.s., kterou řídí s. Valečka, důstojník MNO, který se zabýval některými zvlášť utajovanými vojenskými akcemi. V samotném představenstvu HC and C rovněž zasedá i s. Vrzala z Úřadu federální vlády. Naskytá se otázka, jak k těmto lidem "Američan" ing. Kožený přišel? V tisku se objevily zprávy, že za jednu získanou kupónovou knížku vyplácejí Harvardské fondy svým nezávislým agentům 300,- Kčs a předpokládají, že se jim podaří získat celkem asi 400.000 knížek. Majitelům těchto knížek dávají záruky, že jim po roce vyplatí 10.350,- Kčs. To je zarážející. Bude-li pouhá polovina z uvedeného množství knížek pro Harvardské fondy zprostředkována tzv. nezávislými agenty, musí těmto lidem na ruku vyplatit 60 mil. Kčs. Zajímavá je rovněž kalkulace pro případ vyplacení částky 10.350,- Kčs dejme tomu polovině majitelů knížek. Společnost by na tuto operaci musela vynaložit 2,1 miliardy Kčs! Nemalé prostředky věnuje společnost rovněž do reklamy, což činí něco kolem 70 mil. Kčs za období jejího vzniku, t.j. v polovině r. 1990. Bylo by opravdu zajímavé zjistit, jakým kapitálem je vlastně tato společnost jištěna. Možná bychom úžasem zkoprněli. Dne 31. 1. 1992 na schůzi ČNR premiér JUDr. Pithart přednesl zprávu české vlády o stavu velké privatizace a řekl tuto velkou větu:
.."Kdo nepočítal s tím, že se vyskytnou chyby, byl by v zajetí komunistické plánovací logiky"..
K tomu považuji za nutné poznamenat, že chyby se vyskytnou vždy, ale nikde na světě se nevyskytují v legislativě chyby tak zásadního významu, jako je tomu v čs. zákonech. Tím méně by se měly vyskytovat tam, kde se jejich tvůrci sami označují za odborníky a vlastní lid považují za hlupáky.
Pan prezident mluvil v Davosu o konci komunismu. Myslím, že opět podcenil "svrženého" protivníka a podlehl vlastním iluzím a přáním. Komunismus v té formě, v jaké jsme ho znali, sice zmizel, ale ti, co jej vytvářeli a z něj profitovali, nikoli. Komunismus, to byla vláda nomenklaturní elity KS nad většinou. Tato elita dnes plně využívá (podle mého názoru úmyslných) chyb v čs. zákonech přijatých po listopadu r. 1989, aby mohla ovládnout ekonomiku, což se jí už vlastně podařilo a mohla z těchto pozic vybudovat naprosto legálně a bez nějakého puče nové pořádky, výhodné především pro ni a ty, kdo jí to svou trestuhodnou činností umožnili. Čas opět ukáže, zda měl pan prezident HAVEL pravdu, protože ten se zmanipulovat nedá. Alexej Žák, Curych