--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 919
Název: Výzva nejen politická
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Mnozí mě vnímají především jako protibolševického radikála. Mé pohrdání těmi, kdo se nezkřivili až v situaci "být či nebýt", ale už v situaci "mít či nemít", mé pohrdání politickými prostituty však má pozadí poněkud hlubší, než je přízemní závist a přízemní nenávist. Snad vás o tom přesvědčím svým dnešním výkladem o panu Marečkovi.

Výzva pana Marečka není zdaleka jen výzvou politickou! Je to také výzva filozofická a morální. Je to výzva, abychom svůj život nebrali především jako záležitost smyslné poživačnosti, ale abychom žili především jako tvorové oduševnělí. Pro lidi typu pana Marečka je život především cestou za pravdou, dobrem a krásou. Toto jsem měl na mysli, když jsem nedávno napsal, že pan prezident asi k panu Marečkovi nepojede i proto, že cítí jeho značnou morální převahu. Pan Mareček je totiž zcela evidentně člověkem, který se (jak by řekl profesor Václav Černý) vysvlékl z přízemně lidského a upnul se k tomu vyššímu v nás v míře mnohem větší, než jak se to dosud podařilo panu prezidentovi. Pan prezident je té přízemní člověčiny dosud desetkrát plnější než pan Mareček. Je tedy svým způsobem filozoficky a morálně mnohem níž než pan Mareček. Právě toto upnutí se k životu oduševnělému a potlačení života smyslně poživačného odlišuje duševního aristokrata od lidí, kteří se jeho filozofické a morální úrovně ještě nedobrali.

Je ostudné, když tento vzácný člověk, tento duševní aristokrat, nám umírá před očima, a my nejsme schopni přimět naše vládce k polepšení alespoň takovému, aby pan Mareček mohl žít dál. Averze duševních aristokratů vůči bolševikům překabátěným i nepřekabátěným pramení především z toho, že tak mnohé lidi strhli a strhávají dál z jejich cesty k životu oduševnělému k životu živočišně přízemnímu, že je donutili žít na duševní úrovni mnohem nižší, než na jaké by mnozí z nich žili, kdyby nebylo bolševické zvůle.

Troufám si tvrdit, že lidi typu pana Marečka potřebujeme dnes stejně naléhavě filozoficky a morálně, jako je potřebujeme politicky.

Ant. Bělohoubek