--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 925
Název: Smutek a vzdor
Zdroj: NN Ročník........: 0002/007 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Troufám si tvrdit, že z dvojího velkého strádání hladovějícího pana Marečka je pro něj mnohem těžší strádání duševní než strádání fyzické. Toužil až mučivě po pravdě, dobru a kráse, a dočkal se jen lží, špatností a ohavností. Toužil po vyburcování lidí po životě důstojném oduševnělého člověka, a dočkal se jen otrlosti, lhostejnosti a dokonce i nařčení z psychopatičnosti. Kdo ještě pochybuje o pravdivosti konstatování, že se lidé neliší svou velikostí, ale svou ubohostí, může si tu hořkou pravdu i při pomalém umírání pana Marečka přímo ohmatat. Jedni jsou tady ubozí svou bezmocností, druzí svou otrlostí. A jakoby toho ještě nebylo dost, jsou i takoví, co jdou ještě dál a k té své ubohosti přidávají ještě i různé podoby podlosti.

Co si myslit o těch, kteří nechali pana Marečka tak nelidsky strádat a budou se dál samolibě producírovat před televizními kamerami, jakoby byli hodni naší úcty? Co si myslit o těch, kteří by se měli už teď stydět přijít lidem na oči, a oni bez uzardění setrvávají ve svých vysokých funkcích?

Psychiatři jsou tady pro léčení lidí duševně nemocných. Lékaře na lidskou nestydatost, na cynismus, otrlost a podlost však ještě nemáme. Byli by, zdá se, mnohem potřebnější než léčitelé jiní. Lék proti oněm hanebnostem je však známý už dávno - je to odhodlaný, kurážný a statečný vzdor. Učme se mu u lidí, jako byli Jan Hus, Milada Horáková, Jan Palach a jako je dnes Miloslav Mareček.

Ant. Bělohoubek