--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepino č.: 921
Název: Vrazi-až po zádech mrazí
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Cože? Poskočil jsem na židli... Následkem sametu jsem byl pokolikáté vzrušen a udiven. Komunistický zločinec a vrah Pich-Tůma byl nedávno rehabilitován!

Ještě dnes mnoho lidí přesně neví, o jaký případ tenkrát šlo. Využil jsem možnosti nahlédnout do materiálů z roku 1968, kdy 12. prosince tento případ řešil Vyšší vojenský soud v Příbrami. Jde o dvě vraždy, o nichž věděl R. Slánský, pak bezpečnostní referent ÚV KSČ Šváb a ministr Nosek. Dva ztracené životy v době padesátých let, kdy Klement Gottwald v záchvatu poetismu prohlásil, že "Státní bezpečnost je meč dělnické třídy". "Zákony, které mnohdy ještě byly z doby feudální, nebyly pro nás v této revoluční době závazné. Uznával a respektoval jsem jediný zákon - zákon třídní." (M. Pich-Tůma v r. 1968).

Namočené prsty v zatýkání, věznění, týrání a mučení mají někdejší důstojníci ministerstva vnitra: strážmistr B. Vávra, plukovník J. Čech, nadporučík J. Volf, major L. Zelenka, major A. Liška, kapitán M. Pich-Tůma a major dr. B. Šedivý.

Zastřelen do týla

Ing. P. Konečný pracoval v sekretariátu Národně socialistické strany v Praze. Tento byl provokativním úskokem tlupy estébáků zatčen, ve vazbě nelidsky mučen. Když si tato tlupa StB uvědomila své obavy před prozrazením nezákonného postupu a nedostatkem důkazů, chtěli celou věc vyřídit rychle. Nejrychlejší se jim jevila fyzická likvidace. Ing. P. Konečný byl nacpán do kufru vozu a v červnu 1948 odvezen k Banské Bystrici. Vůz řídil major A. Liška. Na místě život ing. P. Konečného ukončil kapitán M. Pich-Tůma dvěma ranami z pistole do hlavy. V roce 1968 u soudu toto doznal. P. Konečného prý zastřelil proto, že Konečný měl údajně vědět o vrahovi majora Schrama. (Major Schram zahrál podivnou roli ve vyšetřování sebevraždy J. Masaryka a měl údajně spáchat sebevraždu rovněž za podivných okolností - pozn. aut.). Zločinec Pich-Tůma se v roce 1968 nestyděl tvrdit, že "jde o obtížnou práci v počátcích nových bezpečnostních orgánů", nikdo z nich neměl patřičné zkušenosti a vzdělání pro tuto práci, měli vyhotovovat protokoly a zápisy, ale ani jeden příslušník z jeho skupiny neuměl psát na stroji.

StB vraždí podruhé

Vraždou do svých řad by se mohl nazvat druhý případ s trestem smrti. Zatkli svého dřívějšího kolegu, příslušníka Bezpečnosti, partyzána a člena KSČ Františka Novotného, protože pravděpodobně věděl něco, co neměl vědět. Důkazy žádné, tentokrát o fyzické likvidaci rozhodl major L. Zelenka. Vybral pro tuto smrtící akci příslušníky pražské oblastní úřadovny - strážmistra B. Vávru a nadporučíka J. Volfa. Tito jmenovaní naložili F. Novotného do vozu, odvezli jej do lesa u Benešova, kde jej zastřelili. Pro dokreslení otrlé a hulvátské osoby M. Picha-Tůmy stojí zato citovat, jak se k tomuto druhému případu před soudem v roce 1968 vyjádřil. Používal fyzického násilí při výsleších zatčených, protože se bál hrozby nebezpečí z prodlení. Souhlasil s potrestáním F. Novotného, klidně i s trestem smrti, protože byl přesvědčen, že F. Novotný je špión.

V Picho-Tůmovském duchu tehdy vypovídal i ten, kdo nařídil likvidaci F. Novotného, major L. Zelenka, kterému bylo svěřeno celé vedení sektoru vnitra a podléhalo mu několik operačních skupin: Major Zelenka o vraždách věděl, mimořádně náročnou a odpovědnou (!!!) práci prý řidil ústními rozkazy a příkazy. Žádný služební řád v té době v Bezpečnosti neexistoval. Navíc o sobě tvrdí, že neměl právní vzdělání, často prý neměl přehled o činnosti svých podřízených, ti prý mnohdy dostávali rozkazy bez jeho souhlasu z vyšších míst. Nechme promluvit majora a nařizovatele druhé vraždy: "Měl jsem důvěru k vyšším stranickým a bezpečnostním orgánům, nad jejichž příkazy jsem nikdy neuvažoval. Snažil jsem se je jen dobře plnit. Necítil jsem povinnost vážit, zda příkazy jsou přednější pro bezpečnost republiky, nebo zda porušují zákon."

Kapitán M. Pich-Tůma byl v té době členem prozatímního Národního shromáždění a musel dobře vědět, že v té době platil v Československu právní řád. Kdoví, co všechno provedl nebo nechal provést lidu této země. Je to věc jeho svědomí. Abych však já sám měl svědomí čisté, chtěl bych nejen jednomu z nich vzkázat jménem pozůstalých a dalších umučených: VRAZI! MÁM CHUŤ VÁM JEDNU VRAZIT! M. Pichu-Tůmo, jestli tě v Turnově potkám, dostaneš ode mě jednu do zubů! Pak si také počkám na nějakou tu rehabilitaci. Pepíno Maraczi