--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 917
Název: Zrádné dojmy
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Je mnohem snažší a je i líbivé být zdánlivě předobrotivým všeodpouštěčem, než být zdánlivě nesnášenlivým, ve skutečnosti však jen poctivým kritikem špatného a špatných. Být takovým všeodpouštěčem je však i hodně nezodpovědné jak vůči tomu lepšímu v nás samotných, tak i vůči tomu lepšímu v těch, které svým pranýřováním jsme povinni mít k nápravě.

I pan Mareček by nepochybně desetkrát raději chválil a těšil se z umírněné spravedlnosti vůči hodně provinilým i ze štědré spravedlnosti vůči značně postiženým. Naše vládce i nás, ovládané, usvědčuje z věcí hodně nedobrých, když člověka do hloubi duše dobrotivého doženem až k tvrdosti a vzdoru tak vyhrocenému, jak se to stalo u pana Marečka.

Vina komunistů na smrti Jana Masaryka nestojí na tom, jestli ho z okna Černínského paláce vyhodili oni, nebo jestli ho k tomu "jen" dohnali. Jejich vina tady spočívá v tom, že tento člověk - původně plný chuti do života - byl najednou mrtvý. Podobně je tomu i u pana Marečka. Velká vina našich hodnostářů tady nebude až od chvíle jeho případné smrti. Jejich velká vina tady už je tím, že tento člověk už zemřít mohl! Už tato možnost nás plně opravňuje tvrdě porovnávat, jak se naši hodnostáři chovají s tím, jak by se chovat měli, jací jsou a jací by měli být. Ten rozdíl je tak veliký, že případná smrt pana Marečka by ho už ani moc neovlivnila. Už teď mnozí z nich osvědčili, že si zaslouží pohrdání i hněv neotrlých lidí.

Eticky vzato, jsme v jakémsi válečném stavu. Válku nám vyhlásily (přesněji snad válku proti nám dosud neskončily) velmoci zla, jakými jsou bolševická arogance, politická a morální otrlost a ignorování spravedlnosti. Nenechme se mýlit tím, že na straně zla jsou dnes i nedávní disidenští maršálové! Asi to s jejich morálními kvalitami bylo o dost jinak, než jak se nám na první pohled zdálo. Zlu asi neodporovali proto, že byli tak dobří, ale spíš proto, že byli nanicovatí jen na jiný způsob. Nejzáludnější je špatnost, která se tváří jako dobrotivost, domýšlivost, která se tváří jako skromnost, pýcha, která se tváří jako pokora, ignorance, která se tváří jako zodpovědnost a otrlost, která se tváří jako moudrost a ušlechtilost.

Ant. Bělohoubek